Na tak mladý věk toho ve svém fotbalovém životě už zažil opravdu hodně, teď se však zdá, že pro sebe našel to pravé místo. Zdeněk Botek je od podzimu loňského roku šéftrenérem fotbalové akademie 1. FC Slovácko. Přišel šéfovat mládeži do klubu, kde sám na vlastní kůži nezažil dobrou zkušenost s přechodem do ligového mužstva.

V současné době má za sebou půlrok v nové funkci. Z klasické trenérské práce přesedlal spíš na manažerský post. Stará se o chod celého mládežnického fotbalu Slovácka. Má pod dohledem dorost, žáky, přípravku a také ženské týmy. V popisu práce má spolupráci se školami, komunikuje s krajským a okresním fotbalovým svazem. Také schvaluje hráčské doplňování a doporučuje také trenéry.
„Mám za úkol, aby přestupy z jednotlivých kategorií byly plynulé, prostě aby všechno fungovalo. Dohlížím na to, aby týmy pracovaly a hrály tak, jak mají hrát. Jsem taková prodloužená ruka trenéra Soukupa. Starám se o to, aby akademie běžela podle jeho představ,“ vysvětluje Botek. „Máme jednotnou vizi, kterou chceme praktikovat už od zimy. Chceme, aby akademie produkovala co nejvíc hráčů, kteří by obstáli v lize. Když to zjednoduším, tak je to o tom, aby kluk, který projde celou akademií až do áčka, už věděl, co má přesně hrát, abychom ho nemuseli nic učit.“

Zdeněk Botek s fotbalem začínal v rodném Hluku, v deseti letech pak přešel do Uherského Hradiště, kde prošel sportovní školou. Začal hrát za dorost a v devatenácti letech odešel do belgického Lommelu. V Belgii byl tři čtvrtě roku se současným kapitánem Slovácka Vítem Valentou.

„Tehdejší vedení Slovácka z toho nemělo velikou radost, takže to bylo trošku složitější. Já jsem měl tehdy devatenáct a moc šancí jsem v ligovém áčku nedostával, vlastně téměř žádnou,“ vypráví Zdeněk Botek o zahraničním angažmá.

Na testech mladý fotbalista obstál, ale mělo to jeden háček – vedení klubu k přestupu do Belgie nesvolilo. Zdeněk dřel, trénoval, ale chybělo mu to, co je pro fotbalistu nejdůležitější – zápasy. Každopádně to byla pro mladého fotbalistu zkušenost k nezaplacení. „Poznal jsem, jak funguje zahraniční profesionální klub. Myslím si, že tehdy vedení Slovácka nešlo ani tak o peníze jako o princip. Nechtěli mě uvolnit. Báli se, že by se z toho mohl stát precedens a návod pro ostatní mladé hráče,“ myslí se Botek.

Následoval návrat do Slovácka a zařazení do béčka, které v té době hrálo třetí ligu. Juniorku tehdy koučoval František Ondrůšek. „Tam byl ze začátku trošku problém, protože jsme si s trenérem moc nesedli. Trénoval jsem pětkrát týdně a hrával za céčko okresní přebor,“ postěžoval si Botek.

Obrat k lepšímu přišel v ročníku 2002/2003, když našel s trenérem společnou řeč. Prosadil se do kádru a byl dokonce kapitánem mužstva. V té době přišla lákavá nabídka na angažmá do Drnovic, jenže vedení klubu k přestupu znovu nesvolilo. „Bylo mi řečeno, že se mnou počítají do áčka, přitom já jsem v té době neměl za první mužstvo ani jeden trénink. O nějaké příležitosti v zápase se ani nebavím, tam jsem nedostal ani čuchnout,“ řekl doslova Botek.

Tehdy se v kariéře mladého hráče lámal chleba. V béčku Slovácka mu bylo těsno a za první mužstvo příležitost nedostal. „Nabízeli mně vylepšení smlouvy. Chtěl jsem hrát první ligu, ale tu perspektivu jsem v klubu neviděl, a tak jsem dal přednost škole. Bylo to zásadní rozhodnutí, které jsem konzultoval s rodinou. Bylo to pro mě strašně těžké, měl jsem nějaký životní sen a ve dvaadvaceti jsem se rozhodl pro něco jiného,“ říká Botek, který dal před fotbalem přednost studiu.

Přihlásil se do Olomouce na FTVS a fotbal hrál už jenom na amatérské úrovni za rodný Hluk. V Olomouci studoval kousek od Androva stadionu. Čtyři roky chodil kolem, sledoval tréninky. Bylo to velké lákadlo, kterému nakonec neodolal.

„Dělal jsem diplomku na téma Analýza herního rozestavení. Olomoucký dorost v té době trénoval současný kouč Sigmy Zdeněk Psotka, který prosazoval odlišný styl rozestavení. Sebral jsem všechnu odvahu a šel za ním, jestli bychom mohli spolu pár věcí zkonzultovat a jestli by mě mohl poradit,“ vzpomíná Botek na první setkání s dnes už úspěšným koučem.

Olomouckého trenéra Zdeněk Botek zaujal a domluvili si další schůzku, na které konzultovali jeho diplomovou práci. Poté následovalo pozvání na Psotkův trénink a nabídka na místo asistenta. Nabídka, o jaké se mu ani nesnilo. Nabídku na spolupráci s uznávaným koučem, který vychoval pro ligové mužstvo Sigmy několik fotbalistů. „Byla to pro mě škola života, Zdeněk Psotka byl nejlepší trenér, kterého jsem zatím poznal,“ chválí olomouckého stratéga.

V Sigmě zůstal u mládeže tři roky, většinou jako asistent hlavního trenéra. Naposled seděl na lavičce jako asistent u ligového dorostu.

Letos v létě však přišla nabídka, která ho posunula zase o kus dál. Dostal nabídku na šéftrenéra fotbalové akademie Slovácka. V Olomouci si sbalil kufry a po sedmi letech se znovu fotbalově hlásil v Uherském Hradišti.

„Být asistent je sice pro začátek hezké, ale je to stejné jako náhradník ve fotbale. Druhým důvodem odchodu bylo to věčné dojíždění. Kolikrát jsem si říkal, jak by bylo super vstávat třeba o dvě hodiny později. Prakticky nebylo o čem diskutovat a nabídku jsem přijal.“

Šéftrenér mládeže Zdeněk Botek je se svou prací spokojený, říká, že v současné době ho naplňuje. Pustil se také do srovnání podmínek ve Slovácku a Olomouci. „Zabezpečení a zázemí pro hráče je skvělé a minimálně na stejné úrovni jako v Olomouci. Našim cílem je dostat ještě víc hráčů z akademie do různých reprezentačních výběrů a do kádru áčka. Celkem mě překvapuje, že v podmínkách, které tady máme, zatím nedosahujeme výsledků, jaké si představujeme. Ale teď všechno záleží na nás, co z kluků vytěžíme,“ říká na závěr muž, který chce v nejbližší budoucnosti získat nejvyšší trenérské vzdělání – profilicenci.

Stanislav Dufka