„Já mohu jíst všechno a na váze to vidět není, proto si svátky užívám se vším všudy,“ usmívá se trenér mládežnických brankářů v ligovém Slovácku.

Takový metabolismus mu kamarádi a bývalí parťáci mohou závidět. Rodák z Třince ale není ten typ, co Vánoce proleží na gauči, přejídáním se. „Na pohádky se rád podívám, ale jinak se snažím být aktivní, v pohybu. S kamarády hraji hokej, tenis,“ líčí.

I když jej trošku pobolívají kolena a tělo se čím dál častěji ozývá, když může, vždycky mezi ně rád přijde.

V sobotu nechyběl ani na Memoriálu Tomáše Ondrouška v Uherském Hradiště. Na malé umělé trávě navlékl dres staré gardy Synotu. „Jsem rád, že tu s kluky mohu být a že si můžeme takhle zahrát. Čerstvý vzduch je pro nás lepší než hala,“ míní.

Zahrát si chodí i na Štědrý den. „Vždycky na hodinu kolem poledne nazujeme brusle a se známými a kamarády si zablbneme u hokeje,“ prozrazuje.

Krátké volno na konci roku si vždycky užívá. „Už se těším až vypnu a budeme zdobit stromeček, který už jsme koupili. Těším se na tu pohodu,“ přiznává.

Ani v prosinci ale bez fotbalu není. I po Mikuláši si plnil klubové povinnosti, věnoval se talentovaným gólmanům. „Ještě trénujeme, doznívají dozvuky podzimní části sezony,“ hlásí.

Bývalý ligový kanonýr Jiří Kowalík při Memoriálu Tomáše Ondrouška v Uherském Hradišti.
Pošťák Kowalík místo Ježíška rozváží dárky: Není to tak hrozné jako dřív

Drobisz má v akademii Slovácka na starosti všechny mladé brankáře, pod palcem má všechny kategorie.

Aktivně se podílí na rozvoji gólmanů od starších žáků až po třetiligové muže. „Jsem rád, že se kluci posouvají, zlepšují. Všechno je ale jenom na nich. Musí mít chuť a být pracovití. My se jim snažíme pomoct a zajistit potřebný servis,“ upozorňuje.

Svým svěřencům může dát za vzor Dominika Livakoviče. Právě opora Dinama Záhřeb a chorvatské reprezentace se mu na mistrovství světa v Kataru líbí nejvíce.

„Hlavně proto, jaký z něj vyzařuje klid,“ vysvětluje. „On se nijak nenervuje, působí pořád stejně, což je právě ten klíč. Ve fotbale musíte být neustále pozitivní, mít dobře nastavenou hlavu,“ přidává.

I další muži s rukavicemi si však počínají skvěle. Moc kiksů k vidění v Kataru nebylo. „Figury gólmanů se mění, jsou vytáhlí a mají dlouhé ruce, což dříve nebývalo,“ srovnává.

Prim je ale hra nohama. „Někteří to mají na můj vkus až moc, ale takový je trend,“ ví dobře.

Osobně se mu spousta přihrávek dozadu a rozehrávka od gólmana až tolik nezamlouvá. „Asi se tomu ale budeme muset malinko přizpůsobit,“ tuší. „Ale zase my jsme Češi a nikdy nebudeme hrát jako Španělé nebo Brazilci,“ doplňuje.

Pomalu končící šampionát sleduje, u televize ale nesedí pořád. „Rád se podívám, ale už to není jako dřív, kdy jsem musel vidět každý zápas,“ říká.

Naposledy jej zaujaly dva dramatické čtvrtfinálové penaltové rozstřely, z postupu Chorvatska ale radost neměl. „Přál jsem si semifinále Brazílie – Argentina, které fandím,“ přiznává na závěr.