Z hlavy vytěsnil i střelbu na autobus s hráči po cestě ze zápasu v Rizesporu. „Našim fanouškům ale nic nehrozí, nemusí se bát. Naopak, každému přeji, aby se do Istanbulu jednou podíval. Kdo tam teďka pojede poprvé, bude to pro něj určitě zážitek,“ má jasno bývalý reprezentant.

Kvůli nim tam ale Svědíkův tým necestuje. Celek z Uherského Hradiště je odhodlaný porvat se o co nejlepší výsledek. Nikdo nechce, aby se z domácí odvety stala jenom formalita. „Není to už jenom o Slovácku, ale o celém českém fotbale, koeficientu. Měli bychom být o rok zkušenější, byť s Plovdidem se to asi moc srovnávat nedá. Chceme se pak na vlastním stadionu pokusit o nemožné a třeba i postoupit,“ říká sedmadvacetiletý obránce.

Novináři z Turecka vám nevolali?
Ne, ale já bych jim to ani nezvedl. Chci se spíš soustředit na samotný zápas. Stejně by rozhovory museli být v angličtině. Spíš mně psali známí, že se na mě těší. Rádi by mě viděli dva překladatelé, kteří by mě rádi viděli. Reakce jsou pozitivní. Uvidíme, jaké budou po zápase. Já se ale rád setkám s každým, koho znám. Možnost prohodit pár slov ale asi bude až po zápase. Před ním se chci soustředit na výkon.

Jaké ty tři roky v Istanbulu pro vás vlastně byly?
Já na to vzpomínám jenom v dobrém. Proti Německu to bylo úplně něco jiného. Mentalita v obou zemích je úplně jiná. V Turecku bylo možné úplně všechno. V týmu byly velké hvězdy, dobrý tým. Tam byl největší problém vytvořit partu, protože v kabině byli hráči spousty národností, ze všech koutů světa, k tomu domácí Turci. Někdy se to bilo. První rok jsme zvládli dobře, proto jsme udělali i titul, který je poslední pro Fenerbahce, což je poněkud nepochopitelné. Pak jsme vyhráli ještě Superpohár. Já jsem byl ale hráč, který nedělal problémy. I když jsem tam toho třeba tolik neodehrál, ale pořád jsem trénoval, pracoval a čekal na šanci. Nebyl jsem nějaký ofrka, který by šel proti klubu. Nikdy jsem tam žádný problém neměl. Po třech letech mi dokonce nabídli další smlouvu, ale já jsem se pak vrátil do Sparty. Ani mimo stadion jsem nic špatného nezažil. I když jsem potkal fanouška Galatasaraye nebo Besiktase, všechno bylo v pohodě. Pro mě to byla životní zkušenost. Teď je to pro mě hezký příběh na konci kariéry.

Istanbul je rozdělený na asijskou (Fenerbahce) a evropskou (Galatasaray) část. Vnímal jste velké rozdíly?
Bydlel jsem v obou částech města a život v nich byl trošku odlišný. Evropská část je modernější, připadal jsem si tam jako jinde v Evropě, kdežto asijská část byla starší, typická turecká. Ale dlouho jsem tam nebyl, možná se to za ty roky srovnalo. Jinak to kluby mají hezky rozdělené. Ještě mezi nimi přímo u Bosporu je Besiktas.

Byl jste tam od té doby?
Jednou jsme tam hráli s národním týmem. Tehdy jsme tam vyhráli. Od té doby jsem tam ale nebyl. I proto se tam moc těším. Letíme na nové letitě, které tenkrát stavěli. Je tam třetí most. Uvidím, jak moc se změnila infrastruktura, celkový blázinec v Turecku. Přece jenom Istanbul má dvakrát víc obyvatel než celá Česká republika.

Kebab vám chutná?
Já už jsem ho jedl i předtím. (úsměv). Určitě ho ale nemám každý den. Člověk tam objevil spíše jiná jídla. Třeba na snídani byla baklava, čaj. To bylo první slovo, které jsem uměl, protože se mu tam říká stejně. (smích) Pár slovíček jsem se naučil, ale jelikož jsem uměl německy, anglicky a taky česky, občas jsem z toho měl guláš. Teď ale turečtinu poznám. Něco už pochytím. Mají docela dobré jídla, ale tady v Česku si je nedáte. To jedině že by je sem dovezli.

Fenerbahce jste si přál?
Z hlediska atraktivnosti, pro klub i pro fanoušky, byla lepší dvojice Fenerbahce – Dynamo Kyjev. Ale jelikož jsem přál postup bývalému klubu, spíš jsem chtěl hrát s Dynamem Kyjev. Ale asi je to osud a mělo to tak být. Ale kdyby mi před pěti lety někdo řekl, že bude hrát v Istanbulu kvalifikaci o Evropskou ligu, nevím, kdo by na to vsadil nebo tomu věřil, protože ty dva kluby se nedají vůbec srovnat. Jeden je velkoklub, my jsme naopak menší rodinný klub. Ve fotbale je ale všechno možné.

Jak velké šance proti tureckému gigantovi máte?
Fenerbahce je určitě favorit. Je to velký klub, poháry hraje pravidelně, má spoustu zkušeností. My se budeme snažit je zaskočit a dovést domů takový výsledek, aby bylo o co hrát. Bude to samozřejmě těžké, ale právě toto je ten zápas, který jsme za minulou sezonu a za finále poháru zasloužili. Snad přijde co nejvíc diváků a každý si z toho něco odnese. Snad to nebude jenom zážitek, ale i dobrý výsledek.

Finále českého fotbalového poháru MOL Cupu: 1. FC Slovácko - Sparta Praha, 18. května 2022 v Uherském Hradišti. Fotbalisté Slovácka slaví první velkou trofej.
Děkan odsloužil mši svatou za fotbalisty Slovácka. Poděkoval za úspěšnou sezonu

Spoluhráč Trávník věří, že je můžete uběhat? Souhlasíte?
Je to možné, ale do Fenerbahce přišel trenér z Evropy, což je pro ně změna. Já jsem tam působil pod Portugalcem Perreirou a taky jsme hodně trénovali. Naběhané máme dost, ale nedokáži říct, zda to bude na ně stačit. U nich byl největší problém s partou a potom i s těmi fanoušky. Klidně se mohou v zápase rozhádat. Když za půl roku uděláte čtyři nebo pět nových hráčů, je složité z nich vytvořit tým.

Vy jste tam zažil Van Persieho či Naniho. Jací byli?
Na Fenerbahce to byla až moc velké hvězdy. Nevím, jestli jim Turci trošku nezáviděli peníze. Každý věděl, kdo kolik bere, klub to musel dávat ven, takže když domácí hráči zjistili, že někdo bere třikrát víc než on, tak to nedělalo dobrotu. Van Persie i Nani už ale všeho dosáhli a do Fenerbahce si šli na závěr kariéry vydělat. Už nechtěli tolik pracovat, jak si třeba představovali trenéři, ale jelikož to byli hvězdy, tak hrávali. Potom ale člověk neudělal tým, jaký by potřeboval. Scházelo jedenáct bojovníků, kteří by dřeli. Ale to je jenom můj názor.

Zůstal v týmu vůbec někdo?
Už tam nikdo není. Hráčský kádr se kompletně vyměnil. Zůstali jenom lidé z vedení. Osobně znám prezidenta Aliho Koçe, který to tenkrát přebíral po panu Yıldırımovi. Spíš jsou tam ještě maséři, fyzioterapeuti, ale nevím přesně, jaký je realizační tým.

Zaujal vás nějaký hráč z aktuální soupisky Fenerbahce?
Nijak jsem ji neprojížděl. Fenerbahce sleduji dlouhodobě. Vím, jak se tam točí trenéři, že loni skončili druzí. Jinak jsem nic nezjišťoval. Na to bude čas až teď. Spíš znám atmosféru, jak to v klubu funguje. Vím, jaký je tam tlak. Když se daří, může stadion spadnout a když to nejde, jdou třeba dvě tribuny proti sobě, což bylo vidět i v odvetě s Dynamem Kyjev. Jedna tribuna skandovala něco, druhá zase něco jiného. To bylo i s tím Putinem. To nebylo organizované, věc celého stadionu, ale pouze jedné tribuny. Tam je to nějak rozdělené, ale snad nebudou za to nějak potrestáni. Chci, aby na nás přišlo co nejvíce lidí.

V týmu působí český reprezentant Filip Novák. S ním jste v kontaktu?
Nejsem. Ani není důvod. Dneska si veškeré informace seženete i tak.

Už jste dával rady mladším spoluhráčům, na co se mají připravit?
Ještě jsem jim nic neříkal. V pondělí jsme měli volno, v neděli jsme měli jenom výklus, to jsme ještě zpracovávali zápas v Brně. Času bude dost. Já si ale myslím, že všichni sledovali odvetu Fenerbahce s Dynamem Kyjev. Spousta kluků v takové atmosféře ještě nehrála, ale máme zkušený tým a je jedno, jestli je na stadionu deset, dvacet nebo čtyřicet tisíc diváků. Atmosféra každého pohltí. Spíš je to o tom, abychom se soustředili na vlastní výkon.

Dokážete si představit, co se dělo v Istanbulu po vyřazení Fenerbahce z Ligy mistrů?
Určitě tam zavládlo zklamání, na druhé straně Dynamo Kyjev není slabý soupeř. Asi i vzhledem k letnímu posílení počítali, že postoupí. Čáru přes rozpočet jim udělala červená karta. Co jsem viděl, bylo Fenerbahce o něco lepší, ale na to se ve fotbale nehraje. Je jasné, že soupeř bude chtít hrát nějakou evropskou soutěž. Když jim nevyšla Liga Mistrů, dají všechno do toho, aby hráli alespoň Evropskou ligu. Myslí si, že jsme lehčí soupeř než Dynamo Kyjev.

Mohou vás Turci podcenit?
Spíš pro ně nejsme moc čitelní. Musí o nás shánět různé informace. Nevím, jestli o Slovácko někdy slyšeli, zda věděli, že existuje. (úsměv) Teď nám moc nenahrává, že jsme hráli v přípravě s Trabzonsporem, který jim může poskytnout informace, video. Je to pro ně takový zdvižený prst, že jsme s tureckým mistrem odehráli dobré utkání. Moc nevěřím tomu, že by nás podcenili. I když jsou Turci občas nevyzpytatelní, mají na lavičce zkušeného evropského trenéra a v kádru hodně zahraničních hráčů. My to moc neovlivníme. Spíš budou víc namotivovaní a budou chtít dokázat, že patří do Ligy mistrů.

Bývalý stoper Slovácka a odchovanec morkovického fotbalu Tomáš Břečka působí v istanbulském týmu SK Kasimpasa.
Břečka o Fenerbahce: Velký tým prošel obměnou, nebezpečí hrozí z každé situace

Ukázal něco přípravný duel s Trabzonsporem ve Slovinsku?Dneska se dá hrát s každým. Překvapení je hodně. Bude důležité přežít začátek, ustát tlak. Lidi je poženou. Fenerbahce má individuality stejně jako Trabzonspor. Jsou to podobné týmy. Mají výborný věci směrem dopředu, všechno dělají v rychlosti. My to budeme muset vzadu uhlídat. Když se ale ženou dopředu, mají vzadu okénka, prostor na brejky bude. Pokusíme se zahrozit i ze standardní situace. S Trabzonem jsme si šance vytvářeli. Něco podobného nás čeká i teď. Přece jenom Turci kupují dobré, rychlé hráče dopředu a občas zapomínají bránit. Ale co jsem viděl, hráli velice dobře. Presovali, jezdili. Fakt to bylo o jednom gólu, o červené kartě.

Jak hráči vnímají neustálé změny trenérů?

V Turecku je to běžná záležitost. Dobře to ale není. Třeba trenér Svědík taky nedosáhl úspěchu hned. To samé platí o Kloppovi, kterého si pamatuji z Dortmundu. Chce to čas. Když je vedení trpělivé a přesvědčené o tom, že je trenér dobrý, může to fungovat. To ale není jenom problém Fenerbahce, ale i dalších velkoklubů, že nemají čas, tlak na výsledky je obrovský. V Turecku je možné všechno. Někdo se blbě vyspí a vyhází půlku kádru. Jsou tam hodně náladoví a je složité předvídat s tím, co bude.

Jak vzpomínáte na incident po zápase v Rizesporu, kdy po vašem autobuse někdo střílel?

Byla to zajímavá zkušenost. (úsměv). Stalo se to na mostě. Jeli jsme ze zápasu a z protější cesty po nás vystřelil z nějaké brokovnici na zvěř. V první chvíli jsme ale nevěděli, co se stalo, protože autobus zabrzdil. Zepředu jsme slyšeli řev. Až postupem času jsme se dozvídal, že stříleli na řidiče a bodyguarda, co seděl vedle něj, se pořezal o sklo. Bylo to nepříjemné, ale tak rychlé, že si člověk v tom okamžiku ani neuvědomil, co všechno se mohlo stát. Naštěstí všechno dobře dopadlo. Jednou jsme z Trabsonsporu odjížděli v obrněném autobusu, jednou tam zápas přerušili. Tam to bylo pokaždé husté. Když jsem tam jel poprvé, všichni si sedali do uličky a drželi si před sebou věci. Vysvětlili mi, že po nich házeli kameny a občas i rozbili skla. Rivalita prostě byla až taková.

Očekáváte plný stadion?
Doufám, že jo. Nevím, jak fanoušci vezmou zklamání z vyřazení, ale myslím, že stačit bude i těch pětadvacet, třicet tisíc diváků.

Přijedou vás podpořit i vaši fanoušci?
Moc zpráv nemám. Istanbul je daleko. S námi letí partneři, sponzoři. Bavil jsem se s kamarádem, co chodí do kotle, tak prý se pár lidí chystá i autem. Je to nějakých 1600 kilometrů, cesta přes různé krajiny. Dojet se tam ale dá, protože když mě kamarád stěhoval, taky za mnou přijel z Uherského Hradiště. Uvidíme, kolik fanoušků bude v sektoru hostů. Když tam bude jeden, bude to skvělé, když víc, bude to ještě lepší. Z hlediska bezpečnosti jim nic nehrozí.