„Snažím se být čerstvý na zápas. Když jsem jeden den trénoval, další jsem nemohl pohnout ahchilovkou. Hlídám se víc než dřív. Kdybych trénoval častěji, asi by mi to spíš ublížilo,“ je přesvědčený.

Známý trenér Jaroslav Hastík nechává bývalého ligového útočníka v klidu. Dobře ví, že někdejšího šutéra Synotu, který se v sezoně 2002/2003 se šestnácti brankami stal králem ligových střelců, potřebuje při zápase na hřišti.

Trojnásobný otec si stále drží úžasný průměr téměř jednoho gólu na zápas. Letos skóroval už sedmkrát.

Více než statistiky ale Jiřího Kowalíka na trávníku drží spolupráce se synem. Sedmnáctiletému Jakubovi, jenž přišel do Ořechova ze Starého Města, předává zkušenosti, životní moudra. „Mladí mají svoji hlavu, ale snažím se mu pomoct,“ líčí s úsměvem.

Po lidské i fotbalové stránce si rozumějí. I když čtyřiačtyřicetiletý útočník musí potomka občas usměrnit, na hřišti si vyhoví. „On se snaží, bojuje, nic nevypustí. Je dobře, že se i v sedmnácti letech dokáže vyrovnat chlapům. Pro něj je hlavní, že hraje,“ míní.

Někdejší hvězda české nejvyšší soutěže fotbal hraje už jenom pro žízeň. Pořád ho baví, byť souboje s o generaci mladšími protihráči dost bolí.

Kowalík starší bere pobyt na trávníku jako příjemný relax. Odreagování od každodenních činností. Milovaný sport jej dávno neživí. Dříve ve Starém Městě provozoval vinotéku, s prodejem oblíbeného alkoholu ale skončil, nyní dělá pošťáka. Po Kunovicích i v jiných obcích rozváží balíky. „Lidé už mě nepoznávají,“ přiznává s úsměvem.

O pozornost nikdy moc nestál. Rád je v ústraní, má rád svůj klídek. Ani při derby s Polešovicemi se nijak zvlášť neukazoval. Odehrál si svoje, mužstvu pomohl k výhře 2:0.

„Byl to vyrovnaný a hodně náročný zápas. Potrestali jsme dvě chyby soupeře. Naproti tomu Polešovice i kdyby hrály dva dny, gól by stejně nedaly,“ má jasno.

Zápas na rozdíl od patriotů a domácích kluků nijak zvlášť neprožíval. „Vím, že je to derby, že obě vesnice dělí jenom kopec, ale utkání bylo v klidu, nic zákeřného,“ uvedl.

Kowalíkův tým se po osmi odehraných zápasech drží za vedoucími Zborovicemi na druhém místě tabulky. I když někteří fanoušci by svůj tým rádi viděli o soutěž výš, ex-ligový forvard už se nikam nežene.

„Samozřejmě každý chce vyhrávat, ale jednoduché to není. Teď máme marodku a pokud nejsme kompletní, venku nám to až tolik nejde. Zbytečně ztrácíme body, kdežto doma se nám celkem daří,“ říká.

Také Ořechov ale táhnou hlavně mazáci. Kdo jednou nahradí Kowalíka, Malůše nebo Kuchaře, zatím není jisté. „Mládež nyní trpí nejvíc,“ má jasno. „Na vesnicích za chvíli nebudou žádné týmy. Už teď kluby spojují svá družstva, aby měly s kým hrát. U mužů je situace lepší, ti se na pivo vždycky sejdou,“ míní.

U něj Kowalík v sobotu taky skončil. Po hodovém zápase si dal se spoluhráči dobrý oběd a odjel domů. Juchat nechal mladé. „Stačí, když se jim vyrovnám na hřišti,“ dodal s úsměvem.


Načítám výsledky ...

Načítám tabulku ...