Bývalý gólman Českých Budějovicích nebo Bohemians Praha 1905, který v české nejvyšší soutěži odchytal 73 zápasů, tehdy na Srbské šel do branky místo vyloučeného Filipka, debaklu ale nezabránil.

Nyní je zpátky doma v Uherském Hradišti, kde na pozici týmové dvojky střídá jiného Slováka, Pavola Bajzu.

„Ani nevím, po kolika letech se vracím, ale vzpomínky mám. Stejně jako žena odtud pocházím, oba tady máme rodinu. Začínal jsem tady s fotbalem, to tady byl ještě starý stadion, vedle škvára. Všechno se mi znovu vybavuje. Prošel jsem celou akademií, dostal se až do ligy. Paradoxně jsem více startů nasbíral v jiných klubech. V tomto mám vůči Slovácku takový rest. Teď jsem zpátky a na angažmá se moc těším,“ uvedl stříbrný medailista z mistrovství světa hráčů do dvaceti let v roce 2007.

Jaké bylo přijetí?
Musím říct, že v kabině i na tréninku jsem se cítil fajn. Doufám, že se co nejdříve všichni sžijeme a bude to fungovat, jak má. I když jsem domácí, zápisné mě nemine. Ještě nevím kolik, ale kluci mi to jistě rádi spočítají. (úsměv)

S jakými představami jste se vlastně vrátil?
Těžko říct. Mám za sebou teprve první den. I když některé kluky znám, pořád se seznamuji, sžívám s prostředím. V minulosti jsem tady hrával s Honzou Palinkem, s Milanem Petrželou. Jinak se kádr obměnil, ale pořád znám asi šest kluků, což je dost na to, jak dlouho jsem tady nebyl.

Překvapila vás nabídka Slovácka?
Trochu jo. Do léta jsem byl vázaný smlouvou v Trenčíně, kterému musím poděkovat za to, že mi vyhověl a umožnil vrátit se do Slovácka.

Na Slovensku jste už nechtěl zůstat?
Když se ozvali lidé ze Slovácka, bylo jasné, že se chci vrátit. Vlastně nebylo co řešit. Českou ligu pořád řadím o trošku výš než slovenskou, kde je hodně zahraničních, ale i domácích mladých a šikovných hráčů, hraje se tam ofenzivnější fotbal. Kdežto tady je to víc takticky svázanější, mužstvo jsou vyrovnanější.

Překvapuje vás, jak se Slovácku v posledních dvou sezonách daří, že se dostalo až do evropských pohárů?
Českou ligu jsem pořád sledoval. Vůbec jsem z toho nevypadl. Častokrát jsem si pustil nějaký zápas, několikrát jsem se byl podívat i tady na stadionu, takže nějaký přehled mám. Vnímám, že se dlouho nestalo, aby Slovácko hrálo takto nahoře. Doufám, že v tom budeme pokračovat.

Nevadí vám, že sezonu začnete jako dvojka?
Samozřejmě vím, že Filip (Nguyen – pozn. red.) je jednička. Má tady nějakou pozici. Teď je na mě, abych si ji taky vybudoval. Nejdůležitější ale je, aby se dařilo nejen gólmanskému minitýmu, tak hlavně celému mančaftu. Slovácko se dostalo na příčky, které tady dlouho nebyly, snad je do konce sezony minimálně udržíme. Víme ale, že druhá půlka sezony bývá ještě těžší než podzim. Čeká nás spousta práce. Nemá cenu předbíhat. Musíme se hlavně dobře připravit.

Co trenér Svědík? Nemáte strach z jeho náročnosti?
Trenér jsem osobně neznal, nikdy dřív mě netrénoval. Potkali jsme se jenom jako soupeři. Slyšel jsem, že je přísný. Poznám to, uvidíme. (úsměv) Každý trenér má nějakou svoji vizi a svůj způsob. Já se musím přizpůsobit a dělat všechno tak, aby neměl na mě náboje. (úsměv)

V minulosti jste párkrát přijel do Uherského Hradiště jako soupeř. Jak se vám na stadionu Miroslava Valenty chytalo?
Vždycky to pro mě bylo takové specifické. Když někde hrajete a pak tam přijede jako soupeř, je to zvláštní. Kór tady, kde mám rodinu, zázemí. Vždycky jsem byl namotivovaný, přesto jsme tady s Bohemkou pokaždé prohráli. Nevím jistě, ale body jsme odsud neodváželi. Z pohledu soupeře se mně tady hrálo vždycky těžce.

Vy jste byl před mnoha lety členem stříbrné party, která na mistrovství světa hráčů do dvaceti let došla v Kanadě až do finále. Jde o největší úspěch kariéry?
Asi jo. Už je to tedy dlouhá doba, ale asi je to největší úspěch. Vzpomínky jsou krásné. Občas na mě někde něco vyskočí, tak si to připomenu, ale zase z toho kádru už hodně kluků skončilo, někteří fotbal nehrají. Zůstalo už jenom pár držáků.

V minulosti se hodně debatovalo o tom, že hráči toho týmu nenaplnili potenciál, že jste měli na víc. Souhlasíte?
Těsně po tom šampionátu byl velký boom. Hodně kluků toho využilo, přestoupilo do dobrých klubů. Někteří v nich ale nevydrželi dlouho, vrátili se zpět. Je pravda, že měli našlápnuto k velkým kariérám, ale záhy to skončilo. Asi se to dalo využít víc, to si ale musí vyhodnotit každý z nás sám.