Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Odchovanec napajedelského fotbalu měnil dres vůbec poprvé v kariéře a do rozjetého karvinského vlaku se mu povedlo parádně naskočit. Po svém příchodu nevynechal v mužstvu Jozefa Webera ani minutu.

„Pokud bych seděl i v Karviné na lavičce, tak bych to bral jako takovou svoji malou porážku," říká 23letý fotbalista.

Když přišla nabídka z Karviné, rozhodl jste se okamžitě, nebo jste si nechal nějaký čas na rozmyšlenou?
Už jsem tu nabídku měl před sezonou, ale ještě jsem chtěl bojovat ve Slovácku o ligu. K odchodu jsem od klubu ani nedostal svolení. Asi po pěti kolech se Karviná ozvala znovu. V základu jsem nenastupoval a tentokrát už jsem dostal svolení odejít. Chtěl jsem pravidelně hrávat, o to bylo rozhodnutí rychlejší a jednoduší.

V Karviné hraje i Jan Trousil, váš bývalý spoluhráč ze Slovácka. Konzultoval jste s ním vaše rozhodnutí?
Volal jsem mu. Honza měl jenom pozitivní věci, takže to moje rozhodování ještě urychlilo. Po čase jsem se přesvědčil, že to byla pravda. Sedli jsme si s klukama i s trenérem. Ani město není až tak špatné.

Měl jste z Karviné obavy?
Poprvé jsem odcházel ze Slovácka, to byla pro mě nová věc. Spíš jsem měl obavy, aby si všechno sedlo po fotbalové stránce. Co je kolem, je druhá věc. Šel jsem do Karviné kvůli fotbalu, to bylo pro mě nejdůležitější.

Byla vaše situace složitější, že jste přišel k mužstvu v rozehrané soutěži?
Samozřejmě, bavil jsem se o tom i s Honzou Trousilem a trenérem Weberem. Nechtěl jsem přijít do mužstva a sedět na lavičce, na druhou stranu vám nikdo nemůže zaručit základní sestavu. Trenér mě znal a věděl, co může očekávat. Dokázal jsem si, že na to mám, abych hrával v základu. Pokud bych na lavičce seděl i v Karviné, tak bych to bral jako takovou malou porážku. Přišel jsem v pondělí a o víkendu už jsem hrál ve Vlašimi. Výsledkově to sice slavné nebylo, ale herně to nebylo až tak špatné. Zápas od zápasu jsme si s klukama na sebe víc zvykali.

Nastupujete na stejném postu jako ve Slovácku?
Hrajeme na dva defenzivní záložníky, takže byla i větší pravděpodobnost, že budu hrávat. Myslím, že to máme dobře poskládané.

Pokud byste měl hodnotit svoje výkony, jste spokojený?
Musím sebekriticky přiznat, že některé zápasy mně nevyšly, jak jsem si představoval. Ještě bych měl jít herně nahoru. Dlouho jsem nehrával celé zápasy. Po fyzické stránce je přece jenom rozdíl hrát v béčku Slovácka třetí ligu nebo druhou v Karviné. Je to náročnější fyzicky i soubojově. Můžu říct, že žádný zápas jsem nevypustil, a pokud to nevycházelo po fotbalové stránce, tak jsem na hřišti nechal alespoň duši.

Přišel jste z první do druhé ligy. Neměl jste problémy s motivací?
Jsem hrozně hladový hrávat někde výš než jenom za béčko Slovácka třetí ligu. Jsem rád, že Karviná měla zájem. Je příjemné, že o vás někdo vůbec stojí. Pod trenérem Habancem jsem hrál minimálně a měl jsem obrovskou chuť ukázat sobě a okolí, že mám na to být v základní sestavě. Motivace byla velká.

Po podzimu je Karviná na pátém místě. Jaké jsou vlastně ambice klubu?
Cíl byl držet se špičky druhé ligy, dali jsme si nějakou bodovou metu, abychom byli na dostřel nejlepším týmům. To se podařilo. Ambice klubu jsme na podzim splnili, ale myslím si, že jsme měli mít o nějaký ten bod víc. Nechci říkat, že nás někdo vyloženě přehrál, snad jedině Varnsdorf, ale spoustu bodů jsme odevzdali vlastní hloupostí.

Karviná hraje svoje zápasy nezvykle v sobotu dopoledne. Neměl jste s tím problém?
Za béčko Slovácka jsem byl na dopolední čas zvyklý, v tom nebyl problém. Obyčejně jsme hned po zápase dostali volno. V Karviné jsem se hlásil v pondělí. Když to vezmu hodinově, tak nám to vycházelo na dva dny volna, to bylo příjemné.

Jste jeden z mála fotbalistů, který hrál na podzim první i druhou ligu. Můžete srovnávat?
První liga je víc sledovaná, chodí daleko víc lidí, je příjemnější hrát před pěti tisíci fanoušky než před pár stovkami. Největší rozdíl je asi ve fotbalovosti, druhá liga je víc o soubojích, někdy je to víc válka než fotbal.

Asi nebudete srovnávat oba trenéry, ale je rozdíl v jejich přípravě na zápas?
Každý z nich má něco, je těžké je srovnávat, každý hráč si to musí prožít. Mají ale podobnou přípravu. Trenér Weber i Habanec se víc soustřeďují na výkon svého mužstva než na soupeře. Nedostáváme o soupeři před zápasem ani nijaké přehnané informace, jenom to nejdůležitější.

Kouč Slovácka prohlásil, že z hostování nebude stahovat žádné hráče. Čekal jste to?
Četl jsem to, ale osobně žádné zprávy nemám, takže se k tomu ani nemůžu vyjadřovat.

Znamená to, že nevíte, jestli budete na jaře pokračovat v Karviné nebo na Slovácku?
Ještě mně nikdo nevolal, nemám žádné informace. Smlouva v Karviné končí posledního prosince, od ledna jsem hráčem Slovácka.

Dokážete si představit, že by se vaše hostování změnilo v přestup?
Byl bych hrozně rád, aby mně trenér Habanec dal v přípravě šanci. Cítím se být ligovým hráčem, ale znovu říkám, že zatím nemám žádné informace. Víc se k tomu vyjadřovat nemá zatím význam.

Nijak se netajíte tím, že chodíte pravidelně do kostela. Měl jste čas i v Karviné?
Víra v Boha je normální věc, nevím, proč bych se s tím měl tajit. Jestli to někdo tají nebo se za to stydí, tak je to hlupák. Našel jsem si kostel i v Karviné, měl jsem to asi pět set metrů, do kostela jsem chodil i před sobotním zápasem.

Příprava na jarní část sezony začíná až 5. ledna. Jak budete trávit vánoční volno?
Nic zvláštního, s rodinou a kamarády. Některé jsem neviděl tři měsíce, určitě bude o čem povídat. Mám v Čechách sestru, takže zajedu i tam.