Pro Babice je klíčovým mužem, v osmatřiceti letech na trávníku exceluje. A to přitom 3,5 roku fotbal nehrál a chybí mu zadní stehenní sval!

„Bez něho už se hraje těžko,“ povzdechne si. „Je to čím dál horší. Roky nikdo nezastaví. Už to není, co to bývalo, ale dokud zdraví jakžtakž slouží, chci ještě hrát a klukům předat nějakou zkušenost,“ líčí.

I přes zdravotní hendikep jej na hřišti nepřehlédnete. Když má míč, lehce přejde přes dva protihráče, vykouzlí přesnou přihrávku, pošle spoluhráče do šance. Taky umí vystřelit, jenom ty úniky po křídle nejsou takové jako před lety, kdy z něj soupeřovi zadáci šíleli.

„V osmatřiceti už nejsem nejmladší. Na hřišti patřím k těm starším, někteří kluci by mohli být mými syny,“ ví dobře.

Vždycky však byl k neutahání, i teď vydrží na trávníku celý zápas. Jen už se tolik nevrací, což po něm vlastně ani nikdo nechce, když při absenci trenéra Tomáše Stýskala babický tým vede z pozice hrajícího kouče.

„Jako trenér se ale necítím. Nikdy jsem k tomu nikdy netíhl,“ tvrdí. „Až jednoho krásného dne kopačky pověsím na hřebík, tak se budu chodit maximálně dívat. Mně trenérská ani funkcionářská dráha nikdy nelákala. Svých starostí mám dost,“ přidává s úsměvem.

Fotbalisté Prakšic (modré dresy) vstoupili do nové sezony domácí výhrou nad Babicemi 1:0.
Okresní přebor: Havřice zničily Bílovice, Kněžpole zdolalo Jarošov

Když si před pěti lety coby hráč Mutěnic zpřetrhal kolenní vazy, chrupavku a menisky, s návratem na trávníky už nepočítal. „Byla to menší generálka. Ve 34 letech to pro mě bylo definitivní,“ měl jasno.

Kamarádi z Babic, kde bydlí, jej však přemluvili, aby si šel s nimi kopnout. Jelikož koleno drží, protáhl si svoji kariéru i další sezony. „Chci si udělat žízeň, předat nějakou zkušenost,“ vykládá.

O konci kariéry neuvažoval ani při lockdownu, kdy bylo všechno zavřené a amatérský fotbal stál. „S kluky jsme se v rámci možností udržovali a čekali, až se to rozvolní, což se podařilo. Doufám, že už nic podobného nenastane a budeme moct se alespoň každý týden potkávat na hřišti a dělat si radost,“ přeje si.

Fotbal už hraje jenom pro radost, byť občas schytá ránu a některé zákroky soupeře hodně bolí, za úspěchy se dávno nehoní.

V kariéře toho prožil dost, má na co vzpomínat. V Uherském Hradišti začal jako žák, po sloučení se Starým Městem už v dresu Slovácka vykopal dorosteneckou ligu.

Opory Mutěnic, Milan Válek (vlevo) a Dalibor Koštuřík.Bývalé opory Mutěnic, Milan Válek (vlevo) a Dalibor Koštuřík.Zdroj: DENÍK/Libor Kopl

„Pak jsem šel do nově vzniklé juniorky, hrával jsem třetí ligu za béčko. Dokonce jsem dvě sezony byl součástí prvního mužstva, ale bohužel jsem jenom seděl mezi náhradníky,“ líčí.

I když byl několikrát hodně blízko, žádný ligový start nemá. Pořádnou šanci dostal až v sousedních Kunovicích, na Bělince se tehdy hrála druhá liga a Válek byl oporou mužstva. „Na toto angažmá moc rád vzpomínám, tam se mi dařilo,“ přikyvuje.

Válkovy výkony zaujaly i trenéra Levého, který si šikovného leváka vytáhl zpátky do Slovácka. „Po rošádě, co tam za pana Řezníka a dalších lidí nastala, tam ovšem byla velké fluktuace hráčů i trenérů. Po příchodu trenéra Plíška, který si tam přivedl své hráče, už mě tam moc pšenka nekvetla,“ posteskl si.

Na Slovácko sice nikdy nezanevřel. Dál mu fandí, ale na ligu nechodí. S bývalými spoluhráči se občas potká při zápase staré gardy Slovácké Slavie. „Jsem rád, že se zase oživila a čas od času si s kluky zahrajeme,“ těší velkého sympaťáka.

Fotbalisté Prakšic (modré dresy) vstoupili do nové sezony domácí výhrou nad Babicemi 1:0.
Podívejte se: Prakšice oplatily Babicím vyřazení z poháru, trefil se Šimuni

Část kariéry prožil i na východě Čech, v Hradci Králové si zahrál druhou ligu, ukončil tam profesionální kariéru. „Přišel jsem tam v rozehrané sezoně, ve čtvrtém kole. Bohužel v další sezoně mě přibrzdilo zranění, byl jsem na operaci. Po ní jsem zvažoval, zda se věnovat práci nebo fotbalu. Nakonec jsem rozvázal smlouvu,“ říká.

Oklikou přes Šardice se vrátil do Mutěnic. Ve známé vinařské obci si našel práci, na stadionu Pod Búdama zažil velké úspěchy. Nejprve hrával MSFL, po dobrovolném pádu pomohl týmu k triumfu v I. A třídě i v krajském přeboru, dvakrát vyhrál jihomoravský pohár, slavil double.

„Sice tam pořád pracuji, ale od té doby, co tam skončil trenér Zemánek, už to nesleduji. Někteří kluci z práce tam od nás hrají, ale ani nevím, kdo je trénuje,“ dodává.


Načítám výsledky …

Načítám tabulku …