Švejnoha se usadil v Tirolu. Ze tří let je jedenáct a z hráče asistent kouče

Osobnost Deníku

Místo divize Osvětimany. Šlechta se uvedl dvěma góly za pět minut, pomohl k bodu

Měl nabídky z divize, zájem o jeho služby projevily Skaštice či Holešov. Útočník David…

Přečíst článek >

Dělá totiž asistenta kouče v rakouském klubu WSG Swarovski Tirol. Ano, jméno titulárního sponzora patří světoznámé firmě, která vyrábí šperky z křišťálu. Sídlí v městečku Wattens, kde se nyní třiačtyřicetiletý Švejnoha usadil už v roce 2009. Tehdy z Brna přestoupil do Wackeru Innsbruck. „Pořád jsem hrdý Čech, Plzeňák. Někdy se však stane, že hledám česká slova,“ přiznává.

V plzeňské Viktorii strávil sedm sezon, ovšem v Rakousku už kroutí jedenáctou. Jeho posun do trenérské role se zrodil nenápadně. Když mu ve Wackeru skončila smlouva, dostal nabídku od tehdy třetiligového Wattensu. „Říkal jsem si, co teď. Už jsem nebyl žádný mladík, bylo mi pětatřicet, ale ještě tři roky jsem hrál. Trenér mi pak nabídl, že můžu ještě rok hrát, nebo naskočím do role asistenta. Hodně jsem přemýšlel,“ poznamenal Švejnoha. Zvolil trenérskou cestu v tehdy už druholigovém klubu. „Ve finále jsem udělal dobře,“ pokyvuje.

Maltský zápisník č. 5: Na trajektu z Goza si zanadávejte, ale jen když prší

Z Brna vlastnil trenérskou licenci B a jak přiznává, musel urazit dlouhou cestu sebevzdělávání. „Jako hráč jsem moc nevnímal taktické věci. Až v devětatřiceti jsem přeskočil do jiné role. Udělal jsem si tady trenérské áčko, ale na některé věci při studiu jsem koukal jako Alenka v říši divů. Přitom jako jediný z kurzu jsem se ve fotbale víc prosadil,“ usmívá se.

Pozvolna se tak začleňoval do tréninkového procesu, naštěstí pro něj klub hned přivedl kondičního kouče. „Tím mi odpadlo hodně práce s rozcvičkami a podobně, což není úplně velká zábava,“ culí se fotbalista, který v letech 2007 až 2009 vybojoval s Brnem čtvrté a páté místo v nejvyšší soutěži.

Vždy patřil ke kondičně dobře vybaveným hráčům, ani po konci kariéry nevynechá bago se svými svěřenci. „Klasika, jako se vidí u trenéra Trpišovského. Když máme lichý počet, občas si zahraju s mužstvem. Jsem relativně v pohodě, dvacet minut přežiju,“ líčí Švejnoha.

Zažil také proměnu skoro rodinného klubu z přibližně osmitisícového městečka Wattens ve WSG Swarovski Tirol. Aktuálně pátý celek rakouské nejvyšší soutěže. „Maséři, tréninkové podmínky, to bylo tehdy na neodpovídající úrovni, celý klub měl jedno hlavní a jedno tréninkové hřiště, plus starou umělku a posilovnu. Postupem času jsme postavili tréninkové hřiště, hratelnou umělou trávu a máme v plánu předělat stadion ve Wattens, abychom mohli příští rok hrát bundesligu u nás doma,“ objasňuje.

Klub hraje v Innsbrucku, protože na hlavní tribunu ve Wattens se vejde pouze patnáct stovek lidí.

Za vzestupem Tirolu samozřejmě výrazně stojí společnost Swarovski. A také ředitelka klubu Diana Langes-Swarovski, jejíž otec dřív šéfoval firmě. Fotbalisté na svou manažerku, která se ke klubu hrdě hlásí, nedají dopustit. „Pro klub toho celá rodina dělá mraky a Diana je super člověk. Sice bývá hodně na cestách, ale když nemůže na zápas, napíše zprávu trenérovi nebo sportovnímu manažerovi, která se dá do naší skupiny. Dá se s ní bavit o všech věcech. Na to, že je miliardářka, je úplně v pohodě,“ vyzdvihuje Švejnoha.

Podle něj by se nestalo, že někoho přehlíží. „Myslím, že když ji osloví i neznámý člověk, nemá absolutně žádný problém, aby s ním prohodila pár slov. S Dianou se můžeme bavit normálně,“ podotýká. A nepotkává ji pouze v róbách od nejdražších návrhářů. „Dokáže se oblíct normálně. Do kanceláře přijde třeba bez make-upu, je fakt v pohodě,“ dodává.

Langes-Swarovski se věnuje hlavně řízení klubu, fotbal přenechává jiným. „Nemá samozřejmě o fotbale velký přehled, ale je fanatická a myslím, že ví, co je ofsajd,“ líčí asistent kouče Tirolu.

Ovšem kvůli koronavirovým potížím společnost Swarovski oznámila, že končí s podporou fotbalového klubu. Ten přijde přibližně o sedm set tisíc eur, asi osmnáct milionů korun. „Diana zůstane dál jako prezidentka klubu, což je pro nás hodně důležité. Má takové kontakty, že se to na rozpočtu nějakým způsobem neprojeví. Jsem přesvědčený, že s Dianou se to povede,“ říká bývalý fotbalista, který v české lize odehrál 190 utkání a dal čtyři branky.

V Rakousku žije už jedenáct let, což ho při přestupu do Innsbrucku rozhodně nenapadlo. „Takový plán v žádném případě nebyl. Říkali jsme tři roky, pak asi navrátil. A ve finále se to vyvinulo takhle. Manželce občas chybí rodina, ale už si zvykla. Začátky byly pochopitelně těžké. Malá na světě, žádná pomoc zvenku, to byl fakt masakr. Klobouk dolů před mojí paní,“ vrací se k začátkům v podhůří alpských velikánů.

Jeho synovi Martinovi už je patnáct, dceři Nele jedenáct let. A oba mluví plynně česky, nestali se z nich Rakušané. „Každý rok nebo půlrok mají přezkoušení v české škole. Doma jsme se s dětmi učili češtinu, české dějiny a tyhle věci, aby něco věděly,“ poznamenává.

Švejnohovi pomohlo, že pokaždé uměl zapadnout do kabiny. I to je důvod, proč ho v cizině berou skoro jako domácího. „Když jsem přišel do Innsbrucku, byla jediný problém němčina, anglicky jsem taky moc dobře neuměl, takže jsme to nějakým způsobem lámali. Přijetí bylo úplně v pohodě. Když přijde hráč a ostatní u něj vidí snahu, že chce mluvit německy, nemá problém. Od začátku jsem hrál, dařilo se mi a mohl jsem jim pomoct,“ vysvětluje.

V Rakousku samozřejmě lyžuje, hraje tenis a také hokej. „Je to už osm let, co jsem se nacpal do brány. Máme staré pány ve Wattens, bývalé hokejisty, a dvakrát týdně jsem na ledě. To začalo už v Hradišti, kdy jsem si o dovolené zahrál s kamarády hokej a spoluhráč mi nadvakrát zlomil čelist. Hrál jsem bez helmy, on ji měl s košíkem. Dělali jsme kraviny na začátku, chtěl jsem mu uhnout a trefil mě košíkem,“ líčí.

Tehdy nastupoval za Synot a rychle se vyléčil, jenže poprvé po zranění naskočil proti Brnu, kde jej trefil loktem Luděk Zelenka a musel znovu na operaci. „V létě jsem pak šel do Brna a Luďkova žena mu říká: Víš, kdo jde do Brna? Ten, komu jsi zlomil tu čelist. No a ve finále jsem byl Luďkův soused,“ vypráví Švejnoha, který ve Zbrojovce strávil tři sezony a zažil úspěšnou éru kouče Petra Uličného. „To je legenda. V Brně jsem zažil taky perfektní lidi. Jen třetí rok nedopadl úplně dobře,“ zmíní jedenácté místo ze sezony 2008/2009.

Paradoxně od nepříjemného úrazu chodí do hokejové branky. A to při charitativním duelu na podporu fotbalisty Mariána Čišovského, který v červnu podlehl nevyléčitelné nemoci, zažil ještě tvrdší střet s někdejším reprezentačním útočníkem Janem Kollerem. „Přiřítil se k bráně, podjely mu nohy a hupsnul mi na záda. To mi nebylo do smíchu,“ přiznává.

V klubu WSG Swarovski Tirol má platnou smlouvu, takže zůstává v Rakousku. Ale počítá, že se časem vrátí do České republiky. „Může to jít rychle, nebude se dařit, přijde nový trenér a řekne, že Švejnohu jako asistenta nepotřebuje, tak se musím ohlížet někde jinde,“ povídá.

Posila pro Zbrojovku. Po sedmi letech se vrátil stoper Pernica

Na výdělek asistenta kouče si nestěžuje, mimo fotbal by však v Rakousku pracovat nechtěl. „Bohatý jako asistent nebudu, ale můžeme z toho žít. Kdybych tam dělal jinou práci, je to málo. Když nebudu mít nabídku z Rakouska, na devadesát procent se vrátím s rodinou do Čech, máme byt v Plzni,“ doplňuje.

Jisté je, že ho neláká pozice hlavního kouče, kterou v Tirolu zastává Thomas Silberberger. „Na hlavním trenérovi mi vadí novináři, tiskové konference,“ překvapuje blonďatý sympaťák, který se rozmluvil při Tipsport Malta Cupu. „U kafe je to jiné než před zápasem nebo po něm. Tam nejsem úplně pevný v kramflecích. Momentálně se cítím líp v roli asistenta,“ má jasno Švejnoha.