„Toto působení hodnotím jen pozitivně. Čtyři roky to pro obě strany bylo angažmá par excellence. Od mého příchodu v roce 2012 se nastavila určitá pravidla, klub se někam chtěl posunout. Směřovalo to nejen k výkonům a výsledkům, ale tzv. prosáklo celým klubem, což bylo nejdůležitější. Slovo koncepce v dané době mělo platnost. Od té chvíle z toho Slovácko žije a nadále v tom pokračuje,“ těší 51letého Habance.

Co nejdůležitějšího jste na Slovácku zavedl?

Všichni trenéři měli stanovený bod číslo jedna, na jehož konci by měla být jednota myšlení – chtěli jsme hrát určitým stylem, ve formaci 4-3-3. Praktikoval se od od A-týmu až po U-14. Nikdo o tom nepolemizoval, mělo to skvělý efekt.

Ve Slovácku se vám dařilo, v sezoně 2013/2014 jste dokonce skončili šestí. Čeho si za čtyři roky nejvíce ceníte?

Jednoznačně fanoušků, kteří u nás hráli velmi důležitou roli. Byli velmi vděční, že mají nejvyšší soutěž, což v menším městě nebývá pravidlem. Vždy nám přicházeli fandit. Když se udělal bod, byli šťastní, když tři body tak rovnou dovolenou. (se smíchem)

Jaký jste s fanoušky měl vztah?

Velice dobrý! Společně jsme dělali určité rituály – například ve 30. a 60. minutě na mě křičeli „Sváťo zamávej!“ Podle knížete Svatopluka mě tak dokonce nazývali. Bylo to moc krásné. Ve Slovácku vše celkově fungovalo na rodinném vztahu. Nejen s realizačním týmem probíhala setkání i mimo klub, slavili jsme narozeniny, byla tam uvolněnější atmosféra. Všemu to dodávalo punc.

Na jaký ročník nejradši vzpomínáte?

Přestože jsem zastáncem nastavení koncepce, tak musím říct, že čím výše jste, tím je vaše angažmá úspěšnější. Skončili jsme šestí, fanoušci to ocenili pohárem, nazvali nás Mistry Moravy. Považovali to za velký úspěch.

Dařilo se vám také v domácím poháru. Dvakrát jste hráli čtvrtfinále, celkově třikrát v řadě vypadli s Mladou Boleslaví. Nebylo to už ke vzteku?

Na zápasy s Mladou Boleslaví jsme nikdy neměli dobré vzpomínky. V jejich týmu se měnilo hodně hráčů ze Sparty, Slavie nebo Plzně, kvalita byla o něco výše. Porazili jsme je pouze krátce po mém příchodu ve třetím kole 3:0, od té doby snad jednou remizovali. Měli jsme bohužel smůlu. O poháru se ani nebavím, jednou jsem dokonce byl vyloučený za kritiku rozhodčího. (s úsměvem)

Jak už bylo zmíněno, ve Slovácko jste strávil čtyři úspěšné sezony. Nelitoval jste později odchodu?

Když se ohlédnu zpětně, tak jsem popravdě litoval, že jsem lépe nenačetl lidi a atmosféru Zbrojovky Brno. Myslel jsem si, že jdu do domácího prostředí, kde jsem vyrůstal, začínal s fotbalem a získal dorostenecký titul. Bohužel mě rok po nepodařeném vstupu do další sezony vyhodili z pozice trenéra a po 14 dnech také z místa sportovního ředitele. V duchu jsem si říkal, proč jsem nezůstal na místě, kde mě měli rádi. Předpokládal jsem, že se mi ve Zbrojovce bude dařit.

Proč se vám v Brně nedařilo, jak byste si představoval?

Ve Slovácku 12 trenérů souhlasilo s nastavenou koncepcí. V Brně tomu na začátku z 25 koučů věřili pouze dva. Trvalo dlouho, než jsem přesvědčil skupinu, aby pochopila, jakým směrem se vydat. Půlka z nich tomu stejně nakloněna nebyla.

Potřeboval jste více času na to, aby se vám dané lidi podařilo přesvědčit?

Spíše bylo potřeba, aby tomu uvěřili. Koncepci v České republice v podstatě považuji za urážku. Pro trenéry bohužel není takový prostor, aby měli čas a rozvíjeli se.

Měl jste možnost se do Slovácka vrátit?

Byl tam určitý záblesk v době, kdy pan Levý (Stanislav Levý – pozn. red.) a pan Kordula (Michal Kordula – pozn. red.) měli problémy s výsledky. Petr Pojezný (výkonný ředitel klubu – pozn. red) ovšem jednoznačně preferoval současného trenéra Martina Svědíka. Bezpochyby se jedná o kvalitního kouče. Přeji mu, aby ve Slovácku měl úspěchy. Za rok a půl práce je kvalita kádru na vysoké úrovni.

Jak v současnosti sledujete Slovácko?

Sleduji ho pravidelně. V televizi se dívám na každý zápas. Když to šlo, přišel jsem se podívat i osobně. Ve Slovácku mám stále dobré vztahy. S majitelem klubu panem Zemkem (Zdeněk Zemek – pozn. red.) si do konce někdy napíšeme. Společně s ním, tehdejším ředitelem panem Krejčím (Vladimír Krejčí – pozn. red.) a panem Pojezným (Petr Pojezný – pozn red.) nám výborně fungovala spolupráce, především ve výběru mladých hráčů do klubu. Ve spojení jsem však také s dalšími osobami.

Už jsme to zmínili. Co však celkově říkáte na práci současného trenéra Martina Svědíka? Má předpoklady k tomu, aby se dostal do zahraničí?

Jsem zastáncem názoru, že každý kouč by si před zahraničním měl projít nejlepšími mužstvy v České republice – tedy v současnosti Spartou, Slavii nebo Plzní. Trenéři jsou pak podle tohoto působení více hodnoceni. Martin musí pokračovat v úspěšných výsledcích ve Slovácku, aby do jednoho z těchto týmů přišel. Před třemi lety jsem mu dokonce řekl, že bych ho chtěl ještě do Brna, jeho to obrovsky potěšilo. Nakonec jsem byl vyhozený, takže k tomu nedošlo.

Když se vám dařilo ve Slovácku. Měl jste nabídku od někoho ze zmíněného trojlístku?

Není tajemstvím, že Slavia o mě v určitou dobu projevila zájem, tehdy jsem se bavil klubu panem Řebíčkem (Aleš Řebíček – pozn. red.). Neuzrál čas na to, aby ten krok přišel. Padlo to hned v začátku. Ke konci působení ve Slovácku se mi ozval pan Nezmar (Jan Nezmar – pozn. red.), měli jsem se bavit o působení v Liberci. Byl jsem však už domluvený na angažmá ve Zbrojovce.

Po konci ve Zbrojovce jste působil ještě v Třinci. Proč to nedopadlo tam?

Nerad bych to svaloval na koronavirus. Vinou 14denní karantény jsme museli absolvovat cyklus středa-sobota, do toho nás potkala tři těžká zranění hráčů základní sestavy. Až na zápas s Jihlavou jsme navíc měli smolný vstup do soutěže, ve všech utkáních byla šance na výhru, což se bohužel nestalo. Nakonec jsme se vzájemně rozloučili. Rozhodně nejsem zatrpklý.

V poslední době o vás údajně mělo zájem Znojmo hrající MSFL…

Proběhl mezi námi nějaký kontakt. Dříve jsem tam působil na vojně, zajímalo mě, jak na tom je. Konkrétnější jednání se však neudála.

Jak vám současná situace komplikuje sehnání nového angažmá?

Úplně nevěřím tomu, že kluby v době covidu osloví trenéra. Bohužel je nastavené tak, že čekáme na zaváhání kolegy, kterému se přestane dařit. Momentálně se však ještě starám o firmu (autodopravu-logistiku – pozn.red.), paradoxně toho máme hodně, docela se nám daří. Možná jsem i potřeboval tímto způsobem si odpočinout. Kufry však rozhodně nebalím, na fotbal jsem nezanevřel.

Poslední týdny se řeší kauza Romana Berbra. Jak se na celou situaci díváte?

Pro mě je tato kauza na míle vzdálena – od roku 2016 nemám o fotbale na české straně takové informace. Bezpochyby se jedná o obrovské téma. Je potřeba aby fotbal měl jasně nastavená pravidla. Valná hromada měla být v létě, neměla by se uspěchat.