„Když jsem se s odstupem času zamyslel nad průběhem třicátého kola FORTUNA:LIGY, napadla mě téměř kacířská myšlenka. Samozřejmě hypotetická.

Nebyl by letošní ročník mnohem zajímavější (o kvalitě raději pomlčím) při účasti jen dvanácti mužstev? Bez šestice Příbram, Opava, Brno, Zlín, Teplice a České Budějovice by se asi první liga obešla, ale druhá liga by tím získala obrovský náboj.

Nevím, ale dívat se na Hradec Králové, jak postupuje ze společnosti mužstev, které hrají jen, že hrají, je smutný pohled. To s výše uvedenou šesticí by druhá liga byla soutěž jako řemen. Dosti už ale snů a nereálných myšlenek, vraťme se zpátky do reality.

Pro mě bylo velké zklamání z výkonu Pardubic. Při vítězství nad Karvinou, které byly víceméně blízko, se mohly, ač je to pro mnohé fanoušky nepřijatelné, reálně zapojit do boje o pátou příčku.

Další velké zklamání mě připravilo Slovácko. Dívat se na Matějovského, jak téměř celou první půli na hřišti kraluje, muselo bolet i na tribuně sedícího trenéra Svědíka.

Sám asi nechápal, kam se poděla agresivita a fyzické nasazení. Tedy vlastnosti, které vedly k dosavadním úspěšným výsledkům jeho týmu.

Přesto si při pohledu na los posledních kol myslím, že je v silách Slovácka čtvrtou příčku udržet.

A máme tu neděli. Liberec – Sparta jako předzápas večera v Edenu. Nutno podotknout, že to byl skvělý předzápas. Zvláště druhý poločas měl parametry nejvyšší kvality i ve srovnání se špičkou Evropy. Pro diváky úžasná podívaná.

Liberec: obrovské nasazené, vůle po výhře, skvělé výkony Koscelníka, Peška, Michala Sadílka i nenápadného Mary. Velká škoda pro Liberec, že Pešek po hodině hry neproměnil vyloženou šanci a tím přišel o hattrick a jeho tým s velkou pravděpodobností i o vítězství.

V dané chvíli, za stavu 3:0, by byla Sparta už na kolenou. Ale právě tento okamžik postavil Letenské na nohy a od této chvíle se stalo utkání zcela otevřené. Vyhrát mohly oba, ale remíza nepotěšila asi nikoho.

K výkonu Sparty jen stručně. Obrana je velmi zranitelná, v poli bych nadprůměrný výkon neviděl. A tak jen Hancko, Plavšič a Dočkal se chvílemi vyrovnali hráčům soupeře.

Večer se slavilo v Edenu. Tak naivně bránící a bezradně působící mužstvo jakým byla Plzeň už na Slavii dlouho nehrálo. Bylo mi až líto brankáře Staňka, který chytil, co se dalo. A to měl ještě štěstí, že bezstarostně hrající domácí zahazovali i to, co se snad zahodit nedalo. Van Buren by o tom mohl vyprávět.

Utkání mi chvílemi připomínalo tzv. „pouťáky z dob minulých“ My starší víme, o co jde, mladým to rád připomenu. Vždy na oslavu nějakého výročí, případně na pouť či posvícení, si malý oddíl z vesnice pozval mužstvo z ligy (nejlépe Spartu nebo Slavii).

Sláva to byla veliká. Hosté samozřejmě hostitele šetřili, a tak byli všichni spokojení, bavili se. V Edenu večer to byl právě takový zápas. Jen role se vyměnili. Tentokrát domácí od nadílky ušetřili hosty. Sláva to však byla také veliká.

Velká gratulace do Edenu. Letos je mistr skutečně ten bezkonkurenčně nejlepší!

Autor Stanislav Sadílek je bývalým fotbalistou a trenérem


Načítám výsledky …

Načítám tabulku …