Kliknutím zvětšíte
Úleva byla velká, vždyť devětatřicetiletý kouč, který po Mikuláši Radványim převzal tým loni v říjnu, kdy byl na posledním místě, nakonec Pohronie vytáhl na deváté místo, což je historicky nejlepší umístění klubu z Banskobystrického kraje.
„Všichni měli velkou radost, všem spadl kámen ze srdce. Byli jsme rádi, že se nám to podařilo uhrát, protože nervozita a tlak byl nejen na realizační tým, ale i hráče. Všichni jsme to vnímali, ale podařilo se nám mančaft semknout, podržet při sobě. Vzájemně jsme si drželi palce, v jarních bojích jsme měli slušnou podporu,“ pochvaluje si bývalý trenér Zlína.
Ulevilo se vám po výhře nad Ružomberokem, která vám přinesla záchranu v soutěži, hodně?
Záchranu jsme měli stvrdit o trošku dřív. Měli jsme na to tři zápasy, nakonec jsme rozhodující krok udělali až v posledním utkání. Bylo to napínavé až do konce, protože s Ružomberokem jsme neproměnili penaltu, zahodili i další šance. Tím jsme znervózněli a trápili se. Nakonec jsme si to uhráli sportovní cestou a skončili devátí, což je historické umístění klubu ve slovenské Fortuna lize.
Ale po základní části jste byli poslední. Vnímal jste velký tlak?
Nervozita byla poměrně velká, protože po podzimní části jsme měli ztrátu pěti bodů na předposlední tým. Situace v tu dobu nebyla vůbec jednoduchá. V zimě se ale kádr velmi dobře doplnil, byl konkurenceschopný. Navíc jsme k dobru měli o dva zápasy víc, protože na podzim jsme je kvůli covidu nehráli. Naštěstí nám vyšel vstup do jarních odvet, kdy jsme v prvních třech kolech získali sedm bodů, což nás nakoplo. Šance na záchranu se najednou zvýšila a my věděli, že se budeme rvát.
Čím to, že ve vašich zápasech padalo velice málo branek?
To bylo dané především systémem soutěže. Když se tabulka rozdělila na první a druhou šestku, začal ten pravý boj o záchranu. Věděli jsme, že je potřeba vycházet ze zajištěné defenzivy. Na ní jsme to trošku postavili. Museli jsme dobře bránit a čekat na šanci. Díky dobré obraně jsme dosáhli úspěchu. V posledních pěti kolech jsme nedostali gól. V základní části jsme ale měli pár výsledků, které skončily většími brankovými rozdíly. Bohužel se nám zranil Adler Da Silva Parreira, což byl náš nejlepší ofenzivní a gólový hráč. Byl rozdílový, jeho absence se na výsledcích podepsala.
Kdo mužstvo kromě Adlera táhl? Doporučil byste nějaké hráče do české ligy?
Je pravda, že máme v týmu trojici, čtveřici hráčů, o které v létě asi přijdeme. Velice zajímavý fotbalista je Aliez Fadera, který půjde do jednoho z lepších evropských mužstev. Také zmiňovaný Adler da Silva má hodně velký potenciál. Je to komplexní útočník. Dobrý běžecky, velmi silný v zakončení. Umí vystřelit pravou i levou nohou. Také má výborný odraz. Je jen otázka času, kdy se probudí i střelecky a začne dávat více gólů. Stoper Thomas Heurtaux zase prošel italskou ligou, za Udinese odehrál 120 zápasů. Je to zkušený a zajímavý obránce. Vím, že ho nemůžeme udržet. Stejně na tom je i James Weir, který je odchovancem Manchesteru United. Má svoji kvalitu, v létě se asi posune do lepšího klubu.
Na soupisce máte i tři české hráče. Budete rozšiřovat kolonii?
S Pavlíkem, Galuškou i Chvějou jsem byl spokojený. Do týmu zapadli velmi dobře. Je výhoda, že slovenské prostředí je otevřené českým hráčům. Za cizince je tu nikdo nepovažuje. Slováci je berou jako své hráče, nedělají žádné rozdíly, což je velmi příjemné. U nás je to ale podobné. Ani třeba ve Zlíně se hráči ze Slovenska neberou jako zahraničí. Rakovan, Hlinka i Matejov se berou stejně jako čeští fotbalisté. Jestli do Pohronie v létě někdo přijde ale nedokážu říct. Je to složité, protože český trh s hráči je o něco silnější a kluby mají větší možnosti a mohou jim nabídnout o něco větší peníze. Také v Pohronie ale nějaké možnosti máme, třeba se o něco pokusíme. Třeba můžeme někoho angažovat na hostování. Zájem bychom mohli mít o hráče, kteří přerostli českou druhou ligu, ale ještě třeba nedorostli na nejvyšší soutěž. Pro tyto kluky je slovenská liga naprosto ideální, protože sbírají zkušenosti a získávají slušnou praxi. Vyprávět by o tom mohl Ondra Chvěja, který k nám přišel z druholigových Vítkovic, byť je hráčem Baníku. U nás ale dobře zapadl a odehrál patnáct nebo šestnáct zápas. Myslím, že se do Ostravy vrátí dobře připravený. Budeme mu držet palce, aby se v kádru Baníku udržel.
Je slovenská liga o hodně jiná než česká?
Rozdílů je celá řada. Největší asi v tom, že na Slovensku působí hodně technicky velmi vyspělých hlavně zahraničních hráčů, kteří tomu udávají směr. Řada týmů se snaží hrát hodně fotbalově, což ovlivňují právě cizinci. Slovenská liga více sází na větší individuality, výkony jednotlivců, kdežto česká liga je náročnější, hodně zaměřená na fyzickou kondici, propracovanou taktiku, týmovost.
Také na Slovensku se hrálo bez diváků. Byla tím sezona hodně ovlivněná?
Myslím, že jo. Třeba s Trenčínem jsme doma hráli bez branek. Byli lepší a soupeře tlačili. Podpora fanoušků přímo na stadionu nám chyběla. Kdyby lidé byli na tribunách, třeba bychom zápas s Trenčínem dotáhli do vítězného konce. Takto nám spousta zápasů v závěru utekla a třeba jsme jenom remizovali nebo prohráli. V těžkých zápasech, které rozhodoval jediný gól, jsme to tam prostě nedokázali dotlačit. Třeba v posledním zápase jsme dvě třetiny zápasu hráli proti deseti, přesto jsme se dokázali prosadit jenom jednou. Bylo ale cítit, že nás fanoušci ženou a podporují.
Jak vás vnímali trenérští kolegové? Respektovali vás, nebo vás považovali za vetřelce, kterým jim bere práci?
Nebyl jsem jediným českým trenérem na Slovensku. V Nitře působil Michal Ščasný, v Seredi zase byl František Šturma. Podle mě je to úplně stejné jako s hráči. Slováci v tom nedělají žádné rozdíly. Berou a vnímají nás stejně. Stejné je to ale i v Česku, kde působila celá řada slovenských trenérů. Ať už to byl Guľa, Jarábek nebo předtím Marko a další trenéři.
Jak se vám zamlouvá systém slovenské Fortuna ligy, kdy se týmy po základní části rozdělí a hrají o titul a o záchranu? Je to inspirace pro českou nejvyšší soutěž?
Nemyslím si. Po tom, co jsme si prožili, moc velkým zastáncem tohoto systému nejsem. Na Slovensku je méně týmů, které spolu hrají dvoukolově. Pak se to rozdělilo. Je pravda, že všechny zápasy o záchranu byly vyrovnané. Každý mohl sestoupit a taky se zachránit. Tlak na výsledek byl po celých deset utkání enormní. Bojovalo se až do úplného konce. Někdy to ale bylo až na úkor fotbalovosti. Třeba proti týmům z popředí tabulky jsme hráli jinak, odvážněji. Více jsme napadali rozehrávku, byli aktivní v presinku. Takto jsme opravdu museli dbát na zvýšenou defenzivu a dobře bránit. Nikdo nechtěl udělat chybu, protože každý věděl, že v momentu, kdy dostaneme branku, už to jenom těžko budeme otáčet. Navíc chyběl takový náboj. Proti zvučnějším týmům se chce každý vytáhnout, ukázat se. My jsme proti Slovanu nebo Dunajské Stredě odehráli výborné zápasy, zato duely se Senicí, Michalovcemi nebo Seredí už nám trošku zevšedněly.
Už víte, zda budete pokračovat v klubu i v příští sezoně?
V úterý máme vyhodnocení našeho působení v klubu. Uvidíme, jak to dopadne. Řešení věcí je víc. Kádr není zdaleka kompletní ani připravený. Některé věci ještě nejsou dotažené. Ve fotbale není žádná jistota, ale věřím, že vedení je s mojí prací spokojeno a že dál najdeme společnou řeč.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
