Bez fotbalu nedokážu žít, přiznává Palinek

Osobnost Deníku

play_fill

Škařupa dal tři góly, po hattricku musel do brány. Ze Slavkova (zatím) neutíká

Takového borce chce mít každý trenér v týmu. Když má den, nasází soupeři…

V nejvyšší české fotbalové soutěži posbíral v dresu Ostravy, Drnovic, Brna a Slovácka 334 startů a 16 branek. „Brácha hrál volejbal, takže jsem se chvíli rozmýšlel, ale fotbal zvítězil, do míče kopu od šesti let. Nelituju. Člověk nikdy nebude zcela spokojený, ale vydržel jsem na vrcholové úrovni do sedmatřiceti,“ ohlíží se za úspěšnou kariérou v současnosti hlavní trenér juniorky Slovácka a asistent u prvoligového áčka.

Jan Palinek spojil svou kompletní kariéru s Moravou. Největší část jeho životopisu patří brněnské Zbrojovce, v jejím dresu odehrál šest a půl sezony. Poprvé jej navlékl v létě 1995. „V Brně jsem byl strašně spokojený, šlo o výbornou štaci, na kterou rád vzpomínám. Za Lužánkami jsme zažívali neopakovatelnou atmosféru, s ničím jiným nesrovnatelnou. Ta doba se sice už nevrátí, ale zážitky mi nikdo nevezme,“ rozplývá se při vzpomínce.

40 tisíc fanoušků? Nezapomenutelné

Důrazný stoper patřil od začátku do základní sestavy tehdejšího Boby, které na domácím stadionu hnala elektrizující kulisa. „Zvykli jsme si, že nás pokaždé nabudila. Na zápasy chodilo minimálně dvacet tisíc diváků. Kam v současnosti taková návštěva přijde? Nezapomenutelná je bitva se Slavií před čtyřiceti tisíci lidí,“ líčí nyní dvaačtyřicetiletý Palinek.

Hned ve svém druhém ročníku v Brně dokráčel ke čtvrté příčce v lize, o tři sezony později zopakoval stejný úspěch. „Pamatuji si na vyhecovaná derby s Drnovicemi, kdy Radek Drulák vytočený po porážce do všeho vztekle kopal. Nebo když jsme hvězdami napěchované Olomouci přerušili úspěšnou sérii výhrou 1:0. Třikrát po sobě jsme doma zdolali neporazitelnou Spartu,“ usmívá se při šátrání v paměti.

Palinek rád vzpomíná na evropské poháry. I když pro Brno končily záhy. „Mrzí mě šiška od Rapidu Vídeň v Poháru UEFA, kdy jsme v Rakousku prohráli 1:6. Chtěli jsme za stavu 1:2 vyrovnat, ale vinou nezkušenosti jsme duel nezvládli. Domácí vítězství 2:0 už bylo k ničemu,“ vybavuje si srpen 1997. „Každý rok jsme hráli Intertoto Cup a podívali se do míst, kam bych se nedostal, třeba na Faerské ostrovy. Utkali jsme se taky s Espaňolem Barcelona,“ dodává Palinek.

V Brně dohromady odehrál 148 zápasů a vstřelil 6 gólů, vyhovoval mu i život v největším moravském městě. „Obě děti byly malé a podnájem v Bystrci se samou zelení kolem nám učaroval. Občas mě lidé poznávali na ulici, i když jsem nebyl žádná hvězda, spíš nosič vody. Potěšilo mě to. Škoda, že ta doba skončila. Kariéra uteče rychle, v Brně ovšem máme přátele a rádi se tam vracíme,“ povídá fotbalista, jehož velkým parťákem byl brněnský rekordman v počtu ligových zápasů Petr Křivánek.

Éru ve Zbrojovce uzavřel před deseti lety. „Do sezony jsme vstoupili dobře, s příchodem Mirka Kadlece jsme měli zkušený tým. Odehrál jsem čtyři kola, pak jsem si zlomil zánártní kůstku a následovala desetitýdenní sádra. Podzim byl zabitý a na mém místě začali jiní kluci. Manažer Kroupa se však zachoval férově a hned mi sdělil, ať si něco hledám. Řekl mi to do očí na rovinu, což mi přišlo zcela v pořádku a vzal jsem to,“ popisuje obránce.

Ve dvaatřiceti se ovšem na fotbalový důchod necítil a přestoupil do Synotu, dnešního Slovácka. „Věděl jsem, že ještě mám co nabídnout. Ve Slovácku jsem zase pookřál a za čtyři a půl roku jsem ještě přidal několik zápasů. Byla to dobrá volba,“ hlásí rodák z Přerova, jenž ve Slovácku odehrál 101 zápasů, ve kterých dvakrát zamířil do černého. Jak už sám řekl, trefou do černého bylo i angažmá v Uherském Hradišti, kde zakotvil a působí zde v trenérské dvojroli.

Málem se stal uklízečkou

Nejmenší porci jeho úctyhodného souhrnu prvoligových duelů zabírá první štace v Ostravě, která čítá čtyřiatřicet utkání a tři góly. Ta ho ovšem do vrcholového fotbalu vyslala. „Baník si mě všiml až v sedmnácti letech na škvárovém turnaji v Hranicích. Strávil jsem rok v dorostu, další v juniorce. Pak jsem narukoval do Tábora, patřil jsem do poslední éry dvouročáků. Kvůli dbaní na pořádek se ze mě skoro stala uklízečka, ale rok jsme tam hráli druhou ligu,“ směje se.

Po mistrovství světa v Itálii spousta reprezentantů zamířila do zahraničí a pro navrátilce z vojny se v Ostravě otevřela prvoligová možnost. Debutoval v prvním podzimním kole ročníku 1900/1991. „Nastoupil jsem v základu, ale prohráli jsme doma na Bazalech 3:4 se Slavií Praha,“ vybavuje si bez problémů. V Poháru UEFA nastoupil proti Aston Ville.

„Hráli jsme první utkání u nich a strážil jsem Davida Platta (bývalý anglický reprezentant pozn. aut.), šlo o neskutečný zážitek. V týdnu jsem se ale zranil, takže domácí odvetu jsem už bohužel nehrál,“ mrzí i s odstupem času Palinka, jehož tým tehdy oba duely prohrál. S Baníkem Palinek vyhrál Československý pohár, naskočil do Poháru vítězů pohárů, ale po dvou a půl sezonách putoval do Drnovic.

„Ostrava o mě nestála, takže jsem vzal zavděk nabídkou Jana Gottvalda (tehdejší majitel Drnovic pozn. aut.). Za půl roku jsme ze druhé ligy postoupili do první, dal jsem z pozice obránce šest gólů a z hostování byl přestup natvrdo. Tehdy tam ještě nestál tak pěkný stadion, ale po vstupu Chemapolu vznikl na soudobé poměry perfektní klub, i partu jsme měli bezvadnou,“ doplňuje muž, který v nejvyšší soutěži stihl za Drnovice odehrát 51 utkání, ve kterých se třikrát zapsal do střelecké listiny.

Vrcholovou kariéru uzavřel v sedmatřiceti letech, když mu vypršela smlouva ve Slovácku. „Nové vedení s majitelem Řezníkem a koučem Plíškem mi slíbilo post hrajícího kouče béčka, a pak mě vykoplo. Šel jsem do Rakouska, jenže po tři čtvrtě roce jsem si utrhl křížový vaz, což znamenalo definitivní konec,“ vzpomíná na těžké chvilky.

Trenérskými vzory Brückner a Jarolím

Nakonec se však přece jen stal hlavním trenérem třetiligové juniorky Slovácka. „Vyhodili mě dveřmi, vrátil jsem se oknem. Tehdejší ředitel Pojezný mě hodil do vody a já jsem plaval,“ culí se. Už tři roky také pracuje jako asistent u prvoligového týmu z Uherského Hradiště. „Na stadionu jsem od rána do večera a rodině už pěkně dlouho dlužím dovolenou. Ale jsem za svou práci rád. Při trénování hodně čerpám ze svých hráčských zkušeností, největší školu jsem dostal od koučů Jarolíma a Brücknera,“ jmenuje učitele.

Pokřikování na svěřence mu ovšem k uspokojení fotbalové touhy nestačí. Stále aktivně hraje za TJ Vlčnov, s nímž vybojoval postup z nejnižší soutěže už do okresního přeboru. Nastupuje na pozici středního záložníka.

„Bez fotbalu nemůžu žít. Potřebuju se radovat, hecovat, dirigovat, s někým se pořád plácat. Musím stále být na hřišti v utkáních, kdy o něco jde,“ uzavírá Jan Palinek, který však na podzim kvůli poranění nohy stihl pouze jediné utkání.