Ani jednu ze svých dvou stoprocentních tutovek totiž neproměnil, a Slovácko tak s lídrem tabulky pouze remizovalo.
Spoluhráči mu dvěma excelentními přihrávkami připravili šance jako na podnose, jenže pokaždé se radoval brankář Michal Vorel. „Co na to říct. V poslední době mi to tam nechce padat. Takové šance se prostě musí proměnit, to mají být góly,“ sypal si po utkání popel na hlavu jedenadvacetiletý útočník.
Brožík se tentokrát, po šňůře tří zápasů, kdy nastoupil v základní sestavě Slovácka, posadil pouze na lavičku náhradníků. Čekal, že ho trenér Malura v televizním zápase nepostaví od začátku? „Nebyl jsem z toho nějak překvapený, to se může stát i zkušenějším hráčům. Sestava je věcí trenéra, s tím se nedá nic dělat,“ mínil Brožík.
Hodně rozmrzelý byl po utkání kapitán týmu Pavel Němčický. „Měli jsme tolik šancí, že jsme měli získat tři body. V konečném účtování je pro nás remíza ztráta,“ věděl zkušený ligový harcovník.
Na hřišti to skutečně vůbec nevypadalo, že obě mužstva dělí v tabulce propastných čtrnáct příček. Zatímco jedni už možná myslí na souboje s Realem Madrid v Lize mistrů, druzí si v příští sezoně s největší pravděpodobností zahrají třeba na hřišti druholigového Hlučína. Slavia přijela do Hradiště jako vedoucí celek soutěže, domácí ale její zbraně dokázali otupit. „Slávisté chtěli hrát na brejky, což jsme jim eliminovali. V útočné fázi jsme je téměř k ničemu nepustili,“ zdůraznil Němčický. „Ve druhé půlce jsme hráli dobře tak jako proti Teplicím nebo jako v Liberci a Ostravě. Kámen úrazu je, že nedáváme góly. Lépe než teď, kdy jsme předvedli asi náš nejpovedenější zápas, totiž snad už ani hrát nemůžeme,“ litoval promarněných šancí kapitán Slovácka.
