Kuráž ani sebevědomí mu nechybí, za sebou má skvělé jaro u dorostu uherskohradišťského celku, teď bude šéfovat Daníčkovi, Trávníkovi, Petrželovi či Hečovi.

„Hráči jsou výborní, obrovsky zkušení, ve Slovácku dokázali velké věci. Věřím, že budou mít hlad, energii a chuť na to navazovat dál,“ uvedl dvaačtyřicetiletý kouč v rozhovoru pro klubovou televizi.

O čem všem mluvil?

O své kariéře. „Jako hráč jsem končil v Kravařích ve dvaceti letech, kde jsem začal začal strašně brzy trénovat. Nejprve jsem vedl dorost v krajském přeboru, potom jsem šel do Baníku Ostrava, u tamní mládeže jsem byl snad deset let. Začínal jsem na starém Jeremenku, které už ani neexistuje. Šéfovalo nám Werner Lička a Bohumil Páník. Od něho jsem se strašně učil. Kolikrát nás vratné na Bazalech v deset večer vyhazovala, že tam nemáme co dělat. Byl jsem asistent u šestnáctky, sedmnáctky, pak jsem na Sportovní škole Šoupalova dělal hlavního trenéra u žáků. Vytáhl jsem si Lukáše Sadílka, vedl Dana Holzera. Měli jsme první úspěchy, udělali dva tituly. Po převratu, změně majitele, jsme všichni v Baníku skončili. Dodělal jsem si profesionální licenci, prošel Vítkovicemi, Karvinou. I díky Ondrovi Lingrovi jsme v lize skončili třetí. Ve Vítkovicích jsme postoupili z MSFL do druhé ligy, kterou jsme s Ivanem Kopeckým zachránili. Následně jsem se vrátil zpět do Baníku. Přes Hlučín jsem se dostal do Opavy, kde jsme se dostali až do baráže o postup do první ligy, nestačili jsme však na Bohemku. Potom jsem byl v Třinci, odkud jsem přišel v zimě do Slovácka.“

O půlroku u dorostu Slovácka. „Na začátku to bylo velmi těžké. Spousta lidí tomu ani nevěřila, že se to může povést. Nastolili jsme pravidla, vydali se nějakou cestou. Po kostrbatém začátku, kdy si to všechno sedalo, se to rozjelo fantasticky. Devět výher v řadě bylo úžasných. Zmínit musím domácí zápasy s Plzní, Baníkem či Slavií, vyhrálo se na Spartě, v Olomouci. Atmosféra byla vynikající. Pro mě to byl jeden z největších zážitků ve fotbale. Utvrdili jsme se ve věcech, se kterými jdeme do dospělého fotbalu. Chceme nastavit pravidla, dodržovat řád. Pokud všichni budeme dodržovat to, co máme a sedne si to, může to fungovat.“

| Video: Youtube

O nabídce vést áčko. „Jsou to asi tři týdny, kdy jsme začali jednat. Táhlo se to, vše bylo postupné, pozvolné. Museli jsme se střetnout v názorech na skladbu kádru, realizačního týmu. Postupně se do dotáhlo do konce.“

O práci Martina Svědíka. „Úspěchy, které tady dokázal, jsou až senzační. Když vezmu v potaz velikost města, rozpočet a možnosti klubu, tak Martin dokázal tým vytáhnout nahoru a dlouhodobě ho tam držel. Vítězství v poháru, účast v základní skupině Konferenční ligy nebo pozice top šest, to jsou neuvěřitelné úspěchy. Je vidět, že se tady fotbal dělal dobře. Teď je na nás, abychom laťku udrželi nahoře a navázali na ty úspěchy.“

O nepovedeném jaru. „Pro mě je nepříjemné o tom mluvit, protože jsem u toho nebyl. Neznám okolnosti, nevím, proč to po podzimu nešlo. Přitom první půlrok byl fenomenální. Na jaře se sešla více věcí. Odešel Valenta, zranil se Kadlec, Doski, Reinberk, Daníček, Havlík nehrál na desítce, ale na šestce. Pořád se hýbalo sestavou, lepilo se to, chyběly automatismy. Těch ztrát bylo příliš na to, aby to mužstvo zvládlo. Přirovnal bych to k dorostu. Když jsme byli kompletní a hráli si silní, nosní hráči, byli jsme schopní porazit kohokoliv. Pokud nám skončili dva útočníci a stopeři, hráči z Nigérie odcestovali domů, rozsypalo se to a mužstvo nebylo schopné předvádět takové výkony, jako předtím. Najednou to spadlo do průměru, přestalo to fungovat. Vím, že to jsou dva jiné světy, ale zkušenost je podobná. Pokud vám někdo vypadne, nejste schopní fungovat. Hodnotit to ale nechci. Je to na analýzu klubu. Já chci věřit tomu, že kádr je silný. Hráči jsou výborní, obrovsky zkušení. Ve Slovácku dokázali velké věci. Věřím, že budou mít hlad, energii a chuť na to navazovat dál.

O kabině. „Se zkušenými hráči už jsem mluvil. Byl jich šest, sedm. Řekli jsme si svoje představy. Měl by to být náš společný fotbal. Chci, abychom táhli za jeden provaz a věřili tomu, co děláme, pak to může fungovat.“

O kádru. „Zkušenosti týmu jsou obrovská výhoda. Hráči něco zažili, ví, jak chutná úspěch, co pro něj musí udělat. Jak se mají na hřišti chovat. Mně je jedno, jestli má hráč čtyřicet nebo dvacet. Hrají ti nejlepší! Jak kdysi říkal Josef Csaplár, mládí ani stáří není žádná zásluha. Z typologie hráčů se musí ušít herní styl, který bude mužstvu vyhovovat. Jsem jedině rád, že je tu spousta hráčů, která má něco za sebou, něco umí. Teď je na nich, aby znovu našli jiskru, touhu, hlad, motivaci být znovu úspěšný a nakopnout mužstvo. Je jasné, že je potřeba do týmu postupně zabudovávat mladší kluky. Nikdo vám ale nezaručí, že bude hrát hned nebo bude potřebovat půl roku nebo rok na adaptaci.“

O posilách. „Určitě by se měl přivést stoper, protože skončil Kadlec. Po odchodu Valenty bychom potřebovali i defenzivního záložníka. To jsou dvě citlivé pozice. Hráči potřebují zvýšit konkurenci, aby se mohli zlepšovat, aby pracovali. Některým hráčům končí smlouvy. Budeme řešit, komu ji prodloužit a komu ne. A na ty posty pak přivést hráče, kteří by kádr osvěžili.“

O Uherském Hradišti, regionu. „Moc možností poznat město či region jsem neměl. Přišli jsme v zimě a buď jsem byl na tréninku nebo na hotelu. Chodili jsme běhat do Kunovic, kolem Moravy to bylo fajn. Líbí se mi i na Velehradě, kam jsem vozil kluky z Nigérie. Byl jsem se podívat v kostele, po okolí, ale že bych něco poznával, to ne.“

O fanoušcích. „Na Slovácku je nádherný stadion, výborná kulisa. Jsou tady skvělí fanoušci, na zápasy chodí slušné návštěvy. Je radost být tady na fotbale. Pokud bych byl fanoušek, očekávání bych měl taky. Když několik let hrajete v top šestce, Konferenční ligu, chcete být nahoře, ne uprostřed tabulky nebo dole. Já udělám maximum proto, abychom do šestky skončili taky. Otázka je, jestli je to reálný cíl. Teď i hráči musí vzít zodpovědnost do vlastních rukou a ukázat, že to vn ich pořád je. Když se tým vhodně doplní, bude to dobré.“