„Vím, že situace ve Zlíně není úplně dobrá, že to bude boj. Sám jsem o záchranu nikdy předtím nehrál. Je to pro mě novinka. Mám ale velkou motivaci a chuť klubu pomoct a Zlín v lize zachránit,“ uvedl po úvodním tréninku s týmem FC Trinity.
Společně s další posilou Filipem Balajem chceme dát mužstvu nový impulz, nastartovat jej brankami.
„ Snad je to i šance pro mě se po špatném půlroku znovu rozehrát a konečně se i trochu rozstřílet,“ prohlásil bývalý hráč Lazia Řím, Aston Villy, Sparty či Liberce.
Vnímáte rivalitu mezi Zlínem a Slováckem?
Samozřejmě ji vnímám, ale nesrovnával bych to třeba s Baníkem a Opavou, za kterou jsem hrával a ze Slezska pocházím. Vždycky je to okořeněné tím, když v kraji žijete, pocházíte odtud. Ale dobře vím, jak to vypadalo ve Zlíně, kam jsme se Slováckem na podzim přijeli. Obě města leží kousek od sebe. Je to derby a fanouškům vždycky záleží na tom, abyste soupeře porazili.
Fanoušci Slovácka vám ale nemohu přesun vyčítat, když vám dal klub svolení hledat si nové angažmá, že?
Je pravda, že jsem dostal svolení odejít, ale já jsem už po posledním zápase věděl, že ve Slovácku nechci pokračovat, takže jsem se s vedením dohodl na ukončení spolupráce, rozvázání smlouvy. Hlavním důvodem odchodu byl trenér Svědík.
Mrzí vás, jak to Slovácku dopadlo?
Samozřejmě že mrzí. Byl jsem zdravý, natěšený, namotivovaný, nakonec ve mně převládá zklamání. Beru to jako poučení. Život jde dál. Nyní jsem ve Zlíně. Beru to jako další zkušenost. Hlavní ale je, aby mi vydrželo zdraví.
Měl jste i jiné možnosti, kam jít?
Spíš se ozvaly kluby ze zahraniční, ale nebyly to takové nabídky, které by mě přesvědčily opustit Česko. Zvažoval jsem víc variant, ale jelikož v létě čekáme prvního potomka, chtěl jsem zůstat tady.
Co rozhodlo pro Zlín?
Nechtěl jsem dlouho čekat. Chtěl jsem mít jasno co nejdřív. Zlín měl o mě velký zájem, což mě těšilo. Navíc se znám s trenérem Pavlem Vrbou a sportovním ředitelem Zdeňkem Grygerou, Čím víc jsem s nimi mluvil, tak mi to vzhledem ke všem okolnostem dávalo největší smysl. Jsem rád, že se to během pár dnů takto upeklo.
Je dobře, že jste se k týmu připojil ještě na Maltě, kde můžete odehrát dva zápasy?
Jasně. Ono se to nezdá, ale zimní příprava je krátká a zápasů není moc. I tak mě čekají dva utkání ve třech dnech, ale vím, že je neodehraji určitě celé. Pro mě je však důležité, že alespoň několik tréninků a třeba jeden duel stihnu.

Co říkáte na to, že společně s vámi přišel Filip Balaj, který je podobným typem útočníka?
I o tom jsme se bavili se Zdeňkem Grygerou. Nastínil mi svůj záměr. Zlín chtěl přivést nejen góly, ale i centimetry. Když to přeženu, v boji o záchranu budou potřeba i lokty. Taky bude potřeba rozložit síly. Zápasů bude docela dost. Můžeme se prostřídat, ale i hrát vedle sebe. Vždycky záleží na trenérovi, jak to bude chtít udělat.
Zajímavostí je, že se v mužstvo potkáte i s Jossem Didibou, který žije s vaší neteří …
Je to spíše shoda náhod. Známe se spíše přes neteř. Když ji potkám, Joss s ní občas je. Když ale potřeboval při angažmá v Opavě s něčím pomoct, vyhověl jsem mu. Já mluvím stejně jako on italsky, tak jsme mohli pokecat. Je to v pohodě kluk, ale musím říci, že na hřišti mě docela dost pokopal. (úsměv) Kvůli němu jsem ale do Zlína nešel, to je spíš taková zajímavost.
Na Maltě jste poprvé?
Byl jsem tady jednou s reprezentačním týmem, ale to už je fakt dávno. Navíc jsem ani nehrál. Byl jsem vykartovaný, takže jsem tady jenom trénoval, protože po tom utkání jsme tady zůstali a chystali se na další utkání v Bulharsku. Je tady lepší počasí než v Česku, kde jsem nejprve trénoval v Praze sám a pak jsem se od pondělí připravoval s Opavou.