Bývalý hráč Slovácka, Olomouce nebo Mladé Boleslavi by rád skóroval ve všech soutěží v Česku. K dotvoření perfektního fotbalového životopisu mu schází branky v I. A třídě, krajském přeboru a nejnižší pralesní lize. Teď má velkou šanci přiblížit se Vladimíru Malárovi, Romanu Dobešovi, Patriku Holomkovi, Marku Kinclovi či Michalu Lesákovi, kteří už to dokázali.

„Je to takový můj cíl,“ přiznává rodák z jihomoravských Troskotovic, který bydlí v Počenicích, odkud v létě zamířil do sedm kilometrů vzdálených Zborovic a stal se největší hvězdou Zlínské I. A třídy skupiny B.

Musel vás manažer zborovické Pilany Timoteus Políček přemlouvat dlouho?
Od Zborovic jsem dostal nabídku už minulý rok v létě, ale v tu dobu jsem šel do Počenic. Bylo to týden před začátkem soutěže, takže jsem už nechtěl nic měnit. Nabídku prostě tehdy nešlo akceptovat. Navíc mám práci v Rakousku a já si nedokázal představit, jak bychom to všechno skloubili. Během roku jsme se ale párkrát potkali, definitivní rozhodnutí padlo asi třemi týdny. Tak snad to bude fungovat.

Přes týden jste v Rakousku, domů se vracíte až na víkend. Budete ve Zborovicích i trénovat, nebo jenom hrávat?
Doteďka jsem jenom makal, teď budu muset i trénovat. (smích) Budu se muset v týdnu udržovat sám, protože I. A třída nejde hrát bez tréninku třeba jako okresní přebor, ale páteční tréninky bych měl stíhat a v týdnu si půjdu sám zaběhat.

Memoriál Antonína Vašáka ukázal, že se udržujete ve výborné kondici …
Na to, že mám za deset roků padesát, tak je to dobrý. (úsměv) Zatím to jde uběhat. Rychlost mi samozřejmě schází, ale tu jsem nikdy pořádně neměl. Z hlediska síly je to taky celkem bída, ale všechno se dá potrénovat, dohnat. Mám hru postavenou spíš na kopací technice, přemýšlení. Když mám kolem sebe mladší kluky, kteří umí běhat, tak se mi hraje dobře. (úsměv)

Jubilejní desátý ročník Memoriálu Antonína Vašáka ve Zborovicích ovládli fotbalisté Kvasic (červené dresy).
Podívejte se: Turnaj ve Zborovicích ovládly Kvasice, za domácí nastoupil i Ordoš

V Rakousku, kde pracujete, hrávat nechcete?Já už jsem tam hrával. Když jsem skončil v lize a vrátil se z Kypru, šel jsem do Retzu, který tehdy hrál čtvrtou rakouskou ligu. Tam jsem vydržel jenom půl roku a zbytek sezony jsem dohrál v nižší soutěži. Pak jsem šel do Znojma, kde jsem hrál druhou ligu. Po tom, co jsem začal v Rakousku pracovat na stavbě, už se mi tam nechtělo zůstávat i o víkendu kvůli fotbalu. Mám malé děti, chci být doma s rodinou. Proto jsem šel nejprve do Troskotovic, odkud pocházím, a pak se i na žádost ženy přesunul do Počenic, kde jsem doma.

Co očekáváte od angažmá ve Zborovicích, které jsou nováčkem I. A třídy?

Na sezonu se těším. Čeká nás spousta zápasů na Uherskohradišťsku, kde mám kamarády i bývalé spoluhráče. Ve Slovácku jsem byl šest let. Venca Ondřejka je v Dolním Němčí, Ondra Čtvrtníček trénuje Nedachlebice. Jsou tam i další kluci, které znám. Určitě je všechny rád potkám. Uvidíme, co nám sezona přinese. První A třída bude určitě fotbalovější než okresní přebor Kroměřížska. Taky to ale bude náročnější, běhavější, ale zborovický mančaft je šikovný. Budeme jedním z favoritů.

Co vůbec říkáte na vzestup Slovácka, kde jste v minulosti působil?
Za mě úplná fantazie. Klobouk dolů před tím, co tam předvedl trenér Svědík. Mužstvo je velice dobře poskládané, podává velice dobré a vyrovnané výkony. I když jsem někde četl, že prý má přestárlý kádr, podle mě to není jako dřív, kdy přednostně nastupovali dvacetiletí kluci. Michal Kadlec s Milanem Petrželou jsou toho živým důkazem. S oběma jsem prošel dorosty, hrával za muže. Jsem z nich nadšený. Sám jsem zažil éru Valentů, pak období majitele Řezníka, kdy mě naložili do auta a odvezli do Mladé Boleslavi s tím, že nemají peníze a prodali mě jako psa. Přitom se mě tenkrát vůbec nikdo na nic neptal. Prostě tak to bylo.

Překvapuje vás, že Slovácko nyní vládne Moravě a dostalo se před Olomouc či Baník?
Na Slovácko není vyvinutý takový tlak jako třeba v Ostravě. Baník díky majiteli a fanouškům musí hrát do čtvrtého místa, kdežto v Uherském Hradišti mají větší klid na koncepční práci. Slovácku vyhovovalo, že dlouho bylo v zákrytu. Nikdo s ním moc nepočítal a najednou vyskočilo. Doma bylo vždycky silné, ale teď začalo hrát dobře i venku, odkud vozí body.

Jste v kontaktu s některými bývalými hráči?
Už moc ne. S Míšou Kadlecem jsem prošel celou akademií Slovácka, s Milanem Petrželou se známe od žáčků, protože jsme spolu hrávali v Zemanu Brno. Když jsme byli v áčku Slovácka, bydleli jsme spolu na pokoji. Rád se s nimi potkám. Určitě si máme co říct, ale že bychom si volali, to ne.