Výsledkem nešetrného zákroku byla tříštivá zlomenina obou bércových kostí. Takhle nešťastně skončilo říjnové utkání mezi fotbalisty 1. FC Slovácko C a Osvětiman pro útočníka hostí Kamila Březinu (na snímku), který se se svým milovaným sportem možná bude muset nadobro rozloučit. To jej ovšem v konečném důsledku až tak netíží. „Hlavně abych zase mohl normálně chodit,“ přeje si osmadvacetiletý Březina, kterého mrzí, že se autor zmíněného zákroku ani neomluvil. I proto na Kamila Mlátilíka podal trestní oznámení.

Rozhodl jste se podat trestní oznámení. Při fotbale je zranění spousta, jen výjimečně se ale řeší přes policii, případně soudy. Proč jste se uchýlil k tomuto kroku?

Fotbal hraji již dlouho a za tu dobu jsem viděl spoustu faulů a zranění, což ale k fotbalu prostě patří. Sám jsem se už z jednoho zranění dlouhou dobu léčil. Tady ten faul ovšem byl o něčem jiném. Byl brutální a zákeřný. A především úmyslný, o tom jsem přesvědčený.

Říkáte úmyslný. Došlo mezi vámi předtím k nějaké potyčce, za kterou by se vám mohl mstít?

Právě že vůbec. Absolutně jsem to nečekal. Vyplynulo to asi z toho, že jsme tam vedli 2:0 a oni to neunesli. Měli tam hráče z ligového dorostu Slovácka, kteří asi byli naštvaní, že je tam vyučují nějací burani z Osvětiman.

Jak k osudnému střetu došlo?

Skoro uprostřed hřiště jsem si zpracoval odražený balon a dal jsem si ho před sebe do strany. A vtom do mě z boku zajel. Balon už byl dávno pryč, byl v tom jasný úmysl mě zranit. Vždyť měl při skluzu nohy ve výšce mých kolen.

Opačná strana tvrdí něco jiného, jak chcete soupeři úmysl prokázat?

Kdo tam byl a viděl to, tak mu to musí být jasné. Potvrzuje to také chování toho hráče po zákroku i po utkání. Od kluků i od členů mé rodiny, kteří se na zápas dodívali, vím, že se tomu usmíval a choval se, jako by se nic nestalo. Když jsem ještě hrál župu, tak tam byla povinnost každé utkání natáčet. Je velká škoda, že tady to neplatí. Všechno by tam bylo jasně vidět a odpadlo by nějaké tvrzení proti tvrzení.

Dostalo se vám od něj aspoň omluvy?

Bezprostředně po zákroku měl jenom blbou poznámku, kterou nechci komentovat, a do nemocnice za mnou také nepřišel. Od kluků z Osvětiman jenom vím, že když se dozvěděl, že zvažuji podání trestního oznámení, tak se pak se mnou chtěl spojit. Ale to už bylo pozdě. Chápu, že každý může zazkratovat, ale pak se k tomu, co udělal, musí umět postavit.

Jaká byla diagnóza vaší zraněné nohy?

Měl jsem zlomenou jak lýtkovou, tak holenní kost. Nejhorší je, že obě ty zlomeniny byly tříštivé, takže se to strašně pomalu hojí. Před deseti dny jsem byl na kontrole v nemocnici v Kyjově, kde mě operovali. Konečně jsem mohl odložit berle a začal s rehabilitací. Zatím ale nemůžu ani pořádně chodit, noha je strašně slabá. Snad se to spraví. Jestli to ale bude dobré a budu normálně chodit, to mi v tuto chvíli nejsou schopni říct ani doktoři.

Na fotbal tedy zatím asi nemáte ani pomyšlení?

To vůbec. Strašně bych si přál, abych si jej ještě mohl zahrát, ale opravdu nevím. Mnohem horší ale je, že stále nemůžu ani chodit do práce. To není dvakrát, ale pětkrát horší. Peníze nejsou a nebýt přítelkyně, tak bych neměl ani na nájem. Kdybych dělal nějakou kancelářskou práci, tak by to bylo v pohodě, jenže já pracuji v Kauflandu jako vedoucí úseku nápojů a moje práce je celkem fyzicky náročná. Ani nevím, jestli se tam budu moct vrátit.

Jaký trest pro Mlátilíka by pro vás byl satisfakcí?

Takhle to vůbec neberu. Spíš mi jde o to, aby si takoví hráči uvědomili, co mohou a co už ne. Vždyť ten kluk má osmnáct roků. Jak si něco takového může dovolit? Já jsem vždycky hrál fotbal pro radost svoji a pro radost fanoušků a nikdy by mě nenapadlo, že něco takového zažiji.

Přečtěte si také:

Zlomil protihráči nohu, půjde k soudu?