„V mužích jsem dal pouze dvakrát hattrick, ale čtyři góly teď poprvé. Je to ale spíš shoda náhod. Žádný střelec totiž nejsem,“ brání se Příplata.

V Polešovicích si góly rovnoměrně rozdělil do obou poločasů. Poprvé se trefil po půlhodině hry, kdy po krásné akci a přihrávce pod sebe uklízel balon do prázdné branky. Vzápětí prošel sám a střelou na zadní tyč z levé strany srovnal na 2:2.

Hattrick Příplata završil v 67. minutě, kdy po dlouhém centru si míč zpracoval prsy a míč ještě stihl usměrnit do branky. To nejlepší ale přišlo o chvíli později. Rozjetý jarošovský fotbalista korunoval svůj výkon nádherným čtvrtým gólem, když se z dálky trefil z voleje svojí slabší levou nohou přesně k zadní tyči. „Byla to životní trefa,“ smál se hrdina víkendového střetnutí.

Neskutečný střelecký výkon ho vyjde na litr kořalky. „Ohlasy byly pozitivní, ale kluci mě spíše nadávali, že jsem si něco neschoval na středeční semifinále poháru se Slavkovem,“ říká Příplata.

Sváteční duel byl pro hráče Slavoje zápasem roku. „Pohár byl pro nás nejdůležitější. Chystáme se na něj celé jaro. I když Slavkov je kvalitní tým. Snad to vyjde,“ doufá třiadvacetiletý záložník.

Jarošov se ale nemá čeho bát. Po příchodu nového trenéra Pavola Hyži se mančaft neuvěřitelně zvedl a v posledních zápasech začal střílet góly a vyhrávat. „Všechno si skvěle sedlo. Nový trenér je pozitivní, do kabiny přinesl pohodu a také věci, které jsou běžně k vidění v divizi,“ říká Příplata.

Co všechno Hyža zlepšil? „Jsou to takové drobnosti, ale je toho dost. Třeba pořádá víkendové akce, koupil do kabiny reproduktory. Snaží se tým stmelit,“ líčí. „Máme mladé mužstvo, které ještě doplňují šikovní dorostenci. Myslím, že jdeme správným směrem,“ je přesvědčený Příplata.

Nad výkonem Jarošova v neděli smekl i kouč poražený Radek Svoboda. „Já jsem taky koukal, jak jsme hráli. Fakt jsme podali nejlepší výkon za tři roky, co jsem v Jarošově,“ tvrdí záložník Slavoje. „Asi osmdesát procent jsme času drželi míč, pořád jsme si přihrávali. Góly jsme dostali po individuálních chybách krajních beků, jinak domácí nic neměli,“ přidává.

Nejen Příplata si současné období náramně užívá. Fotbal ho momentálně baví. Na podzim přitom vůbec nehrál. Rodák z Mařatic první polovinu sezony vynechal ze studijních důvodů. Díky známému programu Erasmus od září do února strávil v rakouském Kufsteinu. Na pobyt na severovýchodě spolkové země Tyrolsko, v bezprostřední blízkosti německé hranice, vzpomíná moc rád. „Bylo to tam úžasné,“ rozplývá se.

Předtím se zase díky programu Work & Travel dostal do Ameriky. V jižní Karolíně tři měsíce pracoval u pobřežní hlídky. Jako plavčík dohlížel na bezpečnost a dvakrát musel do vody zachraňovat topícího se člověka. „Bylo to jako v seriálu,“ usmívá se.

Amerika ho přesto nenadchla a po půl roce se vrátil zpět do normálního života v Česku. Nyní studuje v Brně na Mendlově univerzitě, v květnu ho čekají státnice. „Kvůli škole nestíhám tréninky. Vždycky přijedu jenom na zápasy. Ale v Brně hraji univerzitní ligu v malé kopané,“ informuje.

Fotbalem už se Příplata jenom baví. I když začínal v poli, už jako dítě se dostal do branky. Ve Slovácku měl slušně našlápnuto, ale zdravotní problémy ho připravily o lepší sportovní kariéru. „Měl jsem ekzém a astma, což se podepsalo i na mé psychice. Všechno jsem si hodně bral. Z chyb měl těžkou hlavu,“ vysvětluje.

V sedmé třídě tedy skončil a později se znovu vrátil na hřiště. Už ale ne jako brankář, nýbrž hráč do pole. „Nervozita opadla, fotbal mě začal neuvěřitelně bavit. Nejsem pod tlakem, hraji pro žízeň a zábavu. Už nemám žádné ambice. Jde mi o partu,“ zakončuje povídání Příplata.