„Milan v žádném utkání nikdy nebyl úplně zdravý. Když ale nastoupil, výkon ostatních hráčů a jejich sebevědomí šlo nahoru. Týmu dodává kvalitu a zkušenost,“ vyzdvihuje trenér a předseda klubu z Vigantic Pavel Šturala.

I když se zdravotní problémy kumulovaly a svalových problémů na Barošově těle přibývalo, vítěz Ligy mistrů s Liverpoolem v roce 2005 a historicky druhý nejlepší střelec českého národního týmu se obětoval pro mančaft a častokrát nastoupil se zapřením.

„On by chtěl hrát pořád, ale prostě to nejde,“ ví dobře Šturala. „Musel se hlídat i na předzápasovém tréninku, na což nebyl zvyklý. Když ale nastoupil, dokázal zápas svými góly či asistencemi rozhodnout,“ oceňuje.

Krajní záložník Radek Bihari na podzim nosil dres Kunovic.
Smutný příběh Bihariho: místo ligy ruleta, za večer prohrál i 320 tisíc korun

Modrá hvězda i díky Barošovi září dál. Po podzimu je pátá s pětibodovou ztrátou na vedoucí Francovu Lhotu, takže na jaře může zaútočit ze zadních pozic na vítězství v soutěži i postup do krajského přeboru.

Barošův podzim v číslech
10 zápasů
632 minut
5 branek
1 žlutá karta

Hlavní je, aby nejlepší kanonýr mistrovství Evropy 2004 zůstal zdravý a byl v podobné pohodě, jako když se s velkou slávou loni létě vracel domů.

Takovou estrádu Vigantice totiž dlouho nezažily. Obec s tisícovkou obyvatel zažila velký comeback, mimořádnou událost. Hvězdný útočník se při premiéře proti Juřince blýskl dvěma góly a třemi asistencemi, aplaudovala mu tisícovka nadšených diváků.

Nyní už Baroš tolik netáhne, lidé si na přítomnost jednoho z nejlepších hráčů českého fotbalu zvykli, berou jej jako součást vesnické kopané.

Přitom není jasné, jak dlouho vydrží a kolik zápasů v mateřském klubu ještě absolvuje. Vždyť 28. října oslavil významné životní jubileum. Bylo mu čtyřicet!

„Každému ten čas utíká stejně, každý si to prožije. Bylo mi dvacet, třicet, teď mi je čtyřicet, moc nad tím nepřemýšlím. Samozřejmě něco jsem prožil, něco skončilo, něco jiného zase začíná. I život bez profesionálního fotbalu je jiný. Cítím se ale pořád mladý. Rozhodně to neberu tragicky,“ zůstává v klidu.

Bývalý trenér Zlína a Teplic Vlastislav Mareček na fotce s bývalým šéfem sklářů Františkem Hrdličkou.
Čistá duše. Legenda Mareček se ve Zlíně kromě trénování staral i o hrací plochy

Ovšem zároveň připouští, že mu velký fotbal schází. „Nebudu lhát. Chybí mi fotbal, lidi, stadiony, napětí, byť se to pořád dá do určité míry dohnat ve Viganticích. Ale není to jako mezi profesionály, co si budeme nalhávat. Je to spíše o tom si zahrát, udělat pohodu, radost a pomoci k výsledku,“ vysvětluje.

Jinak si užívá hlavně rodiny. „Za ty roky v profesionálním fotbale jsem si toho zažil dost. Byl jsem rád, že jsem se mohl stáhnout, nebýt tolik vidět. To byl můj cíl. Teď to mám nastavené tak, že je mi fajn,“ zakončuje.


Načítám výsledky …

Načítám tabulku …