Fotbalisté Slovácka hráli jeden z přípravných zápasů na jarní část sezony na kunovické Bělince.

V desetistupňovém mrazu stála kousek od hřiště v dlouhém kabátě obalená klubovou šálou. Pozdravila se s Vítem Valentou, prohodila pár slov s Petrem Švancarou a na neznámé a mladé tváře Slovácka volala.

„Ty jsi který? A ty? Jak ty se jmenuješ?“

Mladí fotbalisté se po sobě jenom podívali a maličko znejistěli. Možná ani netušili, že Růžena Pašková, která na ně volala, je už dnes coby nejstarší fanynka klubu legendou Slovácka.

Najdete ji na všech, a to i na přípravných zápasech, svých milovaných fotbalistů. Fanoušci z kotle ji důvěrně znají. Pravidelně se s ní setkávají také na výjezdech Slovácka po celé republice. Tam má modrobílá armáda k sobě přece jenom o něco blíž.

„My jí říkáme babi a máme ji strašně rádi. Paní Pašková s námi jezdí na všechny venkovní zápasy a všechna ta utkání strašně prožívá,“ prozradila fanynka Lenka Bídová, pro kterou je Slovácko také obrovskou srdeční záležitostí.

„Jezdím na všechny zápasy s mým vnukem, většinou jezdíme autem, ale někdy jedeme také autobusem. Byla jsem už všude, kde Slovácko hrálo. Teplice, Liberec, Jablonec…,“ vyjmenovává Růžena Pašková nejvzdálenější soupeře klubu.

Představte si, že jedete pět hodin na druhý konec republiky, vaše mužstvo po bídném výkonu prohraje a vás čeká stejně dlouhá cesta domů, ale už bez naděje na radost z bodů nebo z dobrého pocitu, že fotbalisté předvedli výkon, za který se nemusíte stydět.

Růžena Pašková to tak neprožívá, dokáže svým oblíbencům slabší den odpustit.

„Víte, to už patří k fotbalu. Někdy jsou lepší zápasy a někdy horší. Záleží, jak se klukům daří,“ říká. Na dlouhé cesty si vůbec nestěžuje. „Nevadí mi to, ani neunavuje. Jsem přece pořád mladá,“ směje se.

Kalvoda! Ten byl namyšlený

Když přijde řeč na oblíbené hráče a trenéry, tak nechce nikoho jmenovat. Říká, že je má ráda všechny, i ty namyšlené.

„Někteří kluci jsou takoví, ale každý máme nějakou povahu a já jim to odpouštím. Trenéry mám také ráda, jenom jeden se mně nelíbil, teď si ale na jeho jméno nemůžu vzpomenout.“

Snažím se pomoci a jmenuji Jiřího Plíška, asi nejméně oblíbeného kouče za poslední dobu ve Slovácku.

„Ne, ten byl jakž takž. Už vím! Leoš Kalvoda, ten byl namyšlený, toho jsem neměla ráda ani trochu,“ vzpomněla si paní Pašková.

Zato současného kouče si nemůže vynachválit. „Soukup je dobrý. Ne dobrý, on je výborný. Myslím, že to s klukama umí.“

Příznivci Jiskry Staré Město si paní Paškovou dobře pamatují z doby před dvaceti lety, kdy na Širůchu trhala vstupenky.

„Já jsem vlastně fandila odjakživa. Měla jsem to u huby, bydlím kousek od hřiště a za Jiskru hrával můj syn Pavel, to bylo někdy kolem roku 1972. Ven jsem ale začala jezdit až jsem byla v důchodu,“ vzpomíná.

Do důchodu odešla po třiceti letech práce na benzínové pumpě a všechnu svoji energii začala věnovat jedinému koníčku – fotbalu. Tvrdí, že jinou zálibu nemá, snad mimo luštění křížovek.

Vystříhuje všechny články

V televizi si nenechá ujít žádný fotbalový přenos a o svém Slovácku si vystříhává všechny novinové články.

„Ale až od roku 2000,“ upřesňuje paní Pašková a chlubí se svou sbírkou.

„Mám všechno. I to, co se napsalo o té úplatkářské aféře, ale zatím nemám čas si to někam nalepit,“ trošku smutně přiznává.

Fotbal miluje a svůj život si bez něj už nedokáže představit. Miluje hlavně svůj klub – Slovácko. Znovu opakuje, že má ráda slovácké fotbalisty a téměř všechny dobře zná.

„Na fotbale mě baví úplně všechno a já mám ty kluky opravdu ráda. Víťu Valentu, Peťu Švancaru, Míšu Kordulu, prostě všechny. Věřím, že tento rok skončíme nejhůř v polovině tabulky. Já nerada tipuji, ale věřím, že v prvním zápase v sobotu Bohemku určitě porazíme, “ přeje si na závěr Růžena Pašková.

Stanislav Dufka