I když teplický odchovanec porážce 0:3 nezabránil, stejně si duel na stadionu účastníka Ligy mistrů náležitě užil. „Na zápas se mi bude hezky vzpomínat. Před takovou kulisou a proti takovému týmu jsem nikdy předtím nechytal. Je to krásné,“ vyznal se Porcal.

Bývalý gólman Ústí nad Labem a Varnsdorfu odchytal v nižších soutěžích dvě stovky utkání, v první lize dostal šanci až sobotu večer. A hned proti mistrovské Slavii plné reprezentantů.

„Trvalo to dlouho. Přesně pětadvacet let, než jsem se konečně dočkal,“ usmívá se šťastný brankář.

V Teplicích ani Liberci ještě příležitost nedostal, kouč Slovácka Svědík ho na ligový trávník poslal. „Došel jsem k tomu svojí poctivou cestou a tvrdým tréninkem,“ řekl.

O svém zařazení do základní sestavy se dozvěděl na pátečním předzápasovém tréninku.

„Kecal bych, kdybych řekl, že žádná nervozita nebyla. Po pěti minutách to však ze mě spadlo a už jsem to v klidu odchytal,“ pravil.

V letošní sezoně Porcal nastoupil jednou za třetiligové béčko a zachytal si i pohár v Novém Městě na Moravě. Duel v Edenu však byl úplně něco jiného.

„Vlítl jsem do toho rovnýma nohama. Byl to křest ohněm,“ směje se.

Proti vedoucímu týmu a obhájci ligové trofeje se rozhodně nenudil. I když třikrát inkasoval, spoluhráče několikrát podržel. Navíc mu hned dvakrát pomohla konstrukce branky.

„Hlavně začátek byl frkot. Létaly tam střely zprava zleva, tyče zvonily,“ líčil.

Jednatřicetiletého brankáře štval druhý gól Coufala i třetí branka střídajícího Provoda.

„Paťa Šimko to mohl odkopnout, v závěru jsem proti střele nestačil zareagovat, ale bylo to těžké,“ povzdechl si Porcal.

Zatímco sešívaní před vlastním publikem stříleli góly a zahazovali šance, Moravané byli neškodní. Do útoku se dostali pouze výjimečně, domácího brankáře Koláře téměř neohrozili. „Ani nevím, jestli jsme vůbec měli nějakou střelu na bránu,“ řekl hostující gólman.

Kamarádům z pole ale nic nevyčítal. „Kluci to měli těžké. Na Slavii, která má momentálně nejlepší tým z celé republiky, jsme neměli,“ dodal Porcal.