„Rád vzpomínám na všechny kluby, kterými jsem prošel. Slovácko ale bylo moc fajn. Líbilo se mi tamní prostředí, parta kluků byla výborná. Jádro týmu zůstalo dlouho pohromadě. Už před rokem i dřív bylo cítit, že vzniká něco výjimečného a že tým na poměry Slovácka dosáhne něčeho výjimečného,“ prohlásil pětatřicetiletý rodák z Prahy, který se nyní ve složité době věnuje byznysu a také na Vysoké škole ekonomické studuje Data & Business.

Co říkáte na vynikající sezonu Slovácka? Překvapuje vás, jak se bývalému klubu daří?
Abych byl upřímný, ani mě to moc nepřekvapuje. Už za mého působení byla ve Slovácku od trenéra Svědíka nastavená linka, po které se jelo. Stoupající trend výkonů a výsledků byl jasně vidět po všechny tři sezony. Letos to je vyvrcholení celého dvou a půlletého angažmá trenéra Svědíka.

Takže jde hlavně o jeho zásluhu?
Určitě. Ale není to jenom jeho zásluha, ale na úspěších Slovácka se podílí také celý realizační tým. Na druhé straně je potřeba si uvědomit, že většina hráčů je na vrcholu kariéry, dotýkají se svého herního stropu. Tým šlape, je delší dobu pohromadě, což je další hrozně důležitý aspekt.

Myslíte si, že čtvrté místo udrží?
Určitě se jim to povede. Slovácko skončí třetí nebo čtvrté. I poslední zápas v Plzni ukázal, že kádr na to má. I když v prvním poločase byla Viktorka herně lepší, po přestávce Slovácko soupeře po kondiční stránce přehrálo. V určitých pasážích bylo lepší i herně.

Jste v kontaktu s některými bývalými spoluhráči?
Občas si s někým napíšu, ale kontakt není na každotýdenní bázi. Třeba s Kalabiškou nebo Vlastou Daníčkem jsem řešil, jak se cítí po covidu nebo mě zajímaly jiné věci.

Sledujete ligu pravidelně v televizi?
Abych byl upřímný, dívám se jenom občas. Není totiž reálné, abych zhlédl všechny zápasy. Volný čas se snažím vykompenzovat rodině. Ale když si třeba hraji se synem, mám u toho zapnutý tablet nebo výsledky sleduji na internetu. Hlavně na livesport.cz, kde jsou změny stavu zaznamenány dřív, než v televizi, takže vždycky přepnu a podívám se, jak padl gól. (úsměv)

Nemrzí vás, že tam vaše jméno už nenajdete?
Lhal bych, kdybych řekl, že jsem o konci profesionální kariéry nepřemýšlel. Nakonec si vždycky řeknu, že jsem udělal dobře. Pokud bych totiž pokračoval ve Slovácku další dva roky, a byla tato situace, bylo by to pro mě neskutečně stresující. Moje rodina by totiž zůstala v Praze a já bych ji svým cestováním ohrožoval. Nebo taky spoluhráče. Nedovedu si představit, co všechno museli kluci podstupovat a plnit, aby se nedostali do karantény a nepřinesli do šatny koronavir.

Zatímco profesionálové mohou hrát, amatérský sport je už půl roku zastavený. Štve vás, že se nedostanete na hřiště?
Samozřejmě mě to štve. Amatérský fotbal beru jako přechod do normálního života. Loni jsem si chtěl zahrát za Hostivař, ale po prvním zápase se to stoplo. Před letošní sezonou jsem zamířil do týmu Přední Kopanina, což je tým z pražského krajského přeboru. Už teď je jasné, že po třetině soutěže se to kvůli vládnímu omezení nedohraje. Na posledním společném tréninku jsem byl s kluky někdy před Vánoci na začátku loňského prosince. Zase nastane bizarní situace, že nikdo nepostoupí ani nespadne.

Na soupisce Přední Kopaniny je kromě vás také Daniel Kolář nebo Pavel Šultes. Tým sází na ex-ligisty?
Musím říct, že Dan Kolář nebyl ani na jednom zápase. (úsměv) Bylo to ale dané situací, která v Česku panovala. Kvůli covidu dostal v Plzni zákaz. Cestovali po celé Evropě, nechtěli riskovat. Naopak Pavel Šultes chodil poctivě, nastupoval pravidelně. Jako tým máme ambice. Přední Kopanina se většinou pohybuje v popředí pražského přeboru. Dříve hrála i divizi. Třeba za ni nastupoval Martin Hašek a další bývalí ligáči. Je tady hezké prostředí. Pro mě byl rozhodujícím faktorem trenér Daniel Vott, který mě oslovil ze všech klubů jako první už loni. Jelikož jeho zájem byl dlouhodobý, po konci v Hostivaři jsem šel tam.

Udržujete se nějak v kondici, nebo sázíte na ligovou minulost?

Dvakrát nebo třikrát týdně chodím v Praze běhat. Snažím se být aktivní. Opravdu nejde, abych po kariéře nic nedělal. Tělo je zvyklé na pravidelné dávky, musí vyplavovat endorfiny. Nejde ze dne na den jenom tak skončit, když jste zvyklý celý život sportovat, pohybovat se.

Jak těžké je v době pandemie udržet byznys?
Je pravda, že nyní zachraňuji svoje podnikání a vyhlížím lepší zítřky. Navíc od září studuji na Vysoké škole ekonomická v Praze MBA – Data & Analytics for Business Management. Záměrem tohoto kurzu je využití dat v podnikání. Program připravuje studenty na role špičkových profesionálů, kteří jsou schopni propojovat data, analytiku a business do jednoho celku a s jejich pomocí řídit inovace a transformaci firem.

Hodně vám pandemie koronaviru zkomplikovala život?
Mám menší společnost, která disponuje byty na krátkodobé užívání v Praze. Bohužel kvůli vládním restrikcím a nařízením už skoro druhým rokem nefungujeme. V hlavním městě nejsou žádní turisté, lepíme to z úspor. I proto hledáme nové příležitosti. Doufám, že se situace brzy zlepší a budeme moct zase fungovat a normálně žít.

Jako místopředseda České asociace pronajímatelů v soukromí (ČAPUS) to můžete nějak ovlivnit, ne?
Je pravda, že se účastním různých jednání s vládou a politiky. Řešíme, abychom zachovali svoji činnost. U některých politiků tady v Praze je velká snaha zakázat krátkodobé pronájmy přes služby typu Airbnb. Paradoxně mě tyto jednání a debaty docela baví. Jsou to pro mě cenné zkušenosti do života. Vím, že se mi to někdy může hodit. Taky se dozvím, kdo jak přemýšlí a kdo jaké zájmy hájí. Některé reakce jsou negativní, ale s řadou lidí se zase shodneme, což mě těší. Vím, že můj názor vidění současného světa není ojedinělý. Vidím, že mám i mezi lidi nějaké zastání.