Bývalý stoper Plzně a Baníku Ostrava, který působí coby asistent v ligovém Slovácku, nově rozšířil realizační tým a v dalším kvalifikačním cyklu pomáhá hlavnímu kouči Janu Suchopárkovi.
„Možná je to rekord. Nevím o nikom, kdo by se tak rychle vrátil k týmu, ve kterém ještě nedávno působil jako hráč, coby trenér. Osud tomu tak chtěl a já se tomu v žádném případě nebránil. Pro mě je to velká výzva. Jsem rád, že mohu u jednadvacítky být,“ říká třicetiletý Baránek.
Bylo pro vás překvapení, když vás trenér Suchopárek oslovil s nabídkou?
Trenér Suchopárek mi řekl, že tady existuje tato možnost, zda bych měl o tuto práci zájem. Já jsem samozřejmě neváhal. Čekal jsem jenom na to, zda dostanu svolení ve Slovácku a zda to na svazu schválí příslušní lidé na vyšších místech, což se i stalo. Pro mě je to ideální řešení.
Co vám říkal trenér Svědík, který u mládežnické reprezentace dříve rovněž působil?
On mi dává rady každý den, ale vyloženě směrem k reprezentaci nic neříkal. Já jsem samozřejmě rád, že si mě takhle vzal a každý den mě nějak profiluje. Žádnou radu mi nedal, ale to, co jsem se doposud naučil ve Slovácku, se budu snažit prodávat dál. Snad to bude fungovat. Myslím, že i pro Slovácko je to nějaká vizitka. S mým propuštěním k reprezentaci v klubu nikdo žádný problém neměl.
Budete mít stejné úkoly jako ve Slovácku?
Úkoly jsou jiné. V klubu s hráči pracujete celoročně, delší dobu. Na reprezentačním srazu absolvujete dva zápasy v deseti dnech. Moc času něco natrénovat není. Spíš řešíme detaily. Ověřujeme si, co může fungovat, jak na tom hráči jsou. Je to jiná práce než ve Slovácku.
V klubu jste tým chvíli místo Martina Svědíka, který měl zdravotní problémy, vedl z pozice hlavního kouče. Co vám tato zkušenost dala?
Stoprocentně mě to posunulo. I trenér Svědík se utvrdil v tom, že se na mě může spolehnout. Po návratu už některé tréninky jenom koriguje. Jejich skladbu nechává na nás. On to pak zpovzdálí sleduje. Myslím, že i v jeho očích jsme trochu stoupli.
Budete u lvíčat fungovat jako spojka mezi hráči, ke kterým máte věkově nejblíž, a realizačním týmem?
Samozřejmě. Kluci jsou o osm nebo devět let mladší než já. Takový rozdíl mezi námi není. My si rozumíme, jsme naladění stejně. Spoustu kluků znám ligy, samozřejmě přehled mám i o ostatních hráčích, co jsou ve druhé lize nebo v zahraničí.
Premiéru se odbudete v Uherském Hradišti, kde působíte. Bude to pro vás speciální zápas?
Jsem rád, že se hraje na Moravě, na Slovácku. Určitě to pro mě bude speciální utkání. Těším se na to.
Už víte, kdo proti Slovensku nastoupí?
Nějaký nástřel máme. Někteří kluci jsou zranění, jiní nemocní. Uvidíme, jak se to ještě vykrystalizuje. Do utkání s Islandem se ale sestava ještě může změnit.
V kádru je také útočník Filip Vecheta, kterého vedete i v klubu. Bude mít u vás protekci, nebo to s vámi bude mít naopak těžší?
Protekci mít rozhodně nebude. Naopak, bude muset šlapat ještě víc. (úsměv) Doufejme, že se střelecky chytne a nějaký gól dá. Branky po něm požadujeme nejen v klubu, ale i v reprezentaci.
Coby hráč jste mistrovství Evropy hráčů do 21 let zažil, teď se na EURO můžete dostat i jako trenér. Je to pro vás velká výzva?
Popravdě o tom jsem zatím až tolik nepřemýšlel. Ještě nás čeká dlouhá kvalifikační cesta, na druhé straně výzva to samozřejmě je. I když je to jenom malé EURO, pořád by to byl velký úspěch a hodně bych si toho cenil.
Jak vidíte soupeře k kvalifikační skupině?
Neřekl bych, že ve skupině je nějaký velký favorit. Dánsko, Wales nebo Island jsou kvalitní a vyrovnané týmy, ani Litva nám nedá nic zadarmo. Šance jsou pro všechny vyrovnané. Myslím, že hodně bude záležet na startu do kvalifikace. Když se nám podaří úvodní zápas na Islandu, tak se můžeme nastartovat, rozjet. Naším cílem musí být a je postup na EURO.
