„Nepřemýšlel jsem nad tím tak, že by to bylo atypické. Jsem hlavně moc rád, že mě Slovácko podrželo a že tu stovku mám. Konkurence tady byla velká," poukázal odchovanec Slovácka na bývalé parťáky Miroslava Filipka a Dušana Melichárka. „Zároveň jsem se měl od koho učit a to je vždycky ku prospěchu," dodal s povděkem.

Vybavíte si první ligový start?

Jo, bylo to proti Liberci. Mira Filipko dostal červenou kartu v Brně, kde to skončilo 0:7, a další zápas nemohl chytat. S Libercem jsme prohráli 0:1, nicméně na premiéru bude člověk určitě vzpomínat.

Už je to šest a čtvrt roku. Změnil jste se za tu dobu v bráně?

Doufám, že jo. Člověk je zkušenější, situace vnímá jinak než na začátku.

Nervózní býváte?

Ne, s tím jsem nikdy neměl problémy. Cítím se úplně normálně, když jdu na hřiště.

K vašemu klidu jsem se chtěl dostat. Je to klíč k tomu, jak chytat úspěšně už po dvacítce?

Asi jo. Plus zdraví, štěstí a také vás musí klub podržet, když uděláte chybu. Mě Slovácko podrželo a já jsem mu za to fakt vděčný.

V dovednostech vás zdobí výborný reflex a chytání jeden na jednoho. Pomohla vám k tomu inspirace od nějakého vzoru?

Takto jsem se nedíval, spíš jsem čerpal od bývalých kolegů některé přednosti. Pro mě byl hlavně důležitý Petr Švancara (bývalý útočník Slovácka – pozn. red.). Dělal kličky a vždycky mi říkal: „Hlavně nechoď na zem!" Od něj jsem se toho hodně naučil a jak na mě na tréninku chodíval sám, velmi mě to bavilo. (úsměv) A také mi dost dávají trenéři.

Prozraďte ještě, co jste si vzal od Miroslava Filipka a Dušana Melichárka?

Na Miru byla radost se dívat, jak je klidný. Chytal v klidu, trénoval v klidu, z kabiny odcházel poslední… Působil ve Slovácku ke konci kariéry a byl výborný. Dušan je impulzivnější, víc všechno prožívá a dokáže si říct své. Být s ním mi také pomohlo. Každý je úplně jiný, ale když si vezmete poznatky a spojíte je, je to výborné.

Takže jsme doma. Sloučil jste je do sebe a jste skvělý gólman.

(smích) Takto bych to neřekl, ale věřím, že mi pomohlo to, co jsem si vzal. (úsměv)

Víte, kolik jste v té stovce zápasů vychytal nul?

Dvacet dva. Před chvilkou jsem se na to díval na internetu. (smích)

Správně. A pak že hráči nesledují své statistiky…

(smích) Teď už je to jednoduché, zadáte to na internet a hned vám to vyjede. Občas se na to podívám. (úsměv)

Údaj dobrý, co říkáte?

Dá se to. Byl bych ale radši, kdyby čistých kont bylo víc. (smích)

To může přijít. Co si ještě přejete do další části kariéry?

Hlavně abych byl zdravý a mohl pořád chytat.

Ve Slovácku jste naplněný?

Zatím ano. V klubu mě to baví a nemám důvod nic měnit.

Když se ale zasníte, kde byste se rád postavil do brány?

Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Jen když jsem šel do kádru Slovácka, tak jsem se chtěl dostat do branky. To se mi splnilo, mám sto startů, takže můžu být spokojený. Uvidíme, co bude dál.

Reprezentace se vám někdy vloudila do myšlenek?

Ne. Snažím se co nejlíp dělat svou práci a co přijde, to přijde.

Sto první zápas byste měl absolvovat v sobotu s Brnem, za které chytá zmiňovaný Dušan Melichárek. Má pro vás duel speciální náboj?

Jsme kamarádi a bereme to úplně v klidu. Na hřišti se k sobě stejně nedostaneme, takže hecovačky by byly zbytečné. Nevnímám to tak.

Jako hlavní motivaci máte oplatit soupeři podzimní porážku 0:1, že?

Ano. Chceme doma Brno porazit a ukázat naši sílu.