„Pět let v přeboru patří k tomu nejlepšímu, čeho jsme zde dokázali. Nyní se snažíme o návrat, ale po covidové pauze je to mnohem složitější,“ přiznává nadšenec kopané, jehož fryštácký první tým aktuálně hraje I. A třídu.
„Na Pepu Raka nikdo nemá, byl v dobrém slova smyslu blázen do fotbalu, obětoval mu nejvíce. Ani mě ale nebyl osud kopané u nás v obci jedno a proto jej téměř dvacet let podporuji,“ vysvětlil Rudolf, jenž ve Fryštáku také aktivně odehrál několik sezon. „Poté zde hráli i moji dva synové. I proto jsem se tehdy rozhodl pomoci klubu, který byl tehdy na rozpad.“
Jestliže prvních deset let byl na podporu téměř sám, posledních osm let se již může spolehnout i na podporu obce. „Je to velká pomoc, třebaže tyto finance jsou využívány primárně na investice a energetický provoz. Alespoň už nemusím opravovat hřiště, zázemí se zvelebilo, zrekonstruovalo. Každopádně až půl milionu z osmi set tisícového rozpočtu pro sedm našich týmů je stále na mě a mých obchodních partnerech a kamarádech,“ spočítal Rudolf.
V rámci klubu pomáhá i některým členům tím, že je zaměstnává. „Náš charakter podnikání ale není příliš atraktivní. Nejvíce zaměstnanců z řad klubu a týmu měl tehdy jasně Pepa Rak,“ vzpomněl ikonu kopané v regionu, který zemřel před necelými dvěma roky a provodovská kopaná s jeho skonem téměř skončila, opustila regionální elitu.
„Do aktuálního dění ve fotbale významně promluvil covid a s ním spojená sportovní omezení. Situace je složitá, hráčů je málo, hodně jich je zraněných. Snad se situace zlepší,“ věří Vratislav Rudolf.