„Byl to krásný život. Mám na to opravdu nádherné vzpomínky. Byli jsme tam společně s manželkou. Nevím, jak bych to řekl, ale byla to taková příjemná čtyřletá fotbalová dovolená,“ přibližuje šest let staré angažmá opora hradišťského týmu.

I když se během svého izraelského angažmá snažil trávit Vánoce doma v Bratislavě, tak ne vždycky se to podařilo. „Na vánoční svátky jsem se vždycky pokoušel dostat domů. Pokud to bylo jenom trošku možné, tak mně v klubu vyšli vstříc. Oni se snaží naše křesťanské svátky akceptovat. Tam ale přes Vánoce není přerušená soutěž, a jestli si dobře vzpomínám, tak jsme hráli ligu třeba třiadvacátého prosince. Jednou nebo dvakrát jsem tam musel na Vánoce zůstat,“ přiznává rodák z Banské Bystrice.

Stromeček, vánoční ozdoby a všechno, co k tomuto největšímu křesťanskému svátku u nás patří, se dá poměrně snadno sehnat i v Izraeli. „Tím, že tam žije hodně Rusů a lidí z bývalých sovětských republik, tak je možné tam nakoupit různé vánoční ozdoby. I v tom teple, které tam přes zimu panuje, se pak dá navodit ta správná atmosféra. Vánoce, to byla v Izraeli pro nás taková extrémní záležitost. Jsou tam teploty okolo dvaceti stupňů a sníh tam vlastně neexistuje. Když se stane, že napadne, tak zavřou cesty a dálnice, lidé si myslí, že je konec světa,“ směje se Filipko při vzpomínce na zimní Izrael.O židovském státě se mluví a píše většinou jako o místě stalých nepokojů mezi Židy a Araby.

Miroslav Filipko ale říká, že se tam za celý svůj pobyt nesetkal s nějakým násilím nebo větším problémem. „Jsou tam sice politické třenice, ale běžný život jde naprosto normálním směrem, samozřejmě s určitým omezením. Člověk pozná, že to je vojenský stát, jenom když jde třeba do obchodňáku a při vstupu vás kontrolují jako u nás na letišti. Přejedou vás rentgenem a ochranka vás prošacuje, jestli nemáte na těle nějaké výbušniny. To je běžné také v restauracích a kavárnách. Každý takový podnik má svoji ochranku. To je asi jediný rozdíl, který jsem tam poznal,“ srovnává Filipko.

Podle zkušeného gólmana je izraelský fotbal velmi kvalitní. A to jak na klubové, tak i mezinárodní úrovni. Přední ligové kluby hrají pravidelně evropské poháry, fotbal je v této zemi pro lidi velkou vášní. „Je to takový fenomén, že sjednocuje i dvě naprosto odlišné kultury. Oni vždycky končili v evropské kvalifikaci na prvním nepostupovém fleku, takže se nikdy nedostali ani do baráže. Fotbalová kvalita je ale u nich poměrně vysoká. Tím, že tam chodí hrát hodně cizinců a hlavně Afričanů, tak úroveň stále stoupá. Možná jim schází jen víc evropské taktiky a disciplíny,“ soudí.

Během svého angažmá v Izraeli Filipko pravidelně nastupoval a patřil k oporám svých týmů. Jinak to ani v této jediné židovské zemi na světě podle gólmana Slovácka nejde.„S legionáři je to tak, že hráč buď hraje a pomáhá mančaftu, nebo jde pryč. Neexistuje tam, že by cizinec jenom seděl na lavičce, “ říká muž, který od roku 2000 hájil dvě sezony barvy klubu Rishon Lezion, následující dva roky pak strávil v Hapoelu Holon.

Během svého čtyřletého pobytu navštívil brankář Slovácka několikrát hlavní město Jeruzalém, žil v Tel Avivu a dokonale poznal také obyčejný život lidí v tomto státě. Na závěr přidává jednu zajímavou myšlenku. „Když se bavíme o té židovské národnosti, tak oni jsou neskutečně soudržní a jsou hrdí na to, kde žijí. Takto nějak by měla ta národní hrdost fungovat také u nás. Je to jedno jestli na Slovensku nebo v Česku.“

Stanislav Dufka