O pár minut později se však defenzivního záložníka stal hrdina, díky jeho první ligové brance v životě modrobílí skolili silný Jablonec. „Ten gól bych chtěl věnovat taťkovi do nebe,“ hlesl na tiskové konferenci Vlastimil Daníček.
Ještě předtím se ale vrátil k první neproměněné šanci. „Zpracoval jsem si míč před sebe a nějak se mi zapletl pod nohy. Chtěl jsem ho dát pod brankáře, ale balon mi sjel a Špit střelu bohužel vykryl,“ popisoval Daníček svůj nezdar.
Přestože mohl po utkání zářit spokojeností, do hodnocení náročné devadesátimimutovky se mu příliš nechtělo. „Hodnotit utkání by měl především trenér. Myslím však, že začátek byl z naší strany horší, takový ustrašený. Po dvaceti minutách jsme se ale konečně rozjeli. Hlavně jsme plnili, co nám řekl trenér, a byly z toho tři body.“
Ty Slovácko získalo právě zásluhou dvacetiletého rodáka z Napajedel. Vlastimil Daníček všechny překvapil, když po zápase oznámil, že svůj premiérový gól v nejvyšší soutěži vlastně očekával. „Před zápasem jsem si říkal, že dám gól. Věřil jsem si. Bavili jsem se s Milanem Kerberem, že dneska asi rozhodnu, nakonec to tak bylo. Musím poděkovat Došálovi (liboru Doškovi – pozn. aut.), po jeho přihrávce stačilo míč trefit placírkou. Obavy, že bych netrefil branku jsem neměl. Byla to jenom třešnička na dortu za práci celého týmu. Já jsem jenom slízl smetanu. Zápas všichni kluci famózně odmakali. Diváci nás tlačili dopředu, byla to prostě paráda,“ pochvaloval si atmosféru zápasu.
Od trenéra Soukupa měl přitom především defenzivní úkoly, jako se střelcem branky se s ním příliš nepočítalo. To Daníček dobře věděl. „Na to jsou tam jiní hráči. Měl jsem hlídat vzadu a doplňovat Víťu Valentu a Libora Doška v útoku.“
Kolik zaplatí za svůj první ligový ale neprozradil. „To si nechám do kabiny,“ řekl tajemně.
Hned po skončení zápasu si ho vybrali k rozhovoru televizní reporéři, pak okamžitě pelášil podělit o radost se svými nejbližšími. „Spěchal jsem za mamkou. Můj první ligový gól bych chtěl věnovat taťkovi do nebe,“ dodal na závěr.
Stanislav Dufka
