Už rok byste hledali jeho jméno v soupiskách našich soutěží marně. Jakub Prajza se vydal hledat štěstí do světa. V dalekém australském Perthu nastupuje za Sorrento FC.

Ta otázka se nabízí hned na úvod. Jak se stane, že fotbalista Slovácka najednou hraje v Austrálii?

Do Austrálie jsem se dostal přes agenturu, která mi tam zajistila školu. To byla podmínka, abych vůbec do Austrálie mohl odletět. Jinak je to dost komplikované a drahé. K fotbalu ještě studuji, ne přímo univerzitu, ale něco jako u nás vyšší odbornou školu. Je to v angličtině, tak to mě hodně zaměstnává.

Poslední vaše fotbalová štace byla tedy v Kroměříži?

Dva roky z posledních dvou a půl roku jsem byl na hostování ve Vítkovicích. Občas jsem se vrátil na přípravu do Slovácka. Je to tak, že poslední půl rok jsem byl v Kroměříži, protože jsem měl ještě smlouvu ve Slovácku. Smlouva mně skončila koncem roku. V lednu 2019 jsem odjel do Austrálie.

Proč zrovna do Austrálie?

Rozhodl jsem se, že chci poznat svět, fotbal můžu hrát kdekoliv. Taky jsem se chtěl naučit jazyk, abych s ním neměl už nikdy žádný problém. Říkal jsem si, že doma mi stejně nic neuteče.

Zkuste přiblížit váš nový klub?

Jmenuje se Sorrento FC a hraje australskou národní ligu. Je to něco jako naše druhá liga. V uplynulé sezoně jsme skončili šestí, ale jen dva body od postupu do play-off. Tady se hraje během australské zimy, protože v létě je strašné horko. Klub je jeden z nejstarších a největších tady v Perthu.

Jaká je fotbalová úroveň druhé australské ligy?

Na to se mě ptá hodně lidí. Řekl bych, že je to něco mezi druhou a třetí ligou v Česku, určitě se to nedá srovnat s první ligou. Nejlepší týmy tady, by hrály střed, možná lepší půlku naší druhé ligy. Je to těžké zařadit mezi český fotbal, protože tady se moc na taktiku v porovnání s českým fotbalem nedbá.

Jak je to s fotbalovým umem a technikou hráčů?

To je něco jiného. Práce s míčem je jiná než v Česku – daleko lepší. Je to dané taky tím, že tady hrají kluci z Asie, ale hlavně z Afriky, protože ti když se rozběhnou, tak je nikdo nechytí (směje se). Nejvíc je to vidět při hře jeden na jednoho.

Dá se říct, kolik hraje v jednom týmu cizinců?

V každém mužstvu můžou být jenom dva hráči s vízem. Říkají tomu Visa players, to znamená dva cizinci na jeden tým. Jinak to musí být samí Australani, aby se rozvíjeli a zlepšovali pro jejich fotbal. Také z tohoto důvodu je to dost těžké se dostat do nějakého týmu, ale já jsem měl štěstí. Navíc jsem tady celou sezonu trénoval kluky U14. To byla taky obrovská zkušenost, jak co se týče angličtiny, tak i nějakého mého komunikování se skupinou lidí. Dřív jsem nikdy nikoho netrénoval.

Baví vás trénování? Může to být v budoucnu vaše další cesta?

Bavilo mě to strašně moc, užíval jsem si to. Trénovat mladé kluky a předávat jim zkušenosti bylo super a bylo to zase něco nového. Chtěl bych trénovat i v další sezoně. Uvidíme, koho mi v klubu přidělí.

Jak bude vypadat váš závěr roku?

Na Vánoce se vracím domů, ale po Novém roce ještě poletím do Austrálie zpátky. Dopilovat angličtinu a taky dostudovat. Jen nevím, jestli zpátky do Perthu nebo Melbourne, protože jsem dostal nabídku hrát i tam.

Jste pořád hráč Slovácka? Jste s bývalými spoluhráči v kontaktu?

Přiznám se, že vůbec nevím, čí jsem v Česku hráč. Nevím, podle čeho se to posuzuje, ale řekl bych, že jsem pořád hráč Slovácka. Co se týká kluků, tak jsem s nimi v kontaktu díky sociálním sítím. Píšu si i s kluky z Vítkovic a přes Vánoce se určitě uvidím se Sáďou a Havlasem (Lukášek Sadílkem a Markem Havlíkem).

Máte ještě ambice vrátit se do českého vrcholového fotbalu?

Uvidíme, jak to všechno bude, až se vrátím zpátky natrvalo. Ale takové ambice rozhodně mám.