Parta kouče Filipa Hančíka sice na hřišti v Bílovicích po prvním poločase vedla už 4:1, ale po mimořádně nepovedené druhé části musela být ráda i za divokou remízu 4:4.

„Jsem zklamaný hlavně z předvedeného výkonu ve druhé půli. O poločase jsem to v žádném případě nečekal,“ zlobil se Hruboš.

Zkušený zadák si kolaps nedokáže vysvětlit. „Je to v hlavě každého hráče,“ míní.

„O poločase jsme s v kabině řekli, že budeme hrát krátké přihrávky a držet balon, místo toho jsme nakopávali dlouhé míče dopředu. Všechno jsme dělali obráceně,“ nechápe Hruboš.

Sám přitom odehrál výtečné utkání. Vždyť málokterý stoper dokáže dát ve čtyřiceti letech víc než jednu branku a Hruboš v Bílovicích skóroval dokonce třikrát.

„Moc si hattricku vážím. Určitě se to nepoštěstí každý den. Do kabiny budu muset přinést nějakou lahvinku,“ usmívá se opora Kněžpole.

Hattrick naposledy zaznamenal proti Březové, kdy proměnil dvě penalty a jednou se trefil ze hry. Teď proměnil pokutový kop znovu. „Jsem ně něj určený,“ říká.

„Minulý rok jsem nedal až patnáctou, tak jsem chvíli nechal kopat spoluhráče, ale když ji pak taky zahodil, zase jsem se k penaltám vrátil,“ popisuje.

Hruboš má předem vytipované místo, kam míč pravidelně posílá.

„Ale teď už se možná rozhodnu i podle gólmana,“ usmívá se.

Někdejší záložník se sice posunul do obrany, ale branky střílí pořád.

„Jsem určený i na standardní situace. Chodím na rohy, dávám hodně branek hlavou,“ říká.

Nejvíce jich v jedné sezoně nastřílel jedenáct, teď má na svém kontě čtyři góly.

Více než osobní staticky ale řeší výsledky mužstva. Nováčkovi okresního přeboru Uherskohradišťska se zatím příliš nedaří, v šesti zápasech urval pouze tři body. Na první výhru stále čeká, i když má duel v Huštěnovicích odložený na začátek listopadu.

„Čekal jsem lepší start. Zatím doplácíme na absence a neustále změny v sestavě. Snad jenom ve dvou zápasech jsme hráli kompletní, jinak hrajeme pokaždé s někým jiným,“ říká.

Sestavu bez Hruboše si ale fanoušci Kněžpole nedokáží ani představit. Čtyřicetiletý poctivec kromě dvou sezon v Ořechově strávil celou kariéru v rodné obci.

„Nějaké nabídky jsem měl dřív, třeba jako dorostenec jsem měl jít do Slovácka, ale rodiče mě nechtěli uvolnit kvůli škole,“ vysvětluje.

V Ořechově si zahrál krajský přebor a po sestupu i první A třídu. Nyní si užívá zápasy okresního přeboru.

„Tým jsme v létě hodně omladili. V minulé sezoně jsme měli v sestavě osm kluků přes pětatřicet let. Důležité je, že za nás hrají převážně domácí kluci, jenom dva jsou přespolní,“ upozorňuje.

I když v týmu vedeného trenéry Hančíkem a Palčíkem je nejstarší, končit ještě nechce.

„Dokud mi zdraví slouží a jsem alespoň trochu platný, chci ještě hrát,“ zakončuje povídání.