V posledních sezonách se karta obrátila. Před rokem zvedl nad hlavu český pohár a zahrál si také evropské poháry.

Jeho největší zážitek z regionu je ovšem mimo fotbalové prostředí.

„V Uherském Hradišti se nám narodil syn. To je za těch deset let můj největší zážitek, je to malý Hradišťák. Také tu mám spoustu přátel, určitě se budeme s rodinou na Slovácko vždycky rádi vracet,“ povídá Patrik Šimko.

Loučil jste se před posledním domácím zápasem proti pražské Spartě. Působil jste smutným dojmem.
Nechtěl jsem být až tak smutný, ale dohnalo mě to. S trenérem jsem byl domluvený, že nastoupím na poslední domácí zápas, chtěl jsem se rozloučit s fanoušky, se stadionem. Deset let, je deset let, je to kus života. Měl jsem na zápase známé, kamarády, ale nestihl jsem se s nimi ani rozloučit. Nedostal jsem se k nim. Sparta tady získala titul a její fanoušci zaplavili hřiště.

Byl hlavní důvod vašeho odchodu to, že nehrajete?
Samozřejmě. Chci hrávat pravidelně každý zápas. Člověku to hodně schází. Máte týdenní tréninkový cyklus a přijde víkend, který má být vyvrcholením celého týdne a vy nehrajete. To mě hrozně štve. Jsem pohodový člověk, ale každý čtvrtý pátý víkend vás dožene to, že znovu nehrajete. Nerad si nosím domů fotbalové starosti, ale už vidím, že tím trpí i manželka. Mám její podporu pro změnu.

Patrik Šimko
Narodil se 8. července 1991 v Prešově. Fotbalový obránce 1. FC Slovácko. Rodák z Kanaša nedaleko Prešova. S fotbalem začínal v Prešově, v roce 2010 odešel do Žiliny. V roce 2011 do HFK Olomouc. Ve Slovácku je od roku 2013.
Debut v lize: 1.FC Slovácko 19.10.2013 proti Liberci.
Poslední zápas v dresu 1.FC Slovácko: 27.5. 2023 proti Slavii Praha.
Sezony v lize: 10. Zápasy v lize: 158. Góly v lize: 1. Asistence v lize: 5. Reprezentace Slovenska: U19 5 zápasů.

Manželka Silvia a syn Tobias.

O nové smlouvě jste ani nejednali? Nabídl vám klub novou smlouvu?
Už na podzim jsme s manželkou věděli, že chceme změnu. Život je krátký, chceme vyzkoušet ještě něco jiného. K prodloužení nové smlouvy jsme se ani nedostali. S trenérem jsem měl pohovor zhruba před třemi měsíce, řekl jsem mu, že ve Slovácku chci skončit.

Kde budete hrát v další sezoně? Bude to východ Slovenska?
Chtěli bychom blíž k domovu. Od osmnácti let jsem z domu pryč. Tehdy jsem přestoupil z Prešova do Žiliny, jsem prakticky čtrnáct let od rodiny. Sleduji všechny kluby na východě Slovenska. Kdyby byl vážný zájem z některého klubu, tak bych se asi vrátil domů. V Prešově, který hraje druhou ligu, je hodně otazníků. Ohledně stadionu, hráčského kádru i financí. Košice to mají vyřešené lépe, mají krásný nový stadion. Michalovce hrají první ligu. Myslím, že tam je to v pohodě.

Zkušený brankář Milan Heča se po pěti letech vrací zátky do Slovácka.
Slovácko hlásí první posilu. Ze Sparty se po titulu vrací zkušený brankář Heča

Máte agenta nebo se zastupujete sám?
Ozvalo se mi víc manažérů, ale podepsal jsem manažéra jenom na Maďarsko a Polsko. Na Českou republiku jsem nepodepsal, to bych si dokázal vyřešit i sám. Stejně tak i Slovensko.

Je ve hře i vaše další působení v české lize?
Ničemu jsem zatím neřekl ne. Jisté je jen to, že ve Slovácku už pokračovat nebudu.

Cítíte hořkost na tím, že vám vedení neprodloužilo smlouvu?
Ne. Vůbec ne. Měl jsem v hlavě to, že po sezoně končím. Byl jsem ve Slovácku deset let. Chci se loučit s tím, že mám krásné vzpomínky na klub, na lidi, na okolí, na Slovácko. Žena tu se mnou byla posledních pět nebo šest let. Má tu také spoustu známých a kamarádů, ale chtěli bychom být blíž rodině. Uvidíme, co bude dál, uvidíme, co nám nabídne budoucnost.

Letošní sezona byla pro Slovácko nejúspěšnější v historii. Jaká byla pro vás?
Začátek byl velmi příjemný. Hráli jsme poháry, zahrál jsem si docela dost zápasů, takže s podzimem jsem byl celkem spokojený. Sice se poztrácely nějaké body, ale ztráta nebyla až tak velká, ostatní také ztrácely. Měli jsme to celkem dobře rozehrané.

Takže s podzimem byla spokojenost?
Docela jo. Horší bylo jaro, jsem nehrával – to byla pro mě katastrofa.

Pojďme k vašemu začátku v klubu. Jak vzpomínáte na příchod do Slovácka?
Přišel jsem z HFK Olomouc. Tehdy jsme postoupili z třetí do druhé ligy, pak došly v klubu peníze a majitel začal rozprodávat kádr. Do Slovácka jsem šel společně s Matějem Biolkem. Byl to pro nás nový impuls, bylo to první liga – byl to můj cíl. První sezona mně moc nevyšla, byl jsem často zraněný a moc jsem nehrál. Rozjezd byl docela těžký a pomalý.

Trenér fotbalistů Slovácka Martin Svědík. Foto: 1. FC Slovácko
Svědík zůstává ve Slovácku. Připravujeme mužstvo, abychom byli ještě lepší, říká

Také se většinou hrálo o záchranu.
Jasně. Když hrajete o záchranu, tak je na vás obrovský tlak. Pamatuji si, že jsme hráli o záchranu proti Jihlavě. O poločase jsme prohrávali o jednu branku. Půlka lidí o přestávce brečela a končila s fotbalem. Tehdy se ukázala síla kabiny. Zdravě jsme se naštvali, pět minut po přestávce Kuba Petr vyrovnal, nakonec jsme zápas otočili a vyhráli. Tehdy nás vedl trenér Kordula.

Jaké to bylo období, když mužstvo vedl Michal Kordula?
To byly roky, kdy se hrálo o záchranu. To bylo těžké období, byla na nás deka. To si člověk ani nechce moc pamatovat. Do hlavy se vám spíš derou jen výhry.

Na který z těch vítězných zápasů vzpomínáte nejraději? Který byl ten top?
Nevím, těžko říct. Mám v hlavě víc zápasů, třeba ten na Spartě, kde jsme vyhráli dva nula. Nebo finále poháru, i když jsem nastoupil jen na chvilku. Zahrál jsem si také evropské poháry proti Fenerbahce nebo Partizanu Bělehrad. Nemám vyloženě jeden top zápas.

Vzpomínáte i na první ligový zápas?
Samozřejmě, bylo to doma proti Liberci. Trenér Habanec měl stabilizovaný kádr, ale nějak špatně jsme vstoupili do ligového ročníku, takže mě tam hodil i s Matějem Biolkem. Bránil jsem právě Josefa Šurala, který už není mezi námi, takže to si pamatuji. Předtím jsem hrál ještě pohár v Boleslavi

V kolonce ligových branek vám svíti jednička. Mohlo těch gólů být i víc?
To mě mrzí asi nejvíc, že těch branek nebylo víc. Člověk si to nějak vysní, ale realita je potom jiná. Jediný gól jsem dal proti Opavě. V tom zápase se mi celkem dařilo. Ještě jsem tam měl jednu gólovou přihrávku na Zaju (Tomáš Zajíc).

Nejúspěšnější období klubu přišlo s Martinem Svědíkem. Co se jeho příchodem změnilo?
Za trenéra Svědíka se toho hodně změnilo. Začal se hrát jiný styl, začalo se lepší a kompaktněji bránit, začalo se víc trénovat. Tím nechci říct, že se předtím netrénovalo, ale trenér přinesl nějaké novinky. Přišel Milan Petržela, Káca (Michal Kadlec) a zase se to někam posunulo. Vrchol bylo finále poháru, které jsme doma zvládli. Nezapomenutelné byly také evropské poháry.

Stanislav Hofmann
Honit poháry výhrou na Slavii mi nedává smysl, říká stoper Slovácka Hofmann

Posunulo se podle vás i Slovácko? Má klub větší zvuk?
Jasně, Slovácko dostalo větší zvuk a je i víc sledované. Všechno díky pohárům. Sestra pracuje v nemocnici, všichni ví, že hraji za Slovácko, zajímají se o naše výsledky. Mám ohlasy třeba i z Banské Bystrice. Na soustředění v Turecku nás potkal cizí člověk a mluvil o našem zápase proti Fenerbahce, to jsou příjemné vzpomínky.

Jaký je váš nejsilnější zážitek z desetiletého působení v Uherském Hradiště?
Největší zážitek nesouvisí s fotbalem, bylo to narození syna. Narodil se v Hradišti, takže je to malý Hradišťák. Také proto se budeme rádi vracet. Mám tu také spoustu kamarádů. Vlastu Daníčka, Tomáše Břečku, Hofiho (Stanislava Hofmanna), Ramba (Petra Reinberka) a Míšu Trávníka. Jsou to vlastně všichni ti, se kterými jsem tu byl tu dlouho dobu.

Trenéři Patrika Šimka jednou větou
Svatopluk Habanec (2012–2016)
Pro mě to byl klíčový trenér, který mě dotáhl do Hradiště, takže mu budu určitě vděčný za ligové starty. Začal jsem pod ním hrávat, dal mi šanci.

Stanislav Levý (2016–2017)
To byla zase trošku jiná škola. Zachraňovali jsme se, byly to těžké roky. Člověk na to období moc rád nevzpomíná.

Michal Kordula (2017–2018)
Měl nějaké představy, které se nedařilo naplňovat. Je to mladý kouč, který má ještě všechno před sebou. Čas ukáže, jak se postaví k fotbalu. Napsal mi hned po posledním zápase, že mi drží palce v další kariéře.

Petr Vlachovský (2018)
Vedl nás jenom asi pět zápasů, těžko ho můžu nějak hodnotit.

Martin Svědík (2018 – doposud)
Za něho přišla největší změna. Začalo se hrát v tabulce nahoře. Do kluby přišli kvalitnější hráči. Vyhrál se tu pohár, to s ním bude spojené do konce života. Jemu a trenéru Habancovi jsem za těch deset let nejvíc vděčný.