Kliknutím zvětšíte
Jelikož si ovšem doposud žádný start v dresu se lvíčkem na prsou nepřipsal, klidně by v budoucnu mohl chytat za Vietnam. Většině fanoušků z této socialistické republiky, odkud pochází tatínek současné jedničky celku z Uherského Hradiště, by splnil velké přání, protože o bývalé jedničce Vlašimi a Liberce hltají každou zprávu.
„Ale asi by bylo hodně složité, kdybych měl na sraz vietnamské reprezentace lítat z Evropy. Navíc na rozdíl od manželky a synka stále nemám vietnamské občanství,“ přiznává v rozhovoru pro Deník devětadvacetiletý gólman.
Víte kolik fotbalistů v Česku má příjmení Nguyen?
Vůbec netuším. (úsměv). Ale že je to více než tři sta mě, mě až tolik nepřekvapuje, protože těch míšenců, jako jsem já, je v Česku opravdu hodně a dost z nich hraje i fotbal, který je ve Vietnamu neuvěřitelně populární.
Znáte nějakého hráče se stejným příjmením?
Někoho, kdo by hrál fotbal, neznám, ale na základní školu se mnou chodila jedna holka, jmenovala se taky Nguyenová, ale moje ségra to nebyla. (úsměv) S tím příjmením se setkávám docela často, ale ve fotbale jsem byl vždycky jediný.
To by se změnilo, kdybyste nastupoval za národní tým Vietnamu, kde je to samý Nguyen. Čím to je, že většina hráčů má toto příjmení?
Já znám dvě verze. Jedna je ta, že Vietnam byl v minulosti francouzskou kolonií a spousta lidí žijících na venkově žádné příjmení neměla, tak jim řekli, že všichni budou Nguyen. Jinak ve Vietnamu kdysi vládla dynastie Tran, kterou Nguyenové vyvraždili a dostali se tak k moci. Lidé se potom báli, aby kvůli svému původu nepřišli o život, tak se spousta z nich raději na Nguyen rovnou přejmenovala.
A co Fun Din Dung, známá postava ze seriálu Okresní přebor?
Po něm jsem pojmenoval svého psa. (smích) Jelikož je manželka taky na půl Vietnamka, docela se to hodilo. Máme stafordšírského bulteriéra a voláme na něj Fune. Stejně jako já ale nemá vietnamské občanství.
Líbí se vám seriál? Máte rád podobný styl humoru?
Seriál mám moc rád. Neznám z fotbalového prostředí nikoho, komu by se nelíbil. Kdo hraje fotbal v Česku, spoustu situací zná, vidí se v nich. Okresní přebor je opravdu moc dobře natočený. Fakt je to vtipné. Zasmál jsem se hodně.
Byl jste i vy někdy terčem vtípků?
Ve Spartě v mládeži jsme se sešli s Mac Hong Quanem, což je rovněž Vietnamec, velký talent. Býval už tehdy skvělý, dával hodně gólů a dnes ve Vietnamu je za boha, válí za reprezentaci, točí reklamy. Spoluhráči si z nás dělali srandu, že jsme bráchové a tak, ale nikdy jsem se nesetkal s urážkami, rasistickými útoky v kabině.
Brankář Slovácka Filip Nguyen s rodinou. Foto: se svolením Filipa Nguyena
Právě téma rasismu v Česku několikrát rezonovalo právě souvislosti s fotbalem. Co jste říkal na kauzy spojené hlavně se zápasy Slavie a Sparty proti Glasgow Rangers? Je podle vás česká společnost xenofobní?
Musím říct, že v běžném životě jsem se z rasismem nesetkal, ale občas z tribuny něco zaslechnu. Chápu, že v davu je každý hrdina. Naposledy se mi to stalo v Českých Budějovicích, kde na mě jeden člověk pokřikoval. Přišlo mi to docela ubohé. Ale ještě mně to nevytočilo tak, abych s tím něco dělal. Zrovna v Budějovicích tomu ale bylo blízko, protože se mi to tam stalo i s Libercem. Tehdy bylo povolených jenom asi tři sta diváků, takže šlo slyšet každé slovo. Teď to bylo podobné. Jenom to ukazuje na inteligenci některých jedinců. Podle mě by si fanoušci měli vážit, že v dnešní době vůbec mohou na stadion, podívat se na fotbal. Pokud se to týká jenom mě, tak to tolik neřeším, ale chápu ostatní, že se je to dotýká a že se třeba vůči tomu ohradí. Na mysli mám třeba útočníka Beuguela či brankáře Nitu.
Dá se s tím nějak bojovat?
Osobně bych si samozřejmě přál, aby to úplně vymizelo. Slyšel jsem názor, že když se o tom nebude tak často mluvit, tak to zmizí, což si ale nemyslím. Podle mě ale budou někteří lidí nadávat a urážel dál.
Mají předsudky třeba i trenéři, manažeři? Mají to zahraniční hráči v Česku kvůli svému původu těžší?
To si nemyslím. Většině je jedno, zda jste bílý, černý nebo žlutý. Samozřejmě třeba afričtí hráči jsou jiní, mají odlišnou mentalitu, takže k nim trenéři přistupují jinak. Ale manažeři spíš mají africké hráče rádi. Když je sem dostanou, většinou je to pro ně zlatý důl. (úsměv)
Vím, že jste to zkoušel i ve Vietnamu. Neříkáte si někdy, že by vám tam bylo lépe?
Počasí je tam rozhodně lepší, určitě bych tam neumrzl. I finančně bych si polepšil, měl bych se lépe než v Česku. Ve Vietnamu ale fotbalová úroveň není taková, jako v Evropě a já jsem stále dost ambiciózní, ještě bych chtěl něco dokázat. Na konci kariéry bych si ale chtěl ve Vietnamu zahrát. Tamní lidi by byli určitě rádi. Jsou vděční, fandí, fotbal milují. Furt mi píší, abych tam šel chytat.
Prý jste jednu dobu zjišťoval, jak je to s občanstvím, že byste chytal za jejich národní tým? Asi byste byl jednička ..
Je tam ještě jeden kvalitní gólman. Jmenuje se Dang Van Lam, je to napůl Rus. Chytá v Japonsku. Na vietnamské poměry je hodně vysoký, čímž je pro fanoušky zajímavý. Tamní média nás hodně srovnávají, jsme asi největší konkurenti.
Překážkou by pro vás mohla být i jazyková bariéra. Pořád neumíte vietnamsky?
Právě můj bývalý spoluhráč ze Sparty Mac Hong Quan umí česky i vietnamsky, mohl bych jít do stejného týmu. Určitě by mi hodně pomohl. Pár slovíček umím, navíc by mi poradil táta. Myslím, že v tom by problém nebyl.
Jak je možné, že jste ve Vietnamu tak oblíbený a sledovaný? Vždyť jste tam nikdy nehrál …
Souvisí to s tím, že Vietnamci fotbal milují a po Evropě moc hráčů nemají. Na své krajánky jsou hodně pyšní. Ve vietnamských médiích má spoustu článků i Patrik Le Giang z Bohemians. Jeden kluk byl v belgické lize, ale vůbec tam nehrál. Oni řeší, kdo by za ně mohl nastoupit, sledují všechny zajímavé evropské soutěže. Taky je zajímají peníze, takže když se na serveru Transfermarkt objevilo, že mám hodnotu 900 tisíc euro, týden řešili, že jsem jejich nejdražší hráč. (úsměv)
Přitom Slovácko je provinční klub sídlící v nejmenším ligovém městě, daleko od Prahy.
Menší kluby asi přitahuji. (úsměv) Už jsem byl ve Vlašimi, což je zase nejmenší druholigové město. Na Slovácku je to ale jiné než třeba v Liberci. Morava mě nikdy dřív nelákala, ale teď jsem si ji zamiloval. I zdejší fanoušci jsou hodně vděční. Pokud můžou, chodí v hodném počtu a neustále fandí a povzbuzují. I lidé v klubu jsou příjemní. Opravdu tady panuje klidná a taková rodinná atmosféra. V Liberci byla taky super parta, ale tady jsou vazby ještě pevnější, vztahy vřelejší. Kluci drží při sobě. Možná je to tím, že jsou dlouho pospolu, což se promítá i do hry. Snad je to při těch kombinacích vidět.
Určitě. Vždyť pohodu si z kabiny přenášíte i na hřiště.
Sezonu máme rozehranou skvěle. Nechci, aby mi dojem pokazily poslední dva zápasy, které nám výsledkově nevyšly. Podle mě ale hrajeme jeden z nejlepších fotbalů v celé lize. Není to žádné nakopávání, hra na náhodu. Kdo naše zápasy sleduje, musí se při nich bavit. Nikdo navíc nemůže říct, jsme se na něco vykašlali. Každý zápas hrajeme, jako by byl náš poslední. Poctivá práce a skvělý přístup se přenáší i do výsledků. Držíme krok se špičkou ligy. Snad to tak vydrží až do konce sezony.
Ani vám nevadí, jak po vás trenér Svědík šlape? Vyhovuje vám jeho pevná ruka?
Samozřejmě že výsledky jsou především jeho zásluha. Trenér Svědík je hodně náročný, dokáže z týmu vyždímat maximum. Neustále chce vyhrávat. I když bychom vyhráli posledních sedmnáct utkání, stejně v tom osmnáctém bude chtít uspět. To se mně na něm líbí. Za mě můžeme nyní hrát s kýmkoliv. V lize není soupeř, který by nás vyloženě přehrál. Vždyť i Plzeň jsme celou dobu tlačili. V každém zápase, kdy jsme dohrávali v jedenácti, jsme byli lepší.
Ze Slovácka se vám asi nebude odcházet lehce, že?
Hostování mám do konce sezony, takže svoji budoucnost nyní neřeším. Nemám žádné zprávy, že by klub uplatnil opci. Myslím, že nyní na to není ani prostor. Tyto věci se spíš budou řešit až po podzimní části nebo až na jaře.
V mládí jste prošel Spartou. Lákalo by vás obléknout její dres i v nejvyšší soutěži?
Už mám nějaký věk a kdybych si mohl vybrat, preferoval bych spíše zahraniční angažmá. Chtěl bych zkusit život v cizině nejenom kvůli sobě, ale hlavně malému synovi, který by se mohl naučit jazyk, zažil jiné prostředí. Ale kdyby se naskytla možnost jít do Sparty, určitě bych na tím přemýšlel. Vždyť je pořád největší český klub. Má ambice, tradici, spoustu fanoušků po celé republice.
Na podzim jste byl dvakrát dodatečně povolaný do reprezentace. Fanoušci trenérům vyčítali, že vás ani jednou nepostavili, když třeba v přípravném zápas s Kuvajtem vlastně o nic nešlo. Mrzelo vás, že jste si ani jednu nezachytal?
Já jsem nikdy neměl ambice hrát za reprezentaci. Pro mě to vždycky bylo nereálné. Proto jsem nyní moc rád, když můžu v nároďáku být. Že se trenéři rozhodli jinak a upřednostnili někoho jiného, to musím respektovat. Nyní mám další motivaci na sobě pracovat, když jsem se dostal tak blízko. Slova některých lidí o tom, že jsem měl chytat, mě samozřejmě těší. Je to nějaké ocenění mé práce. Na srazy ale jezdím rád. Kluci jsou super, spoust z nich jsem znal již z dřívějška. Rozhodně nejsem nijak zapšklý, že bych cítil nějakou křivdu. To rozhodně ne.
Blíží se Vánoce, konec roku. Už víte, jak svátky prožijete?
Osobně bych chtěl jet na dovolenou. V létě byl syn ještě moc malý, ani minulou zimu jsme nikde nebyli. Teď bych se konečně rád podíval někam k moři, alespoň na týden se ohřál, protože moc prostoru kvůli krátkému volnu nebude. Nyní bydlíme v Uherském Brodě. Nevím, zda se na svátky přesuneme do Prahy nebo zůstaneme tady.
Ale syn o Ježíška nepřijde, ne?
To určitě ne. Hlavně kvůli němu budeme mít klasické české Vánoce. Manželka miluje tu atmosféru, osobně bych je nijak nepotřeboval. (úsměv) S mámou jsme dříve ale mívali klasické Vánoce. Vždycky jsme měli kapra či lososa, k tomu bramborový salát, nazdobený stromeček.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
