Pardubický rodák se proti účastníkovi krajské I. A třídy blýskl dvěma parádními trefami. Fanoušky pobavil také několika skluzy, spoluhráče zase vtipnými hláškami. „Teď jsem fotbalově na výši, protože jsem vstřelil Osvětimanům dva góly, což jsem nikdy jako hráč Slovácka v jednom utkání nedal. Takže já si tyto zápasy staré gardy náramně užívám,“ usmíval se sedmatřicetiletý borec, jenž za 1. FC Synot v letech 2001 až 2004 odehrál třiaosmdesát utkání a připsal si třináct branek.

Po jak dlouhé době jste znovu oblékl dres Slovácka?

Před dvěma lety jsme hráli přátelský zápas v Komni, takže tam naposledy jsem naposledy nastoupil za Slovácko.

Musel vás Pavel Němčický dlouho přemlouvat?

Vůbec. Když mi zavolali, věděl jsem, že musím jet. Tak jsem si vzal v práci dovolenou. Z Pardubic to sem na Moravu mám 250 kilometrů. Po zápase posedíme, povykládáme, a když to bude pod čarou, tak tady spím. (úsměv)

Máte tyto zápasy v oblibě?

Jo. Na tyto utkání jezdím moc rád, protože se vždycky sejdu s kluky, které jsem dlouho neviděl. Je vidět, že se po fotbalové stránce rapidně zhoršují, ale furt to jsou mí kamarádi. (úsměv)

Jak po letech vzpomínáte na angažmá ve Slovácku?

Bylo to super. Já jsem tady zažil dobu, kdy tady ještě šéfoval pan Valenty starší. Nejdřív jsme hrávali na Širůchu, odkud jsme se přestěhovali do Uherského Hradiště. Tady to fungovalo, proto na to období vzpomínám moc rád. Strávil jsem tady tři roky, byly to jedno z nejlepších období mé kariéry.

Jak moc vás mrzí, že jste ji kvůli vrozené srdeční vadě musel ukončit tak brzy?

Je pravda, že jsem mohl dokázat víc, bohužel zdraví mě v pětadvaceti letech zradilo. Ale českou ligu jsem si zahrál a jak říká můj velmi dobrý kamarád Luboš Lubík, když jdeme spolu na pivo, tak jsem jediný Pardubičák, který si zahrál Ligu mistrů. Mám pět zápasů v této prestižní soutěži, získal jsem titul, zahrál jsem si v zahraničí. Jsem spokojený. To, že to skončilo v pětadvaceti letech, už neřeším. Hlavní je, že pořád žiju.

Slovácko pořád sledujete?

Jojo. Já jsem tady byl minulou zimu, jak Slovácko hrálo doma se Spartou. Pozval mě Aleš Mazúrek, takže jsem byl hostem zápasu a komentoval dění před utkáním a o poločasové přestávce. Slovácko sleduji, navíc tady nyní trénují mí dva kamarádi. Jak Martin Svědík, tak i Luboš Přibyl jsou z Pardubic, odkud pocházím, takže se dobře známe.

Věříte, že by mohl celek z Uherského Hradiště hrát v letošní sezoně ve FORTUNA:LIZE o něco výš?

Slovácko sice hrálo ve skupině o udržení, ale se záchranou neměli žádné velké starosti. Soupeře ze spodu tabulky válcovalo. Letos by mohlo hrát výš. Přál bych mu střední skupinu. Aby na podzim nahrálo nějaké body a na jaře a v nadstavbové části bylo mužstvo v klidu. Kdyby se podařilo a Slovácko hrálo třeba o poháry, bylo by to jenom dobře.

Slovácko začíná ligu novou sezonu na Spartě, kde jste rovněž působil. Jak se vám zamlouvá současný letenský tým?

Já jsem v úterý říkal Luboši Přibylovi, že to bude plichta. Podle mě se z toho Sparta jenom tak nemůže dostat. Za mě, nemá hroťáka, který by dal gól, což ani Kozák nevytrhne. Asi čekal, že se vrátí Dočkal, který je po operaci. Já si myslím, že to je špatně.

Na ligu chodíte?

Občas zajdu na druhou ligu do Pardubic, ale spíš si nyní užívám vesnické fotbálky s pivem a klobásou. Radši půjdu na tým, který mám za barákem, než abych někam jel. Na ligovém zápase jsem byl naposledy v Uherském Hradišti, kde tady hrála Sparta.

Ve fotbal už působíte?

Už ne. Ještě před rokem jsem hrál v Rakousku, kde jsem skončil. Dostal jsem nový kardiostimulátor a lékaři mi fotbal úplně zakázali. Chodím hrát jenom takovéto srandamače. Jinak už chodím do práce. Dělám u piva, takže jsem spokojený. (úsměv)

Jste výčepní, nebo provozujete restauraci?

To ne. Jsem zaměstnán ve Staropramenu a pracuji jako regionální manažer pro východní Čechy. Mám pod sebou sedm lidí. Práce mě baví, což je hlavní.

Trenérem nebo funkcionářem jste být nechtěl?

Trenér určitě ne. Mám spoustu kamarádů, kteří se dětem věnují, ale práce s rodiči je něco šíleného. To samé mi říkají kluci, co trénují hokej. Vím, že je to žrout času. Navíc jsme v očekávání minima. Prvního prosince se mi má narodit prvorozený syn, takže to mě bude naplňovat až až.