V uplynulém týdnu skončila fotbalistům Slovácka sezona a nastoupili dovolenou. To nelze říct o vedení klubu, které pracuje na posilách pro nový ročník. První červencovou středu se na stadionu v Uherském Hradišti představil slovenský univerzál a bývalý mládežnický reprezentant našich východních sousedů Michal Tomič. Rodák z nedaleké Myjavy podepsal v klubu tříletou smlouvu.

„Chci pomáhat Slovácku. Chci, aby se v další sezoně dostalo třeba do Evropské ligy nebo minimálně do předkol,“ plánuje slovenský univerzál.

Není žádné tajemství, že jste měl víc nabídek. Proč jste si vybral právě Slovácko?
Mluvil jsem s vedením, setkal jsem se s trenérem, který si mě vybral a viděl několik mých zápasů. Zaujala mě myšlenka a filozofie klubu. Myslím si, že je to pro mě dobrý krok. Česká liga je o něco výš jako ta slovenská, chtěl jsem si to vyzkoušet. Také po mém zranění beru nové angažmá jako velkou výzvu a jsem v očekávání.

Jak se vaše nové angažmá seběhlo? Jak dlouho vás vedení Slovácka sledovalo?
Přišli s tím, že o mě mají zájem. Týden se řešily nějaké formality a během pár dnů bylo všechno uzavřeno.

Nebylo to tedy tak, že vás sledovali delší dobu?
To nevím, ale vím, že trenér viděl moje zápasy a věděl, co jsem za hráče. Chce se mnou pracovat a posunout mě na vyšší fotbalovou úroveň. To mě zaujalo a nebylo nad čím přemýšlet.

Rozhodlo i to, že jste z Myjavy a na do Uherského Hradiště to máte kousek?
Byl to jeden z faktorů, ale rozhodně nebyl ten podstatný. Hlavní byl zájem klubu a trenéra. Když bude z mojí strany zdravotně všechno v pořádku, tak si myslím, že příležitost ve Slovácku dostanu a je jenom na mně, jak se s ní vyrovnám. Chci se ve Slovácku soustředit jenom na fotbal a také proto si hledám v Uherském Hradišti byt, abych nemusel jezdit nahoru – dolů.

Jaká je vaše oblíbená pozice? Někde se objevuje, že jste útočník, jinde zase hrajete v obraně. Jak to tedy je?
Když jsem hrával v Itálii, tak jsem nastupoval na pozici pravého obránce. V reprezentaci jsem nastupoval většinou z křídla, později v Žilině taky. Cítím se dobře na pravé straně defenzívy, ale nedělá mi problém nastoupit tam, kde mě trenér postaví.

Itálie je stále můj sen 

Vzpomněl jste Itálii. Dvě sezony jste působil v mládežnických týmech Sampdorie Janov. Jaká to byla zkušenost?
Když jsem odešel, tak mi bylo šestnáct, hodně jsem o tom kroku mluvil s mojí agenturou. Šel jsem do Itálie s tím, že tam budu studovat fotbal, chtěl jsem poznat italskou fotbalovou školu a kulturu. Také jsem přičuchl k mužskému fotbalu. Trénoval jsem s prvním týmem Sampdorie a byl jsem na lavičce áčka, takže to beru určitě pozitivně. Dalo mi to hodně.

Je pořád fotbalová Itálie váš sen?
Itálie je super země a tím, že se domluvím, tak by bylo všechno jednodušší. Je to jedna z pěti nejlepších soutěží na světě, určitě je to můj sen, ale to předbíhám. Aktuálně bych se chtěl soustředit na Slovácko a na moje zranění, aby všechno šlo podle plánu.

Mluvil jste o svém zranění. Připomeňte, co se stalo a jaká je vaše aktuální situace?
Při zápase v Trenčíně, jsem šel do souboje, ve kterém mi vyletělo koleno. Utrhl se mi zkřížený vaz a částečně se mi natrhl postranní vaz. Spolu s mým fyzioterapeutem jsme si stanovili po operaci nějaký plán, zatím nejsou žádné komplikace a jdeme podle plánu.
Pomaličku se budu s týmem zapojovat do větších dávek.

Takže o nějakém zápase je ještě předčasné mluvit?
Aktuálně ano. Jsem pátý měsíc po operaci a doba rekonvalescence a vyléčení se po mém zranění se odhaduje na šest až osm měsíců. Takže mám ještě měsíc k dobru, nechtěl bych nic urychlit, abych zase zbytečně nestál.

Jaké je vaše osobní přání? Kdy byste se chtěl představit v zápase?
Nevím. Uvidíme, jak půjdou tréninky, jak bude probíhat rekonvalescence. Kdy nastoupím na zápas, tak to se nedá úplně přesně říct. Když půjde všechno podle plánu, tak to může být ten měsíc. Když budou problémy, tak to může trvat déle. Přesně se to nedá říct.

Konec v Žilině nečekal nikdo

Ještě se vraťme k vašemu působení v Žilině. Klub oznámil, že je v likvidaci a vy jste s několika dalšími hráči dostal zhruba před třemi měsíci výpověď. U vás to bylo pikantní tím, že výpověď přišla přesně v den vašich jednadvacátých narozenin. Měli jste nějaké indicie? Čekali jste to?
To nečekal absolutně nikdo. Nějak jsme to probírali s ostatními kluky, kteří výpověď dostali. Těch okolností tam bylo víc, v novinách i po internetu se kolem toho hodně napsalo, možná to všechno ani nebylo pravda.

Proč se podle vás vedení rozhodlo pro takový krok?
V Žilině jsem prožil skoro dva roky. Byl tam super kolektiv, uhráli jsme pěkné druhé místo, takže nás ta výpověď trošku zaskočila, ale na Žilinu nemůžu říct špatné slovo. Uzavřel bych to tím, že vedení se prostě pro takový krok rozhodlo. Určitým způsobem jsem se mohl i kvůli tomu posunout v kariéře.

Teď mluvíte o přestupu do Slovácka?
Ano - přesně tak.

Podepsal jste smlouvu na tři roky. Jak vidíte svoji budoucnost v klubu?
Chci pomáhat Slovácku, aby se v další sezoně dostalo třeba do Evropské ligy nebo minimálně do předkol. Osobně si myslím, že by Slovácko mohlo hrát na stejných nebo ještě lepších pozicích než v letošní sezoně.

Už jsme mluvili o tom, že jste rodák z Myjavy, vaši fanoušci to budou mít kousek na stadion. Kdo vás nejvíc podporuje?
Tak určitě hlavně rodina. Bratr, dědeček a neskutečný fanoušek je moje babička. Chodila na moje zápasy už do Nitry, na internetu si najde všechno. Je úplně fantastickým fanouškem.

Michal Tomič

Rodák ze slovenské Myjavy Michal Tomič může hrát na všech postech na pravé straně hřiště. Začínal v Myjavě, později hrál za Senici. V šestnácti letech okusil angažmá v italské Sampdorii Janov. V létě 2018 se vrátil na Slovensko, kde nastupoval za Žilinu. V březnu 2020 se stal jedním z fotbalistů, kterých se dotkla likvidace klubu - výpověď si převzal v den 21. narozenin. V poslední sezoně nastoupil ke 12 ligovým zápasům, ve kterých vstřelil jednu branku. Mládežnický reprezentant Slovenska podepsal se Slováckem tříletou smlouvu.