Když vejdete do prostoru pivnice, brzy zjistíte, že zde sídlí člověk, který se o sport zajímá. Na jedné zdi šály nejrůznějších klubů. Od Baníku, Slavie, Plzně, až po Liverpool, Chelsea, a Manchester United. „Klidně si to tu foťte, ale beze mě. Na žádném snímku být nechci. Mám pro to své důvody,“ upozorňuje šéf.
Chlapíkovi majícímu téměř dva metry s přísným výrazem však nelze odporovat. Mezi relikviemi má i zlínský dres bývalého hokejového útočníka Martina Jenáčka. „Položil tady tomu základ,“ říká Malina. „Ale ty šály jsou často věnované ze strany fanoušků. A bylo jich víc, jen mi to pobrali Zlíňáci,“ podotýká.
Na protější stěně jsou zase fotky. Společná s MMA zápasníkem a bývalým šampionem UFC Jiřím Procházkou, či s Masarykovým pohárem pro vítěze play off hokejové extraligy, který zde přivezli v roce 2011 ukázat třinečtí Oceláři. „V týmu byl náš rodák Láďa Kohn. Přijel ale celý tým,“ vybavuje si Malina, než ukáže prstem na plakát. Je na něm mužstvo Baníku Ostrava ze sezony 2019/20.
Sedmapadesátiletého podnikatele k celku z Bazalů přivedl tatínek. „On hrával fotbal a koketoval, že půjde do Teplic, protože hrál za Rudou Hvězdu Dubí na vojně. Jako obránce ale obdivoval Rosťu Vojáčka. A vůbec tehdejší generaci Baníku sedmdesátých let,“ objasňuje Malina.
„Vždycky říkal: Dívej se, to je hovado. Řízný, neústupný, silný. Měl rád dobrý, hezký a atraktivní fotbal a tyto typy obránců. K tomu Michalík, Schmucker, Radimec, Rygel, Knapp, Lorenc, Lička. Nejlepší generace,“ vypočítává. „Shodou okolností moje paní dělala na recepci, kam jezdil Lička. Vždy jsme tak povykládali. Pak to šlo dál. Daněk, Sionko a další,“ líčí Malina.
Dokonce nechybělo, a mohl za Ostravu nastupovat člen jeho rodiny. „Sekretář, nebo vedoucí mužstva Baníku Rudolf Sklář chtěl mého bratrance Jirku Ondru. Ten nakonec šel do Bohemky za Pospíchalem,“ zmiňuje Antonín Malina, který sám hrával do 14 let za Slovácko. „Ve výsledku to mám tak, že na prvním místě je u mě Jarošov, klub z vesnice, kde táta hrával. Pak právě Teplice, a hned následují Baník se Slováckem,“ dodává hospodský.
ČERVENÁ I PRO ZLÍN, ČI OLOMOUC
Důvod, proč má ve svém zařízení šály i dalších klubů, je jednoduchý. „Liverpool mám rád, několikrát jsem tam byl. A Plzeň, nebo další, tak to mi věnovali fandové, když tady byli,“ přibližuje s tím, že příznivci Viktorie, Slavie, či brněnské Zbrojovky jsou zde rovněž vítáni. Žádný problém neměl ani na podzim při zápasech Konferenční ligy s návštěvníky z Bělehradu. Zcela opačné to je u Sparťanů, fandů Bohemians, Olomouce, a Zlína. „Ti tady mají červenou, vůbec je nepouštím,“ vyhrkne důrazně.
„S místními Sparťany jsem si zažil své, když na mě řvali, abych sundal právě ty šály na zdi. Neuhnul jsem. Zlíňáci mi tady zase minule rozmlátili dvě okna,“ poukazuje Antonín Malina na tábor nedalekého rivala. „Vybavuji si ale, když tady přijeli poprvé kluci z Baníku. Hned jsem jim řekl: Chlapi, klidně pojďte, tady jste doma. Já su taky baníkovec,“ vzpomíná na asi deset let starou událost.
Hospoda Morava v Uherském Hradišti, kterou vlastní fanoušek Baníku Ostrava Antonín Morava.
„Nefandím, protože je to moderní, ale protože to mám v sobě. Také ovšem nejsem žádný fanatik, že bych sledoval statistiky a neustále se v tom babral. Na ulici nic nevykřikuji, ani si neobleču dres, a nepůjdu provokovat do hospody na stadion. Ale tady ví se, že fandím Baníku. I když… Proti Slovácku se to ve mně bije. Srdce je rozpolcené,“ usmívá se Antonín Malina.
„Však taky jsem přišel o pár zákazníků, když jsem je v době, kdy se nedařilo, poslal je do… Však víte kam. A už se nevrátili. Ale myslím si, že vztahy mezi Ostravou a Hradištěm jsou dobré. Možná tomu pomohli i Luboš Vlk a Míra Kadlec, kteří hráli ve Vítkovicích. Míra pochází odsud vedle z toho baráku,“ ukazuje kousek od hospody.
Přitom na fotbale v Ostravě ještě nikdy nebyl. „Při mém zaměstnání je to složité. Navíc ani se zdravím jsem to neměl úplně jednoduché,“ pokrčí rameny. „Když jste mi zavolal, tak jsem měl sám výčitky, že jsem tam na fotbale nebyl,“ směje se Antonín Malina. „Ale mrzí mě to, protože jsem nezažil plné Bazaly. No, uvidíme. V květnu mám v plánu si splnit sen a letět do New Yorku, pak lázně, a v příští sezoně se do Ostravy vypravím. Musím,“ ví.
BANÍK I V ZAHRANIČÍ
O velikosti ostravského Baníku ale vypovídají dvě Malinovy příhody ze zahraničí. „S Martinem Jenáčkem jsme byli několikrát v Liverpoolu, nebo i na West Hamu. Naproti přes cestu je hospoda s fandy, které na stadion nepustili. Šli jsme tam na pivo. Železná podlaha, vše přisvařované, my v baníkovských čepičkách. Říkali jsme si, že to bude peklo, ať tam nechodíme. Ale udělali jsme to, jich tam bylo snad čtyři sta. Najednou, když jsme stáli na pivo, tak vysoký potetovaný frajer začal skandovat Baník, Baník,“ vypráví.
Důvod? Pochopitelně Milan Baroš. Ten hraje klíčovou postavu i v dalším zážitku. „Byli jsme na dovolené v Turecku, kde nás obsluhoval číšník, velký fanoušek Galatarasay. Já měl na sobě baníkovský dres a borec na to Baník, Baník Ostrava, Baroš. O den později už na snídani na mě křičel Baník pi…, Baník pi…. I když pochybuji, že věděl, co mluví, zahřálo to u srdce,“ tvrdí Malina.
„Tady baníkovci posbírají sklo, uklidí židle, dokonce mi chtěli pomáhat s výčepem, když jsem nestíhal. To stejné naposledy Plzeňáci. Nedám na ně dopustit. Žádný bordel a ještě poděkují,“ má jasno Antonín Malina.
„Já na těch klucích obdivuji, jak tím klubem žijí. Vždyť kolik mančaftů má u nás fanoušky, kteří stráví dvakrát třikrát v měsíci celý den tím, že jezdí na druhý konec republiky?“ ptá se. „Odpovím: nikdo. Jen pro srovnání. Když jsem byl vojně v Pardubicích, jezdíval jsem tajně bez povolení na Spartu, která hrála dobrý fotbal. Ale to je do Prahy kousek,“ prohlásí rezolutně.
PŘEKVAPENÝ, ALE SPOKOJENÝ
Ačkoli doufal, že bude mít v sobotu narváno, tentokrát na velkou návštěvu baníkovců v Moravě nedošlo. Fanoušci do města dorazili pozdě, navíc měli poté pochod Uherským Hradištěm, a po duelu už odjeli domů. „Mám dojem, že po předchozím incidentu se Zlíňáky je tady nepustili policajti. Je to škoda. Na zápas tu ale bylo asi dvanáct kluků, tak jsme pokecali,“ podotýká Antonín Malina.
Před utkáním tipoval výhru Slovácka. Co tak soudí o výsledku 1:0 pro Baník? „Já jsem spokojený. Překvapený, ale spokojený,“ pousměje se podnikatel lišácky.
Rozpolcenost pocitů, když hraje Slovácko s Baníkem, přirovnává k lásce k mamince a k manželce. „Maminka je na prvním místě, ale pak přijde ta pravá, kterou milujete. Jak to říká Kundera, nesnesitelná lehkost bytí,“ cituje známého spisovatele. „Člověk by si přál remízu, na druhé straně ta by nikomu nepomohla. Hlavně ne Baníku, který je moje více než čtyřicetiletá láska, takže jsem rád, že to dopadlo takhle,“ opakuje a připouští, že na probíhající sezonu se mu nedívá lehce.
„Do hospody mi chodí i dva slávisté, a to víte, že si od nich občas něco vyslechnu. Hrozné, srdce krvácí,“ pokyvuje Antonín Malina. „Co s tím? Sám se ptám,“ zamračí se. „Leckdo by řekl, že je to trenérem, ale o něm to nebude. On stanoví taktiku, ale plnit ji musí hráči. Musí jezdit a dřít. Já myslím, že jim chybí srdíčko, protože fotbalisté to nejsou špatní. Určitě lepší, než ve Zlíně. Ani ve Slovácku nejsou lepší, ale mají srdce. Jsou parta,“ míní.
„Právě teď by se hodil takový Vojáček, či Baroš. Nebo aspoň někdo takový, jako má Brno v Řezníčkovi. Ale nebudu negativní. Luďkovi Mikloškovi věřím. Je to stará škola, není vychcaný, pro mančaft i Baník dýchá,“ je si jistý Antonín Malina.
Na závěr přeje klubu vše nejlepší. „Je málo klubů v Evropě i na světě, za který lidé tak dýchají, a jak ho mají v srdci. Je to klišé, ale fotbal se hraje hlavně pro lidi. Ať je Baník věčný, a ať se daří, protože si to klub, fanoušci i město zaslouží,“ uzavírá Malina.
7
Dům a zahrada
Kafe
Kondice
iReceptář
Celebrity
TN.cz
