Osmatřicetiletý funkcionář, který až na půlrok v Boršicích u Blatnice zůstal po celou kariéru věrný jednomu klubu, celku ze Slovácka pomohl k demolici Buchlovic, s hráči pak oslavil nejen postup do krajského přeboru, ale i opožděné výročí sta let od založení oddílu.

„Jsem rád, že mi poslední zápas takto vyšel a mohl si jej užít,“ říká Horák.

Jak jste si užil poslední zápas?
Bylo to krásné. Nějak takto jsem si to vysnil, ale že se mi to opravdu takto povede, se jenom tak někomu nepoštěstí. Celá moje generace skončila několik let nazpět, já jsem to tady pořád nějakým způsobem držel. Chtěl jsem skončit až na vrcholu. Že mi to ale podaří, jsem nečekal. Chtěl jsem to zabalit už loni, ale kariéru si o rok protáhl. Letos byla poslední šance soutěž vyhrát a vyšlo to.

Jaké byly oslavy?
Oslavy byly bouřlivé, užil jsem si je moc. Byli jsme venku i s ženou, po dlouhé době jsme měli hlídání dětí. Já jsem skončil po jednom večeru, další kluci to opravdu táhli až do úterního rána. Teďka hlásí, že kromě postupu do krajského přeboru jsme vyhráli i mistrovství Evropy v oslavách, prý jsme předčili i Manchester City. (úsměv)

Je to definitivní konec, nebo v případě potřeby vypomůžete?
Trenér Uhlíř se mě na to ptal taky, ale já jsem já mu řekl, že jako předseda mám výhodu v tom, že si to mohu zařídit tak, aby má pomoc nebyla potřeba. (úsměv) V áčku jsem definitivně skončil, k béčku ale cítím, že určitý dluh mám, takže za něho bych si někdy rád kopl. Konec kariéry platí pro áčko. Krajský přebor hrát nebudu.

Fotbalisté Spartaku Hluk po výhře nad Buchlovicemi 9:2 slaví postup do krajského přeboru Zlínska.
Hluk zničil Buchlovice, slavit bude až do pondělí. Trenér Uhlíř se zranil!

Ten jste si v minulosti stejně užil, že?
Je to tak. První A třídu jsem vyhrál třikrát. První část mé kariéry jsme v Hluku hrávali krajský přebor, kde jsme byli dvakrát druzí.

Na které období nejraději vzpomínáte?
Těžko říct. Samozřejmě mládí bylo krásné. Když jdete v osmnácti letech do mužů, nemáte závazky, žádné starosti, hrajete jenom fotbal, tak si to s partou kamarádů neskutečně užíváte. Za sebe musím říct, že to v Hluku vždycky bylo skvělé. Vzpomenout musím Ondru Machalu, Jana Machalu, Jana Dohnala. Prostě kluky, co se v podstatě staly hluckými legendami. S těmito i dalšími kluky jsem tady prožil dvacet let. Zážitků je opravdu dost. Když už jsem začal být předseda a do toho přišla rodina, starostí bylo víc. Zatímco kluci slavili postup do úterý, já jsem už v neděli pracoval na tom, abychom kádr měli připravený na další sezonu.

Kromě Hluku jste působil také v Boršicích u Blatnice. Jak jste se tam dostal?
Byl jsem tam jenom půl roku. Jednoduše jsem se tam přiženil. Slíbil jsem manželce, že budu za Boršice hrávat a dodržel to. (úsměv) Jinak jsem devět let žil v Praze, odkud jsme jezdil do Hluku, kde jsem hrával. Kariéru jsem pak na jeden rok přerušil. Chtěl jsem si splnit jiný sportovní sen. Věnoval jsem se triatlonu a připravoval se na Moraviaman v Otrokovicích. Kvůli tomu jsem celý rok trénoval a fotbal nehrál. Ultra a půlmaratonů jsem absolvoval víc, s fotbalem se to ale moc skloubit nedalo, k tomu náročné cestování.

Fotbalisté Spartaku Hluk po výhře nad Buchlovicemi 9:2 slaví postup do krajského přeboru Zlínska.
I. A třída sk. B: brankář Dolního Němčí Kadlček se rozloučil proměněnou penaltou

Jak se z hráče stane předseda oddílu?
Trošku to na mě zbylo. Já jsem se v té době zrovna vracel z Prahy, stěhoval se. Narodil se nám syn, k tomu jsem stavěl dům. Fotbal v Hluku byl tehdy v krizi a celý osmičlenný výbor až na jednoho chtěl končit a nikdo to nechtěl dělat. Pro mě to bylo fakt nejhorší období. Měl jsem toho moc, ale jelikož jsem nechtěl klub nechat padnout, šel jsem do toho. Hlavní bylo, že z těch osmi lidí kromě bývalého předsedy Vlasti Marka, který je zase zpátky, nikdo neskončil. Od té doby fotbal v Hluku držíme. Podařilo se nám to zkonsolidovat a dostat na slušnou úroveň.

Máte se čím chlubit. Vítězství v soutěžil oslavili oba mužské týmy, žáci i přípravka. Jak říká Standa Pekárek ze seriálu Volha: „Kdo to má?“
Je to tak. Je za tím dlouhodobá práce spousty lidí, kteří jsou u nás v Hluku tomu ochotní obětovat čas. Pomáhají bývalí hráči, kteří mají v mládeži třeba své děti a chtějí to posouvat. Není jim to lhostejné, což se projevuje na výsledcích. U mládeže samozřejmě nejsou až tolik podstatné, ale je to krásné. Pro nás je to veliký úspěch, který jde vidět všude po okolí. I ti, co fotbal až tolik nezajímá a bydlí mimo okres, se mě na to ptalo. Dobře se to prodává sponzorům, městu. Kromě žáků jsme se rozhodli se všemi družstvy postoupit. Výš jde áčko, béčko, dorost i přípravka. Nechceme být tam, kde budeme jenom vyhrávat.

Fanoušky zajímá hlavně áčko. Máte nějaké novinky?
Zásadní zprávou je, že u nás zůstává záložník Roman Sopůšek, což je pro nás klíčový hráč. Od toho se všechno odvíjí. Pokračovat budou i trenéři Uhlíř se Zlínským. Samozřejmě v kádru máme pár kluků, kteří jsou u nás na hostování, o jiné je zájem jinde. Za těch let každého půlroku se řeší, že pět hráčů odejde, dalších pět přijde. Nikdo neřekne na rovinu, že zůstává. Přemýšlí, že půjdou jinam, váhají nad nabídkami. Obrovským lákadlem je pro ně třeba Rakousko, které je obrovský problém českého fotbalu. Nyní je relativně klid.