Respektovaný a oslavovaný odborník kdysi vedl Jana Baránka v Baníku a nyní bývalého stopera Ostravy a Plzně zlákal do Uherského Hradiště, kde povede i o deset let staršího rekordmana Milana Petrželu či dalšího veterána Michala Kadlece.
Tykat si však bude nejen s mazáky, ale i ostatním hráči Slovácka, vždyť třicítku oslaví až letos v červnu!
„Nejsem o tolik starší jako kluci. I v té komunikaci je mi to takové bližší. Samozřejmě jsme si nastavili nějaká pravidla, nikdo toho nesmí zneužívat. Za těch pár dnů problémy nebyly, snad ani nebudou,“ doufá rodák z Dolního Benešova, který v rodišti svého táty našel nejen práci a novou výzvu, ale také další příbuzné.
„U tetiček ale bydlet nebudu,“ směje se.
Měl jste víc možností, kam po konci v Baníku jít?
Ozval se mi Ondra Smetana, který šel do Jihlavy, zda bych mu nepomohl. Ale už před ním jsem dal slovo Slovácku. Byl jsem pevně rozhodnutý. Že mi Martin Svědík zavolá, jsem vůbec nečekal. Ani nevím, odkud se o mém konci v Baníku dozvěděl. Pro mě bylo rozhodování jednoduché. Shodit ze stolu to mohlo jedině Slovácko.
Čím si vás Svědík získal?
První věcí byl fakt, že mě kdysi trénoval. Na to období vzpomínám moc rád. A když se podívám na jeho trenérskou kariéru, tak je úspěšná, což já chci taky. Pracovat po jeho boku pro mě může být velice přínosné. Na spolupráci s ním se nesmírně těším. Hlavní je, že zůstávám v lize. Těšil jsem se i na to prostředí. Pokaždé, když jsem na Slovácko přijel jako soupeř, tak to tady pro nás bylo nepříjemné, ale jinak se mi zde líbí. Je to pořád Morava, taťka se v Uherském Hradišti narodil, takže nějaké kořeny a rodinu tady mám. Babička pochází z Jarošova, takže ještě nějaké tetičky tady jsou. (úsměv)
Sehrály i rodinné vazby nějakou roli ve vašem příchodu?
To asi ne. To spíš bylo další plus. Otec mi ale angažmá ve Slovácku posvětil. Říkal mi, že to mám zkusit.
Máte rodinu? Budete v Uherském Hradiště bydlet?
Mám přítelkyni, která ale ještě studuje medicínu, takže na děti máme ještě čas. Budeme pendlovat mezi Ostravou a Hradištěm. Občas pojedu já za ní, občas zase ona za mnou. Když se uvidíme jednou, dvakrát za týden, tak to bude dobré. Aspoň se na sebe budeme víc těšit. (úsměv)
A co vám říkal Milan Petržela, se kterým jste se potkal v Plzni?
Když jsem do Plzně přišel, Milan už tam byl a když jsem odcházel, pořád tam hrál. (úsměv) Bavil jsem se s ním, Danem Holzerem i Ondrou Šašinkou, kterého jsem trénoval v Ostravě. Neslyšel jsem od nich jediné špatné slovo, což mi jenom potvrdilo můj názor. Slovácko jsem zvenku vnímal jako zdravě sebevědomý klub.
Jaký dojem na vás udělal manažer Šumulikoski?
Byl takový prostředník mezi mnou a trenérem Svědíkem. Už když jsem do Uherského Hradiště jezdil na podzimní zápasy, většinou jsem komunikoval s ním. Před utkáním jsme si dali kávu, pokecali jsme o tom, co se dělo v týdnu, jak by to mohlo vypadat. Taky jsme se bavili o nějakých hráčích, ale jako bouřliváka jsem ho nikdy nezažil. (úsměv) Za mě je ale dobře, že je impulzivní. Hráči alespoň vidí, že to členům realizačnímu týmu není jedno a že s nimi táhnou za jeden provaz.
Už máte v realizačním týmu rozdělené kompetence? Víte, co budete mít na starosti?
Trenér Svědík tady doteď nebyl, takže zatím dostáváme takové dílčí úkoly. Kondiční stránku řeší spíš s Mírou Mikšíčkem, samotný trénink vedeme s Honzou Palinkem a Pepou Muchou. Časem se to vystříbří. V kádru je třiadvacet hráčů, tři gólmani, takže nás trenérů je teď akorát. Já chci být nápomocný při tréninkovém procesu, při zápasech. Nic měnit nechci. Nastavené je to dobře. V Ostravě jsem byl zvyklý pracovat s mladými kluky, kterým jsem se snažil radit, povzbudit je, když nenastupovali pravidelně. Chtěl jsem, aby i když nehráli, makali pořád naplno, přidávali si a i volný čas obětovali tréninku.
play_fill
Máte jako nejmladší Svědíkův asistent nejblíž k datům, moderním technologiím?
Tyto věci jsou součástí fotbalu delší dobu. Ještě když jsem hrával, tak nás zajímalo, kdo kolik naběhal a podobně. Teď se to posunuto ještě někam jinam. Důležitá je intenzita, další atributy. Dneska už každý trenér pracuje s daty a statistikami. Je to dál než před dvaceti lety, kdy se s tím u nás začínalo, protože právě těmito detaily se fotbal posouvá, vyvíjí. Žádným specialistou ale na tyto věci nejsem. Chci se věnovat všemu. Hlavní bude, abychom se v realizačním týmu všichni shodli, poslední slovo však vždycky má hlavní trenér. Chci si však říct svůj názor a být třeba i oponentem.
Patříte mezi bouřliváky, nebo budete trenéra Svědíka spíše krotit?
Taky umím vybouchnout, ale takový bouřlivák jako Martin asi nejsem. I když těžko říct, třeba se ze mě jednou stane. Já jsem nikdy v roli hlavního trenéra nebyl, od postranní čáry bývám dál. (úsměv) Myslím si, že je důležité mít taky trošku nadhled.
Kam chcete s kolegy Slovácko posunout?
Prvotním cílem bude udržet stávající výkonnost hráčů, což si myslím, že tréninkovým procesem, který tady je, nebude problém. Postupem času bychom měli zapracovávat mladé hráče z akademie nebo okolí. A pokud to půjde a bude se nám výsledkově dařit, chtěli bychom se zase o další stupínek posunout nahoru.
Takže nemáte strach, že by Slovácko už dosáhlo svého vrcholu?
Vždycky musíte mít nejvyšší cíle. V Anglii jednou titul získal Leiceister, v Německu to byl zase Hoffenheim, který se pořád drží na nějaké úrovni. Přitom v těch svých zemích jsou to menší kluby. Nevím, proč by to v Česku za dobré konstelace nemohlo být Slovácko.
Kádr se vám nezdá přestárlý?
Klobouk dolů předtím, co tady hráči Slovácka předvedli. Není nikde psáno, že když jste mladý, musíte hrát. I ten starší hráč musí neustále dokazovat, že v sestavě může být a klubu se vyplácí. I tady to bylo tak, že pokud by starší hráč neměl výkonnost, tak by prostě nehrál.
Novou tváří je Korejec Kim. Přijdou další posily?
Další jména prozradit nemohu, ty musí říct někdo jiný, ale v jednání nějací hráči jsou. Na druhé straně si nemyslím, že by mužstvo potřebovalo okamžitě posílit, protože v posledních dvou letech hraje na špici, vyhrálo pohár. Přišel Kim, který je jedním z nejlepších hráčů druhé ligy, co se týká ofenzivy. Mít tady pětadvacet hráčů je asi zbytečné.
Dokážete si vysvětlit, jak je možné, že Slovácko v posledních sezonách předčilo Olomouc, Zlín, Brno i Ostravu a vládne Moravě?
Podle mě je to hlavně zásluha trenéra, přístupu a práci klubu, ve kterém vládne pokora a skromnost. Hlavní je tréninkový proces, který je Slovácku dlouhodobě dobře nastavený. Svědík je tady čtyři roky, kdežto jinde se trenéři střídají. Určitě nedělá dobrotu to, když trenér mužstvo pár měsíců mužstvo poznává, pak je třeba pauza, nepovede se pár zápasů a už zase jde, což je přinejmenším zvláštní. Nemyslím si, že by v Baníku byl extra velký tlak. Za mě by si ho na sebe měl vytvářet každý sám. Ve Slovácku taky chtějí všichni vyhrávat, takže po jedné porážce či nezdaru je klub i hráč pod tlakem.
play_fill
V Ostravě jste zůstat nemohl?
Nechci to úplně rozebírat, protože v Baníku to bylo takové nešťastné. Od klubu jsem dostal nějakou nabídku, ale stejná pozice byla nabídnuta i někomu jinému. Nechci se však v tom dál babrat. Dopadlo to takhle a až čas ukáže, zda to bylo dobře nebo špatně. Jinou ligovou nabídku jsem neměl.
Věděl jste hned po konci profesionální hráčské kariéry, že se stanete trenérem?
Po konci v Plzni jsem začal u nás v Dolním Benešově trénovat mládež, do toho jsem dělal u jedné agentury hráčského agenta. Později mě oslovili lidé z Baníku Ostrava, abych šel do jeho mládežnické akademie. Jelikož mě to více tíhlo k trénování než k manažerské práci, kývl jsem a působil u dorostu. Po nějakých třech letech za trenéra Luboše Kozla jsem se posunul k ligovému týmu Baníku, kde jsem byl vlastně dva a půl roku. Spolupracoval jsem se třemi trenéry. Kromě Luboše Kozla to byli také Ondra Smetana a Pavlem Vrbou, když nepočítám Tomáše Galáska, který byl hlavní trenér jenom krátce.
Který z trenérů vám dal nejvíc?
To se asi nedá říct. Od každého trenéra jsem si vzal něco. Hlavně v mládeži mě trénovala velká jména, jako byla Bob Páník nebo Werner Lička. V mužích to byl třeba Martin Svědík, Miroslav Koubek, chvilku Pavel Vrba. Těch jmen bylo i za tu krátkou dobu hodně. Jsem moc rád, že jsem zažil právě tyto odborníky a mohl si vzít od nich to dobré. Jinak ale svoji trenérskou kariéru si chci budovat sám.
Jaké máte trenérské vzdělání?
Základní C licenci jsem si udělal ještě coby hráč při škole. Hned, jak jsem skončil kariéru, jsem nastoupil na béčko a před půl rokem jsem si dodělal áčko. Nyní musím počkat, až vypíší studium profilicence. Budu se snažit dostat i tam, byť je to nesmírně těžké. Udělám proto maximum.
Chcete zůstat u mužů, nebo by vám nevadilo vést ani mládež?
Toto neřeším. Pořád se vyvíjím, učím. Trenérem jsem teprve šestým rokem. Uvidíme, kam mě fotbalové kroky dál zavedou. Zda zůstanu u mužů, nebo půjdu k juniorce či jinam k mládeži. Ve fotbalovém životě těžko můžete něco plánovat. Chci dělat věci na sto procent a uvidíme, co z toho vznikne.
Bylo těžké ve 24 letech ukončit kariéru?
Měl jsem vleklé problémy s kolenem a asi po roce, co jsem nehrál, jsme to s lékaři po dohodě ukončili. Špatné bylo skoro všechno. V tom pravém koleně menisky, křížový vaz, chrupavka … Když jsem se to stalo, tak jsem si říkal, že se to může zlepšit. Věřil jsem, že se může stát zázrak. Nějaká naděje tam asi byla, ale po tom roce, co jsem začal trénovat v akademii Baníku, tak jsem už na hraní vůbec nemyslel. Věděl jsem, že má cesta povede jinudy.
Mrzí vás, že jste nedokázal víc? Liga mistrů byla blízko, že?
Je to tak. Základní skupinu jsem nikdy nehrál, ale nastoupil jsem ve čtvrtém předkole, takže nějaký start jsem si připsal i znělka hrála, ale skupina to nebyla.
Načítám výsledky ...
Načítám tabulku ...
