„Atmosféra byla luxusní, úplně neskutečná. Na každý zápas chodilo deset tisíc diváků,“ vybavuje si i po letech.

Na parádní období si Libor Bužek zavzpomínal také s kamarády a bývalými spoluhráči v pátek ve Slovácké dědině na Městském fotbalovém stadionu Miroslava Valenty seniora v Uherském Hradišti, kde se uskutečnilo setkání bývalých fotbalistů 1.FC SYNOT a 1.FC Slovácko.

Bužek si na postupovou sezonu dobře pamatuje.

„Byla to velká jízda. Herně se nám dařilo, byla super parta,“ říká.

Zapomenout nemůže ani na legendární Širůch. Mužstvo pod vedením trenéra Komňackého přeměnilo útulný stadion na nedobytnou pevnost.

„Diváci stáli metr za čarou, kulisa byla neskutečná. Nepamatuji si, že bychom doma někdy prohráli. Snad jenom s Karvinou, ale jinak ne. Fanoušci nám hodně pomáhali,“ pronesl Bužek, který nastupoval na pozici předstopera, krajního obránce nebo defenzivního záložníka.

V Synotu strávil tři roky. Po postupu do nejvyšší soutěže ale v klubu možná trochu nečekaně skončil a zamířil do Rakouska.

„Bylo mi už třicet, a jelikož jednání o nové smlouvě vázla, chtěl jsem zkusit něco jiného,“ vysvětluje svůj odchod.

První ligu si zahrál dávno předtím. V sousedním Uherském Hradišti během tří let zažil tři postupy a v moravském týmu bojoval proti Spartě, Slavii, Baníku nebo Brnu.

„Tehdy jsme měli zkušené mužstvo, ve kterém bylo docela dost starších hráčů. V Synotu byli naopak mladší kluci, o to větší elán. Taky to šlapalo. Sestavené to bylo dobře tam i tady,“ usmívá se.

Rodák ze Zlína přitom až do dorostu hrával v rodném městě. Na konci mládežnického období se přesunul do Slušovic, kde si zahrál za muže první národní ligu. Vojnu prožil v Banské Bystrici a v Hodoníně, se kterým sestoupil do divize.

„Bohužel nám kvůli nějakému neoprávněnému startu kontumovali pár zápasů,“ připomíná.

Po angažmá ve Slušovicích si ho známý trenér Juran stejně jako Irovského či Podaného vytáhl do Uherského Hradiště, kde zažil famózní tři postupové sezony.

Dlouhých dvanáct pak obětavý zadák strávil v Rakousku. U jižních sousedů hrál tři roky třetí ligu, po zranění nastupoval v nižších soutěžích. Domů se vrátil až ve dvaačtyřiceti letech. Kariéru si prodloužil v Provodově, kde si před pěti lety urval meniskus a hráčskou kariéru definitivně ukončil.

U fotbalu ale dál zůstává díky dvěma dětem. Starší dcera Kateřina nosí dres Sparty Praha, syn Alexandr působí ve Zlíně, kde nastupuje za mladší dorost Fastavu.

Trenéřině ani funkcionářské práci se Bužek nikdy nevěnoval.

„Neměl jsem na to čas ani mě to nechytlo,“ tvrdí.

„V Rakousku jsem si našel malou rodinnou firmu, ve které pracuji už devatenáct let. Čtyři dny jsem byl tam a dva dny doma. Zabýváme se slunečními stínidly na pergoly a žaluzie,“ informuje bývalý ligový fotbalista, který prvního června oslavil jubilejní padesáté narozeniny.

Bývalé kluby pořád sleduje. Když má čas, rád si zajde na Letnou podpořit ševce nebo si udělá výlet do Uherského Hradiště. Rivalitu ani nevraživost mezi krajskými týmy nevnímá.

„Šest roků jsem tady hrával, k regionu mám vztah. Kamarády a známé mám v obou městech,“ dodává.


Načítám tabulku …