I když letošní rok nebyl pro známého kouče jednoduchý ani úspěšný, rodák z Hroznové Lhoty si život bez fotbalu nedokáže představit.

„Pro mě je čest, že mohu ve Slovácku pracovat,“ tvrdí Hlahůlek, který s výjimkou dvou sezon strávených v druholigovém Třinci zůstává věrný regionu, rodnému kraji.

I když klub z Uherského Hradiště zažil horší roky a v minulosti byl rád i za záchranu nejvyšší soutěže, v posledních sezonách patří mezi tuzemskou elitu. Prohání Spartu, Slavii nebo Plzeň, hraje o nejvyšší příčky, o poháry.

„První tým mi dělá ohromnou radost. Klobouk dolů před hráči i realizačním týmem. Jsem rád, že jako trenér mládeže mám k těmto lidem blízko, vídám se s nimi, sleduji jejich práci. Držím jim palce. Když vidím, co všechno liga obnáší a co se tady pro ni dělá, měli bychom si toho vážit. Lidé si asi až s odstupem času uvědomí, jak moc dobrý fotbal se tady nyní hraje,“ prohlásil.

Zatímco první tým má za sebou další úspěšný rok, výsledky mládeže zůstávají za očekáváním, minulostí. Trápí se hlavně dorostenci, devatenáctka je v I. Celostátní lize dokonce poslední, což Hlahůlka velmi bolí, protože se k týmu dostal na konci podzimu a i na jaře bude tým spoluzachraňovat.

„Za mě je to velice složité téma. Věřím, že se časem vybuduje pro mládež nějaké zázemí. Konkurence totiž v posledních letech neuvěřitelně narostla a družstva se oproti minulosti velice těžce doplňují o rozdílové hráče,“ říká.

„Takový je však fotbal. Momentálně jsme dole, uděláme všechno proto, abychom se zvedli. I když jsme nyní poslední, tým není zase až tak špatný. Věřím, že když se dáme po zdravotní stránce dohromady a tým se doplní, je v silách kluků soutěž zachránit,“ nepochybuje. „Kdybych tomu nevěřil, tak bych u toho snad ani nebyl,“ přidává.

Nyní si sedmapadesátiletý Hlahůlek užívá volnější období, hlavně kvůli rodině se těší na blížící se svátky. „Z Děčína k nám přijede dcera s rodinou, takže na Vánoce budeme i vnučku,“ má radost.

Společně pak navštíví další členy rodiny a budou si užívat nejkrásnější svátky v roce. Také u Hlahůlků v Kněžpoli hrají pohádky, na stole je cukroví, ke štědrovečerní večeři se servíruje ryba a bramborový salát.

„Vánoce mám rád, ale Silvestra už ne, to mě vždycky přepadne nostalgie. Jak začne nový rok, najednou zjihnu a zjistím, že jsem zase o rok starší a že brzy půjdu do práce,“ vykládá.

Letošní rok 2023 pro bývalého kapitána Synotu nebyl až tolik úspěšný. „Nechci tady brečet, ale já mám na ty trojky velikou smůlu,“ tvrdí.

Někdejšího poctivého záložníka sužovaly především zdravotní problémy. „Byl jsem na operaci se srdcem, jelikož se mi něco vrátilo, možná ji budu muset podstoupit znovu. Proto se nyní raději šetřím,“ vysvětluje.

Víkendový Memoriál Tomáše Ondrouška si ale v areálu Městského stadionu Miroslava Valenty ujít nenechal a nakonec společně s Pavlem Němčickým převzal i pohár pro vítěze tradičního klání starých pánů.

„Přišel jsem, abych se viděl s kamarády, poseděli jsme spolu. Jsem rád, že jsem tu mohl být, na hřišti jsem ale dlouho nepobyl. Stačila mi minuta a už jsem raději střídal,“ uvedl a závěr čtenářům Slováckého deníku popřál do dalších roku 2024 hlavně hodně zdraví a osobní spokojenosti. „Vím, že současná doba je těžká, ale věřím, že zase bude lépe,“ dodává.