„Krásný výsledek. Postup mezi nejlepší čtyřku v evropské soutěži jsme si vychutnali s velkým gustem. Něco takového u nás dlouho nebylo,“ vzpomíná záložník Vladimír Šmicer.
V kádru trenéra Františka Cipra tehdy patřil k pilířům. Velkých jmen ovšem měli sešívaní víc: mimo jiné Karla Poborského, Jana Suchopárka, Jana Stejskala, Radka Bejbla či Daniela Šmejkala.
Úspěšný tým se začal rodit s příchodem podnikatele Borise Korbela v srpnu 1991. Česko-americký milionář chtěl původně vytvořit giganta ze Sparty, Letenští ho však odmítli. A tak zamířil do Edenu.
Barcelonský sen
„Když se tým vybudoval, každý rok jsme se snažili dostat do poháru. Jenže jsme dopadávali blbě. Byla cítit velká frustrace, končili jsme i s kluby jako OFI Kréta nebo AIK Stockholm,“ říká Šmicer.
Zlom přišel na podzim roku 1995, kdy slávisté v předkole přemohli rakouský Sturm Graz. „Konečně z nás spadlo napětí. Rozjeli jsme se,“ usmívá se pozdější ikona Liverpoolu.
Sešívaní odstartovali velkolepou jízdu. Postupně vyřadili také Freiburg, Lugano či Lens. Ve čtvrtfinále už šlo do tuhého: AS Řím s Tottim, Delvecchiem, Aldairem a Di Biagiem byl jednoznačným favoritem. Přesto Pražané šokovali a v prvním duelu na Strahově triumfovali 2:0. „Pomohl nám terén. Byl namrzlý a klukům z Itálie to na něm nešlo. Pravá radost ale propukla až po odvětě. Ta byla v Římě pekelná, prohráli jsme 1:3 a byli jen kousek od vyřazení,“ popisuje Šmicer.
Mezi nejlepší čtyřkou pak los přisoudil slávistům Bordeaux (s nímž se utkali i v letošním ročníku Evropské ligy). Vzhledem k tomu, že druhou dvojici tvořily Barcelona a Bayern, šlo o zklamání. „Byly to stejně kvalitní celky, chtěl jsem se však podívat na Nou Camp. Barca pro mě byla snem. Nevyšlo to, na druhou stranu jsem si zahrál proti Zidanovi,“ prozrazuje muž s přezdívkou „Štístko“.
Nadějný "Zizou"
Konfrontaci s pozdějším držitelem Zlatého míče si připomíná dodnes. „Tehdy jsem si zapamatoval jeho jméno. Když předvedl svou „koloběžku“ a přetáhl si míč, napadlo mě: ten kluk asi bude docela dobrý,“ směje se Šmicer.
Tehdy mu ale do smíchu nebylo. Se spoluhráči po dvou porážkách 0:1 skončil před branami finále. „Soupeř byl hratelný. Bohužel nám ještě z Říma chyběli čtyři vykartovaní kluci. Škoda,“ dodává.
V současnosti se Šmicer těší na duel „své“ Slavie s Genkem. „Belgičané jsou silní, hlavně v útoku, ovšem slávisté jsou spolu dlouho a mají zkušenosti i kvalitu. Mohou se ukázat a vykopat si dalšího slavného soupeře. Bude to vyrovnané, snad se zadaří,“ přeje si.
Snad ano. Podobný úspěch, jakého Pražané dosáhli před necelými třiadvaceti lety, potřebuje český fotbal jako sůl.
