Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Napjatě očekávanou rodinnou bitvu bude sledovat zbytek příbuzných jenom v televizi. „Na stadion se díky koronavirovým opatřením nedostanou. Možná to pro ně bude lepší, v Liberci už bývá v tuto dobu docela zima,“ říká se smíchem dobře naladěný slovácký Lukáš Sadílek, který se na zápas těší, ale nijak ho nehrotí. „Ať to skončí jakkoliv, tak jeden z nás bude naštvaný a jeden bude šťastný. To k fotbalu prostě patří, ale za týden už může být všechno zase jinak,“ dobře ví ofenzivní záložník Slovácka.

Před zápasem v Liberci jste středem zájmu médií. Vadí vám to, nebo vás to spíš těší?

Je to prostě tak. Neděje se to často, že v lize proti sobě nastoupí dva bráchové, asi se s tím zájmem dalo počítat.

Jak to cítíte? Jak vnímáte pondělní zápas? Jak hodně neobvyklé to pro vás bude utkání?

Už jsme se o tom doma bavili. Konverzace ohledně toho utkání už proběhla, ale člověku to asi přijde až na hřišti. Řekl bych, že spíš až těsně před zápasem. Jak se pískne, tak už asi nebude prostor se ohlížet, jestli je tam brácha, nebo někdo jiný. Během těch devadesáti minut půjde rodina stranou. Je jasné, že kdyby se s bráchou něco na hřišti stalo, tak to asi budu vnímat – jsme přece bráchové.

Oba nastupujete většinou ve středu hřišti. Můžete na sebe v zápase často narážet.

Jasně, je to takové, že hrajeme v podstatě stejné posty. Určitě se na hřišti párkrát potkáme. Do souboje se musí jít naplno, nemůžete se ohlížet, kdo proti vám stojí. Na druhou stranu říkám, že se nebudeme šetřit, jsme profesionální hráči, takové situace musíme zvládat.

Napadlo vás v létě, že se v prosinci můžete nastoupit v naší lize proti bratrovi?

To nenapadlo nikoho, ale zase je to takové speciální, neobvyklé, i takové věci přináší fotbal. Hlavně doufám, že si jednou zahrajeme spolu v jednom mužstvu.

Když se rodilo hostování vašeho bratra v Liberci. Mluvilo se o tom, že by mohl hrát také za Slovácko?

Myslím, že tam varianta se Slováckem byla. Brácha se rozhodoval také díky vytížení v Evropské lize, kde se také může víc ukázat. To asi hrálo hlavní roli.

Liberec je v tabulce pod vámi, je Slovácko favorit zápasu?

Těžko říct, kdo je favorit. V Liberci se nám moc nedaří. Poslední zápasy tam byly takové, no, řekněme zvláštní. Chceme tam konečně vyhrát. Bylo by to zadostiučinění tomu, co se nám tam v posledních letech dělo.

Mluvíte o šesti penaltách, které kopal Liberec proti Slovácku v posledních čtyřech zápasech?

Ještě tam přidejte červené kary, to bylo šílené. Nemají nás tam rádi, teď to chceme zlomit. Chci tam vyhrát i z toho důvodu, abych měl na bráchu přes Vánoce nějaké páky.

Chystá se do Liberce někdo z rodiny?

Nikdo, na stadion se stejně nedostanou. Budou zápas sledovat doma u televize. Počítám, že v Liberci bude taková zima, že u televize to bude daleko příjemnější.

Rodina by byla asi nejraději za remízu. Mluvili jste o tom?

Asi jo, ale myslím, že ať zápas skončí jakkoliv, tak jeden bude naštvaný a jeden bude šťastný. To k fotbalu prostě patří. Za týden už to může být zase jinak.

Bude to váš první vzájemný soutěžní zápas?

Jako žáci už jsme proti sobě hráli. Odešel jsem z Ostrožské Nové Vsi do Slovácka, brácha zůstal a v jednom zápase jsme nastoupili proti sobě, ale to se nedá srovnávat. Už si ani nevybavuji výsledek, jen vím, že jsme vyhráli o dost branek. Jsem rád, že se teďka potkáme v zápase, ve kterém o něco jde.

V aktuální sezoně patříte do základní sestavy, dal jste dvě branky. Cítíte důvěru trenéra?

Cítím se na hřišti dobře, už před sezonou jsem si dával nějaké cíle. Chtěl bych brát hru víc na sebe, víc pomáhat týmu, i gólově. Jsem rád, že v posledních dvou zápasech se to podařilo, ale cítím na sobě, že můžu hrát ještě líp. Sice góly dávám, ale vím, že herně to ještě není ideální – můžu týmu víc pomoci.

Slovácko je v první šestce. Je to cíl pro letošní ročník?

Jasně. Být co nejvýš a udržet se v první šestce, už minulá sezona ukázala, že jsme se trochu posunuli. Právě v takových zápasech, jako bude v Liberci, si musíme ukázat, že na to opravdu máme.