„Když jsem dostal pásku, byl jsem z toho trochu nervózní,“ přiznává s úsměvem kyjovský odchovanec.

„Jsem rád, že jsme už v první půli strhli vedení na naši stranu, že jsme v závěru přidali další dvě braky a vyhráli,“ těší talentovaného mladíka.

Nasazení Pernici se příliš nečekalo. Sám hráč se o své nominaci dozvěděl až den před utkáním.

„Řekli mi, že mám jít v úterý na trénink a že ve středu nastoupím,“ uvedl.

Doteď šikovný mladík trénoval pouze s béčkem. Zda bude pokračovat u ligového týmu, vůbec netuší.

„Žádné informace nemám, ale v pátek dopoledne máme s béčkem předzápasový trénink, odpoledne pak hrajeme v Kroměříži, takže nepočítám, že bych jel s áčkem na Slovensko. To by byl třetí zápas za pár dnů,“ uvědomuje si.

A na takový zápřah zatím není stavěný. Fyzicky ale na tom není vůbec špatně. Pernica na trávníku nevyniká pouze drobnou postavou, ale hlavně rychlostí a přímočarostí. I proti Blansku se na pravé straně několikrát prosmýkl kolem soupeře a přesnými přihrávkami vybídl spoluhráče Klimenta a Poláška k zakončení. Oba pokusy šly ale vedle.

„Snažím se to tam dávat, abychom měli nějaké šance. Škoda, že jsme to neproměnili. Mohli jsme vést víc,“ uvědomuje si dvacetiletý mladík, který zaujal fanoušky také pohotovou patičkou při jednom ze zakončení.

I když občas zaskočí na pozici pravého obránce, nejlépe se cítí na křídle. „Sedí mi to tam víc. Je to pro mě ideální pozice,“ je přesvědčený.

Trenér Svědík ho napoprvé nezatěžoval žádnými složitými pokyny. Hrát měl stejně jako v béčku.

„Hlavně to rozbíhat a být aktivní,“ líčí. Na nové spoluhráče si zvykl rychle. „Hra se oproti béčku příliš nemění, i když tady je to o hodně náročnější. Každopádně trenéři se nás na to snaží nachystat, abychom kdykoliv mohli naskočit a být týmu prospěšní,“ vysvětluje.

Zápas s Blanskem si užil, tempo ale bylo rozhodě vyšší než v zápasech MSFL. „Nejsem na to úplně zvyklý, ale zase to nebylo až tak nic hrozného. Dalo se to zvládnout,“ tvrdí.

Po krátké přestávce už zůstal s dalšími domácími borci na střídačce. Ve druhé půli pak pod dohledem kondičního trenéra Mikšíčka vyklusával a protahoval své tělo.

Zda ještě někdy dostane v ligovém mužstvu šanci neví, ale talent na to má. Kyjovský odchovanec a rodák vyčníval už coby mladší žák. Ve dvanácti letech si ho všimli zástupci Sigmy Olomouc, a tak zamířil na Hanou. Oklikou přes Kyjov se však dostal do Uherského Hradišti, ve vyhlášené akademii působí už pátou sezonu.

Z dorostence se stal muž, který má v kariéře slušně našlápnuto. Zahrát si v jednom týmu s Petrželou nebo Kadlecem, se nesplní jen tak někomu.

„Je to velká motivace, výzva taky. Kolem mě je spousta zkušených hráčů, od kterých se mám co učit,“ ví dobře.