„Cesta do Madridu úzce souvisí s mým předchozím vzděláním i kariérou kondičního trenéra. Jde o jedinečný projekt Realu Madrid, který tímto způsobem poskytuje vzdělání budoucím trenérům, manažerům, lékařům či fyzioterapeutům,“ líčí v rozhovoru pro Deník čtyřiadvacetiletý rodák ze Starého Města.

Někdejší hráč Slovácka, Hodonína či Huštěnovic má díky studiu šanci absolvovat stáž v některém ze špičkových španělských klubů. „Ve hře je i samotný Real Madrid nebo Getafe. Je to velká výzva, jelikož nabízí pouze pár míst a konkurence je obrovská,“ říká.

Proč jste si vybral právě Madrid?
Volba to nebyla jednoduchá, zvažoval jsem i jiné varianty. Avšak program, který nabízí Real Madrid University je natolik jedinečný a úzce spjatý s kondičním tréninkem, že nešlo odolat. Navíc Madrid je překrásné město plné úžasných míst.

Jaký je život ve španělské metropoli v době pandemie koronaviru?
Celkově mi přijde život v Madridu velmi poklidný, co se týká covidu. V současné době jsou hlavním opatřením roušky, které jsou povinné všude ve vnitřních prostorech. Jiná zásadní opatření zde nyní nepozoruji.

Jak trávíte volný čas? Chodíte po památkách, byl jste na fotbale?
Ve volném čase samozřejmě sportuji, abych se držel v kondici. Jako kondiční trenér musím jít svým svěřencům příkladem. (úsměv) Univerzita nám také umožnila vstup na Davis Cup, což bylo velmi příjemné zpestření pobytu zde. Navíc mne nedávno navštívila přítelkyně, se kterou jsem prošly veškeré památky a krásy Madridu. Na fotbal plánuji zajít v nejbližší době, láká mě totiž utkání Ligy Mistrů mezi Realem a Interem Milán. Na to se velmi těším.

Byl jste u stadionu Santiago Bernabeu, který se nyní rekonstruuje? Jaký dojem na vás stavba udělala?
Stadion jsem navštívil hned v prvním týdnu pobytu. Rekonstrukce jsou zvenku po celém obvodu, proto je poměrně složité najít ten krásný stadion, který známe z fotek a televize. Ale určitě to má i tak své kouzlo a velmi se těším, až budou veškeré práce dokončeny.

Přejděme k vám. Jak se z vás stal kondiční trenér mládeže Slovácka? Věděl jste hned, že se tomuto oboru budete věnovat?
Jedním z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodl pro tuto cestu, byla moje bohatá historie zranění, kterými jsem si prošel. Začal jsem se věnovat více tématům spojeným s kondičním přípravou a v závěru profesionální kariéry jsem nastoupil na Fakultu sportovních studií Masarykovi univerzity. Následně jsem dostal nabídku pracovat na pozici kondičního trenéra mládeže ve Slovácku, za kterou jsem dodnes nesmírně vděčný vedení akademie Slovácka. Ať už řediteli klubu Petru Pojeznému nebo šéftrenérovi Michalu Kordulovi a kamarádovi fyzioterapeutovi Mirku Kolářovi, se kterým jsem úzce spolupracoval po celou dobu ve Slovácku.

close Fotbalista Hluku Richard Vaďura pracuje ve Slovácku jako kondiční trenér mládeže. Nyní studuje v Madridu. info Zdroj: archiv Richarda Vaďury zoom_in Fotbalista Hluku Richard Vaďura pracuje ve Slovácku jako kondiční trenér mládeže. Nyní studuje v Madridu.

Vnímáte, že se role kondičního trenéra v českých klubech zvětšuje?
Kondiční trenéři bezesporu stále více promlouvají do přípravy fotbalistů a jejich role a pozice je čím dál tím silnější, což je dobře. Rychlost, obratnost a schopnost udržet vysoké tempo hry po celou dobu utkání jsou ukazateli dobré práce kondičního trenéra a umožňují hráči pracovat ve vysoké intenzitě. A čím větší intezitu hráč do hry přinese, tím je pro moderní fotbal zajímavější. Špičková fyzická připravenost je zkrátka základem úspěšného fotbalisty, na kterém chce stavět každý trenér.

Ve Slovácku pracujete na plný úvazek?
Ve Slovácku jsem pracoval poslední rok převážně s hráči z dorosteneckých kategorií. Nejvíc pak s kategorií U19. Hlavní náplní mé práce byla silová příprava, preventivní a rekondiční programy ve spolupráci s fyzioterapeuty a také GPS monitoring našich hráčů. Byla to práce na plný úvazek a hodně časově náročná, ale mohl jsem říct, že dělám to, co mě baví.

Na podzim jste pomáhal Hluku v I. A třídě. Jak hodnotíte první polovinu sezony?
Je velká škoda, že se nám úvodní skvělá vítězná jízda zasekla na zápase s Bojkovicemi, kde jsem remizovali a následně jsem prohráli s rivalem z Osvětiman. Také v zápase s Buchlovicemi jsme pomýšleli na víc než bod, ale zápas nám nevyšel. Jinak jsme odehráli spoustu dobrých utkání a nastříleli mnoho branek, což mě jako útočníka těší.

Věříte, že můžete na jaře Osvětimany potrápit, sebrat jim první místo? 
Rozhodně ano. Tým má velkou sílu, a pokud situace a opatření dovolí, jistě proběhne náročná příprava, která kluky nachystá na složitou jarní část. Bohužel však týmu nebudu moct pomoci. Na podzim a pravděpodobně i pro zbytek sezony byl zápas v Buchlovicích mým posledním zápasem, jelikož jsem se dočasně přestěhoval do Madridu.

Co vás do Hluku vůbec zlákalo?
V podstatě v tom hrály roli tři věci. Půlka mé rodiny pochází z Hluku, a tak se mi zamlouvala představa hrát před zraky svých blízkých. A opravdu to bylo senzační. Druhým důležitým faktorem byl zájem trenéra Vojtěška, se kterým to byla skvělá spolupráce a opravdu jsem si pod ním fotbal užíval. A za třetí i skvělá kabina, která v Hluku je. Všichni jsou to super kluci. S některými se znám už z akademie Slovácka, kde jsme spolu hrávali.

Co vůbec hraní fotbalu pro vás nyní znamená? Máte ještě nějaké ambice, nebo hrajete už jenom pro zábavu?
Před pár lety jsem odložil vinou zranění fotbalovou kariéru na vedlejší kolej a začal se hlavně soustředit na trenérskou praxi. Nový impuls pro mě byla půlsezona v Huštěnovicích, ke které mě přemluvil můj velký kamarád David Tománek. Zjistil jsem, že veškeré úsilí, které jsem věnoval dlouhé rehabilitaci, zafungovalo a mohl jsem si znovu užívat fotbal. Následně jsem se dohodl s Hlukem a všechno šlapalo i dál. Fotbal hraji odmalička, je pro mě celoživotní vášní, nicméně jsem realista a vím, čeho je moje tělo schopné. A proto si minuty na hřišti hlavně užívám a žádné velké ambice nemám. Naopak naplno se věnuji profesní kariéře a studiu.


Načítám výsledky ...

Načítám tabulku ...