Z rukou šéfa FAČR Petra Fouska převzal Cenu dr. Václava Jíry, se kterým se mimochodem setkal v dubnu 1990 při finále českého poháru v Hodoníně, kde Slovácká Slavia podlehla favorizované Dukle Praha.

„Bylo to příjemné setkání. Mám na něj celoživotní vzpomínku,“ říká Miko.

Odteď mu bude bývalého místopředsedu UEFA připomínat vkusná plaketa, kterou obdržel za celoživotní zásluhy o rozvoj fotbalu.

Šéf OFS Uherské Hradiště tak navázal na Jana Galušku z Uherského Ostrohu a Danu Fišerovou z Kunovic, kteří Cenu dr. Václava Jíry převzali v roce 2015, respektive 2022.

Jak moc si vážíte ocenění?
Samozřejmě moc. Ve fotbalovém prostředí se pohybuji více než čtyřicet let. Toto ocenění beru jako odměnu za dlouholetou vynikající práci celého OFS Uherské Hradiště nejen s mládeží. Fotbal je kolektivní sport, jednotlivec nic sám nezmůže. Ani já nejsem výjimkou. Proto jsem rád, že se mohu spolehnout na kolegy z výkonného výboru, všech komisí, trenéry a další lidi, kteří nám pomáhají. V okrese Uherské Hradiště se můžeme pochlubit hlavně výbornou prací s mládeží, kterou jsme nastartovali společně s bohužel již zesnulým Pavlem Fraňkem v roce 2000. Tehdy jsme začali budovat okresní reprezentaci, ke které se postupně nabalily další věci a projekty. Už tehdy jsme věděli, že je to jediná správná cesta, což se nám neustále potvrzuje.

Užil jste si slavnostní galavečer?
Ano. Byl to velice příjemný večer. Moc jsem si ho užil. Akce se konala ve velkém komplexu na pražském Chodově. Potkal jsem tam hodně dlouholetých přátel, známých lidí z fotbalového prostředí.

Těch asi bylo hodně, když ve fotbale působíte celý život.
Je to tak. Od žákovských let jsem členem Slovácké Slavie Uherské Hradiště, která se po sloučení se Starým Městem stala Slováckem. Prošel jsem žáky, dorostem a dostal se až do mužů, ale jelikož jsem byl spíše podprůměrný fotbalista, dal jsem se na dráhu funkcionáře. Fotbal jsem měl a pořád mám neskutečně rád. Už jako mladý jsem o něm nastudoval a přečetl spoustu materiálů a knih. Postupně jsme se dostal k trénování. Byl jsem u mládeže, vedl i béčko mužů. Docela se mi dařilo, nikdy v kariéře jsem nesestoupil (úsměv). Kromě Slovácké Slavie jsem vedl i Jarošov nebo Nedachlebice. Jeden z největších trenérských úspěchů jsem ale zaznamenal společně s Pavlem Fraňkem v roce 2012, kdy jsme trénovali žákovský okresní výběr a dostali se až za Zidanem do Lyonu. Tehdy jsme v družstvu měli brankáře Nemravu a hráče Machalíka nebo Sadílka.

Kdy se z vás stal funkcionář?
Ve výkonném výboru i různých komisích OFS i KFS pracuji od roku 1999. Jsem i v České unii sportu. Ale ve fotbale se angažuji od roku 1990. Už tehdy jsem měl spoustu možností setkat se různými funkcionáři. Nejvíc na mě zapůsobil pan doktor Jíra 11. dubna 1990 při finále poháru v Hodoníně, kde jsem se s ním měl možnost osobně setkat. Tehdy nás pozval na pracovní oběd a i po letech musím říct, že to pro mě bylo velmi příjemné setkání. Díky tomu na něj mám celoživotní vzpomínku. A taky jednu úsměvnou příhodu.

Trenér fotbalistů divizního Baťova Jindřich Lehkoživ.
Havlíka v patnácti letech vytáhl do mužů. Byl někde jinde, říká trenér Lehkoživ

Povídejte …
Tenkrát s ním chodil jedem pro mě neznámý pán, který byl celý v černém. Doktor Jíra tehdy říkal, že jednou bude dělat předsedu fotbalového svazu. My jsme vůbec nevěděli o koho jde. Pochopili jsme to až později, v roce 1992, kdy se František Chvalovský stal dalším předsedou fotbalového svazu. (úsměv)

Vy jste byl až u toho, kdy se zvolil Hašek, Pelta, Malík a naposledy Fousek, že?
Předsedou OFS Uherské Hradiště jsem od roku 2010. Předtím jsme byl členem výkonného výboru. Prakticky jsem znal celou problematiku a hlavně veškerou legislativu. Jsem jeden z mála lidí, co ve fotbalovém prostředí čtu veškeré dokumenty a zprávy. Vždycky si na papír píšu poznámky. Tak jsem vyučený od mých předchůdců, starých garnitur. Musím říct, že na funkcionáře jsem měl veliké štěstí.

Jakých bylo třináct let ve funkci okresního předsedy?
Nebylo to úplně jednoduché období. Nejhorší ze všeho byly povodně v roce 1997. Když jsem viděl zaplavené hřiště a břevno, které čouhalo jenom asi deset centimetrů, bylo mi do pláče. Z toho mi bylo opravdu velmi smutno. Pomáhal jsem vynášet poháry, trofeje, věci. Bylo to to nejhorší, co nás potkalo. Naštěstí se Slovácká Slavia i díky příchodu sponzorů zvedla a nyní funguje dobře.

Předseda OFS Uherské Hradiště František Miko převzal Cenu dr. Václava Jíry za celoživotní zásluhy o rozvoj fotbalu.Předseda OFS Uherské Hradiště František Miko převzal Cenu dr. Václava Jíry za celoživotní zásluhy o rozvoj fotbalu.Zdroj: se svolením Františka Mika

Na svazu máte více práce?
Tak, jak se vyvíjejí technologie, tak šel dopředu i sport. Vzpomínám si na to, jak jsme zaváděli elektronické zápisy. Ve fotbale bylo strašně moc změn. My jsme tady rušili základní třídy. I když lidé remcali a nechápali to, nám bylo jasné, že stačí okresní přebor a dvě okresní soutěže, protože oddílů bude zákonitě ubývat. Největší pozitivum nyní vidím v tom, že se oddíly a hlavně mládežnická družstva mohou sdružovat, což je pro mě zásadní. Pro fotbal je klíčové, aby byla dorostenecká družstva. Pokud jich je v okrese dost, nemám o budoucnost strach, protože je jasné, že vždycky někdo půjde i do mužů. Jsem hrdý na to, že v dorosteneckých krajských a okresních soutěžích máme 23 družstev, což je pěkné číslo vůči ostatním okresům. Skoro každý týden se u nás hraje více než sto zápasů a já projdu každý zápis. (úsměv)

Jaký byl letošní rok?
Naší výkladní skříní je finále okresního poháru. Díky podpoře Jarošovského pivovaru získala tato soutěž obrovskou publicitu. Zájem týmu je velký. Každý rok hraje pohár kolem 36 týmů. Díky ligovému stadionu Slovácka získává pohár na kvalitě i prestiži. Hráči i diváci si finále užívají, je to pro ně velký zážitek a ještě dlouho na to vzpomínají. Když to vyjde, tak jim k tomu občas i rozsvítíme světla. (úsměv) Hnacím motorem je i finanční odměna podpořená sudem piva.

A co klasické mistrovské soutěže?
Jsem rád, že se nám podařilo stabilizovat okresní přebor, který hraje čtrnáct mužstev. Ve dvou skupinách okresní soutěže máme stejný počet účastníků. Máme jasně danou strukturu postupů a sestupů. Oddíly vědí, co je čeká a o co hrají. Okresní přebor má dobrou úroveň. Letos se sice nedaří Traplicím, ale předcházející vítězové vždy hráli v krajské soutěži ve středu tabulky. Na podzim mě nejvíce překvapily Nedakonice, které se daly velmi rychle do kupy a soutěž s náskokem vedou. Zvedly se také Huštěnovice a Babice. Myslím, že o nich ještě uslyšíme. Zcela jistě neřekly poslední slovo.

Záložník Slovácka Marek Havlík po zápase s pražskými Bohemians 1905.
Glosa Libora Kopla: Havlík? Má životní formu. Říká si o EURO i přestup jinam

V okresních soutěžích vás kdo zaujal?
Obě skupiny jsou velmi vyrovnané, očekávám tvrdý boj o postup. Ve skupině A si to mezi sebou rozdají Mistřice, Mařatice a Drslavice, také skupina B je velmi vyrovnaná, postoupit může kdokoliv. Ať už je to Pitín, Horní Němčí, Suchá Loz nebo Havřice. Všichni mají stejnou startovní čáru, ať postoupí ten nejlepší. Mě těší, že na okresní soutěže chodí poměrně dost diváků. U dorostu vidím velký potenciál do budoucna. V krajských soutěžích máme čtrnáct klubů, v okresních nastupují hráči z dvaceti oddílů.

Co vás momentálně nejvíce trápí?
Kromě utkání v Jarošově jsme nemuseli řešit žádné excesy. Mrzí mě vysoké tresty pro hráče Ostrožské Lhoty. Určitě se to mělo vyřešit po fotbalové linii. Nelíbí se mi ale stav rozhodčích. Současná situace je velmi špatná. Každý rok nám ubývají a je velmi složité sehnat mladého sudího. Když se nám občas podaří k pískání někoho zlákat, je to veliký úspěch. S tím souvisí i chování diváků, agresivní pokřiky, slovní napadání. Úloha rozhodčího je přitom velice těžká. Málokdo si to uvědomuje. Kdo na hřišti nestál, neví, jak těžké je se v danou chvíli rozhodnout. Každý u nás udělá chybu. Rozhodčím se zaslouží zatleskat již za odvahu, se kterou na trávní vchází a ne ještě na ně vulgárně pokřikovat. Ten, kdo v republice vyřeší otázku rozhodčích, zaslouží Nobelovu cenu. Není to vůbec jednoduché. V hlavě nosím myšlenku, jak tomu trochu pomoct, budeme se tím určitě zaobírat, protože v okrese je pouze 26 sudích, což je strašně málo. Asi to dopadne tak, že každý oddíl bude muset mít nějakého svého rozhodčího. I tuto variantu zvažujeme.

A naopak z čeho máte největší radost?
Dlouhodobě 1. FC Slovácko. Nechybím na žádném domácím utkání, občas s nimi jedu i ven. Fotbalem se prostě bavím. Jinak mám čtyři vnuky. Dva hrají fotbal a další dva se věnují hokeji.

Jak je na tom český fotbal?
Náš fotbal se odvíjí od ekonomická situace v republice, která sportu nenahrává. Osobně si myslím, že by sportu prospělo zřízení samostatného ministerstva, které by rozhodovalo o financích a spravedlivě je rozdělovalo. Bohužel nedostatek peněz putuje do údržby a provozu stadionů a všech sportovních zařízení. Je mi smutno z toho, jak všechno chátrá. Stadionů máme dost, ale nejsou peníze na opravy, rekonstrukce. To je ale otázka na naše politické představitele.

Na závěr jedno příjemnější téma. Národní tým se kvalifikoval na mistrovství Evropy. Pojedete se do Německa podívat?
Mám to v plánu. Los mě potěšil. Skupina je hratelná. Máme na to, abychom šli dál. Začínáme v Lipsku s Portugalskem, což je to nejlepší, co nás mohlo potkat. Pokud neprohrajeme, máme velikou šanci postoupit ze skupiny. Bude tam hodně našich fanoušků, budeme hrát skoro doma. Samozřejmě sleduji i volbu nového reprezentačního trenéra. I když bych to moc přál Martinu Svědíkovi, asi to nedopadne a zůstane u nás ve Slovácku.