Velký díl vinny na tom má také zranění. Zdá se, že nejhorší měsíce už má urostlý a vousatý ofenzivní záložník za sebou. V uplynulém domácím zápase se po téměř pěti měsících znovu vrátil na ligový trávník. „Byl jsem zraněný, ale nechci to svádět na nemocné koleno. Čekal jsem od sebe víc, nějaké šance jsem měl,“ přiznal 26 letý odchovanec Opavy. Právě slezský klub bude Slovácko hostit v zítřejším ligovém zápase.

Téměř celý loňský podzim jste trénoval individuálně. V Opavě jste neprodloužil smlouvu a klub vás poslal do divizního béčka. Cítíte pořád křivdu?

Ne, necítím.

V dresu Slovácka jste nastoupil v Opavě už v uplynulém ročníku. Jaké to pro vás bylo?

Odehrál jsem jenom poločas, zranil jsem si koleno a potom jsem šel na nějaký lehčí operační zákrok. Bylo to fajn, ale na druhou stranu mě mrzelo, že jsem nemohl odehrát celý zápas.

Myslel jsem z toho pohledu, že jste poprvé nastupoval proti klubu, který vás vychoval a ještě na jeho půdě.

Nějaký sentiment tam byl, ale to asi cítí každý, když nastupuje proti klubu, ve kterém odehrál velkou část kariéry. Snad se dostanu na hřiště i v sobotu, uvidíme.

Jak moc se od vašeho odchodu z Opavy tým změnil?

Odešel trenér a sportovní manažér, který je momentálně v Baníku. Opava nějakou obměnou prochází. Trošku změnila i herní systém, hrají na tři vzadu. Také přišli do týmu nějací noví kluci, ale spoustu kamarádů tam ještě mám.

Který je ten největší?

Mám tam dobrého kamaráda, s kterým jsem víc v kontaktu. Je to Matěj Hrabina, s ním si občas napíšu, ale to není to na nějaké denní bázi.

V uplynulém kole jste nehráli, Baník hlásil nakažený téměř celý tým. Nemáte obavy, že se zase nemusí hrát?

Někteří hráči Opavy v uplynulém kole nehráli, ale není to tak drastické jako u Baníku. Myslím, že v sestavě scházeli jeden nebo dva. Doufám, že s Opavou se bude hrát, už se všichni těšíme.

Sledoval jste zápas pozorně?

Docela jo, góly jsem viděl.

Opavská obrana inkasovala po Příbrami v lize nejvíc branek (18). Co to znamená?

Tak nevím, co to znamená, je to spíš otázka na většího odborníka. Myslím si, že se snaží hrát trošku jinak. Když jsem tam byl já, tak jsme hráli 4-4-2. Je to možná i tím, že trenér Kováč chce hrát ofenzivnější fotbal. Viděli jsme to proti Slavii, prvních patnáct minut se snažili soupeře napadat. Opava určitě hraje víc ofenzivně.

Můžeme čekat ofenzivní hru Opavy i na Slovácku?

Tak to nevím. Myslím, že budou hrát víc ze zajištěné obrany. Když dostanete pět nebo šest branek, tak následující zápas se nehraje jednoduše. U nás asi zalezou, ale uvidíme v sobotu.

Opava získala za osm kol jednu výhru a má pět bodů. Je to pro vás kandidát sestupu?

Na takové úvahy je ještě hodně brzy, je odehráno teprve osm kol. Ta tabulka se pořád nějak krystalizuje. Dneska může každý porazit každého, takže říkat takové věci, že bude hrát někdo o záchranu, nechci.

O víkendu Slovácko nehrálo. Změnil se nějak scénář přípravy?

Zase tak velká komplikace to pro nás nebyla. Trénovali jsme s tím, že o víkendu budeme hrát, hráli jsme jenom mezi sebou modelové utkání. V neděli byl regenerační trénink. Tento týden už byl v klasickém rytmu, příprava na Opavu.

V posledním domácím zápase jste proti Příbrami nastoupil po téměř čtyřech měsících. Můžete přiblížit vaše zranění?

Měl jsem zraněné koleno, jak jsem říkal, zranil jsem se v Opavě. Musel jsem na magnetickou rezonanci, ukázalo se, že v koleně nic nemám, ale pořád mě tam něco bolelo. Po sezoně jsme se domluvili doktorem, že se na to pomocí artroskopie podívá. Nakonec jsem měl nějaký defekt na chrupavce, následovala dlouhá rehabilitace. Koleno muselo být skoro pět týdnů bez zátěže, takže berle, bylo to pro mě všechno o něco složitější.

V čem to bylo složitější?

Nehrál jsem. Měsíc jsem byl v lázních, ještě v době koronaviru, kdy ty podmínky tam byly omezené. Je to vždycky náročnější, když z toho fotbalového kolotoče vypadnete. Musím říct, že jsem se do toho dostal zpátky a vyšel silnější. I na tom špatném se najde vždycky něco dobrého. Poznal jsem fotbal i z té druhé stránky. Bylo to první moje větší zranění. Teď už jsem stoprocentně v pořádku.

Za Slovácko jste dal jediný gól. Čekal jste od sebe víc?

Určitě ano. Nějaké šance jsem měl, ale od Opavy jsem hrál v nějaké brzdě, nemůžu to svalovat na zranění, to je jasné, ale ano, čekal jsem víc. Věřím, že to ještě přijde.

V loňském roce jste vystudoval bakaláře na stavební fakultě. Uvažujete o dalším studiu?

Shodou okolností ještě studuji. Pokud se všechno podaří, tak bych měl mít v lednu státnice na inženýra. Završí se tak jedna moje kapitola. Je to takové odreagování od fotbalu, člověk zase přejde na jiné myšlenky.

Chcete se stavařinou v budoucnu živit?

To uvidíme, baví mě to a jsem za to rád. Docela mě to chytilo už na střední škole. Máme to v rodině. Otec je stavební inženýr, tak mám ty geny asi po něm.

V Uherském Hradišti už jste skoro rok. Už jste si zvykl na centrum Slovácka?

Zvykl jsem si a moc se mně tady líbí. Mám tu i přítelkyni, ale ta pracuje v Ostravě. Jsou tady příjemní lidé, trošku jinačí nátura jako u nás v Opavě.