Jelikož se hospodářka, sekretářka a místopředsedkyně tradičního slováckého klubu kvůli předem zajištěné dovolené v Chorvatsku nemohla slavnostního vyhlášení v Praze zúčastnit, obdržela plaketu před nedělním domácím zápasem 11. kola krajské I. A třídy skupiny B s Nivnicí.

Významné ocenění jí dodatečně předali předseda Zlínského krajského fotbalového svazu František Hubáček a předseda OFS Uherské Hradiště František Miko.

„Moc si toho považuji. Nikdy bych si nepomyslela, že se něčeho takového dočkám, protože podobných činovníků je v okrese, kraji i v celé republice mnoho a ne na všechny se dostane. Jsem moc ráda, že si na mě vzpomněli,“ prohlásila Dana Fišerová.

Letošní vyhlášení se uskutečnilo na začátku září. Jednašedesátiletá funkcionářka ale v pražském hotelu Occidental scházela.

Místo toho si užívala moře a sluníčka v Chorvatsku. „Mrzelo mě to hodně,“ přiznává. „S manželem jsme si ale dávno předtím řekli, že si ještě na podzim zajedeme na dovolenou, a tak zapracoval zákon schválnosti. Když mě přišla pozvánka na akci, už to nešlo nijak změnit, takže se to událo tady,“ přidává.

ZAČALA JAKO POKLADNÍ

Fišerová je s kunovickým oddílem pevně spjatá od roku 1988. Referentka nákupu v Aircraft Industries k fotbalu přišla kuriózním způsobem.

Když doprovázela své syny na tréninky a zápasy, oslovili ji tehdejší funkcionáři, zda by nedělala pokladní.

„Začala jsem prodáváním lístků, brzy se stala jednatelkou klubu, dělala i hospodářku a k tomu i vedoucí družstev žáků a později i dorostu,“ vyjmenovává své funkce.

Také pomáhala při pořádání nejrůznějších akcí klubu, přečkala i těžké časy FK Kunovice. Nyní je hospodářkou, sekretářkou a místopředsedkyní klubu. Začala nenápadně a pak zasvětila fotbalu více než třicet let života.

„Když jsme začínala, byla jsem mezi chlapy taková rarita, protože ženy ve fotbale dříve moc nepracovaly. Teď už je to ale naprosto běžná věc. Je nás spousty,“ všímá si.

Bez podpory rodiny by ale tak dlouho u sportu nevydržela. „Manžel mi pomáhá, oba synové se taky pohybují ve fotbale. Mladší Erik stále hraje na Slovensku, kam se přestěhoval, starší Robert dělá vedoucího mužstva. Jsme taková pobláznění fotbalová rodina,“ směje se.

Končit kvůli rodinným nebo pracovním povinnostem nikdy nechtěla. „Vždycky to šlo skloubit,“ tvrdí. Ani jí nevadí tradiční nedělní dopolední termín. Oběd navaří vždy předstihu buď v sobotu nebo v pátek večer. „A máme to na celý víkend,“ culí se.

Více jí bolí dílčí neúspěchy, nezdary. „Po nich si vždycky říkám, že se na to vykašlu a že už toho bylo dost, ale po dvou či třech dnech to vždycky přebolí a jede se nanovo,“ líčí s úsměvem.

Na Bělince zažila MSFL, slavnou druholigovou éru i tvrdý pád do okresních a krajských soutěží. „Pěkné bylo to bylo hlavně tehdy, jak jsme se vraceli zpátky,“ říká.

„Šli jsme od základu a postupně jsme se propracovali až do I. A třídy, kde jsme nyní,“ přidává.

Tehdejší situace ovšem nebyla vůbec jednoduchá. „Půl roku jsme s dorostenci hráli krajský přebor, jenže se na nás vztahovaly sankce, takže za každý vyhraný zápas nám odečetli body. Zjistili jsme, že to nemá smysl, takže jsme to odhlásili a po třech letech bez mužského fotbalu jsme se znovu přihlásili a začali s kluky, kteří u nás dříve hrávali za trenéra Klvani dorosteneckou divizi. Pak jsme rok co rok postupovali,“ připomíná.

VADÍ JÍ PŘÍSTUP MLADÝCH

Nyní hrají Kunovice I.A třídu a Fišerová je spokojená. „Já myslím, že nám tato soutěž svědčí. Samozřejmě kdybychom hráli v popředí tabulky, bylo by to ještě lepší,“ usmívá se.

Nadšenou a pečlivou funkcionářku kromě špatných výsledků prvního mužstva trápí hlavně odchody hráčů za lepšími podmínkami do jiných oddílů či Rakouska, nejvíce ze všeho jí ale momentálně vadí přístup mladých hráčů.

„Je vidět, že po té covidové době se situace ve sportu zhoršila,“ všímá si. „Kluci mají menší zájem o fotbal. Buď skončili nebo se rozutekli do dalších sportovních oddílů. Úbytek mladých hráčů je značný,“ mrzí Fišerovou.