„Věk je jen číslo. Dělal jsem fotbal celý život a chci ještě hrát, co to jde. Skončím, až mi z tribuny v Nedašově začne nadávat víc jak deset lidí. Pak už budu vědět, že to nemá smysl a mám pověsit kopačky na hřebík,“ směje se sympatický a úspěšný fotbalový záložník, jenž za necelé dva měsíce oslaví jubileum – 40. narozeniny.

Co vás zlákalo zpět do Nedašova?

Přes léto jsem trávil asi nejvíc času za poslední roky doma na Valašsku, navštívil a odtrénoval pár tréninků s mládeží v Nedašově a nakonec jsme se s vedením dohodli na mém působení. Extra mě nic lákat nemuselo. Věděl jsem, že na konci kariéry obléknu dres, ve kterém jsem začínal kdysi před dlouhými třiceti lety jako žák.

Nepomýšlel jste na to zahrát si divizi ve vedlejším Brumově? Byly ještě nějaké jiné nabídky?

Obecně každý fotbalista, když se dostává do určitého podzimu své kariéry, přemýšlí o tom, hrát co nejvyšší soutěž. U nás bývalých profesionálních fotbalistů o to víc. Po nějaké tvrdé zimní přípravě by se dalo uvažovat o vyšší soutěži vždycky, fotbal člověk nezapomene, ale mám za sebou necelé dva roky, kdy jsem pořádně kvůli poraněnému kolenu nehrál. Takže mě nestrašte s divizí, jsem rád za to, co odehraju doma v Nedašově v přeboru! (smích)

Říkáte, že vás zlobilo koleno. Jak jste na tom zdravotně?

Měl jsem celou fotbalovou kariéru štěstí, že jsem nebyl nikdy vážně zraněný. Pár šrámů, natažených svalů, ale nic vážného. Kdybych byl po pěti operacích kotníků a kolen, tak už teď pomalu ve čtyřiceti na hřiště nevlezu.

Jaká je ve vašich očích úroveň krajského přeboru na Zlínsku?

Jsem mile překvapený. Soutěž má tempo a narážíme na kombinačně a technicky vyspělejší mužstva, než jsme my. Ale soupeři zase naráží na naši velkou podporu fanoušků jak doma tak i venku, na naši obrovskou bojovnost a zarputilost. Myslím, že pár mužstev na podzim proti nám zjistilo, že jen na krásu se fotbal hrát nedá. Pokrok v kombinační hře jsme ale i díky trenérovi Tomáši Kolínkovi od začátku sezony udělali. Nutí hráče do kombinace a to je pozitivní.

Co říkáte na Milana Baroše a jeho návrat do I. A třídy do mužstva Vigantic? Chtěl byste si proti němu ještě zahrát?

Je to od něho obrovské gesto po tom všem, co dokázal ve fotbale a vůbec pro český národ. Obrovský respekt, že se vrátil do své rodné vsi, kde vyrostl fotbalově a oblékl dres rodných Vigantic. Určitě si rád proti němu zahraju, ale momentálně jsme o soutěž výš než Vigantice a všichni doufáme, že to tak ještě chvilku zůstane. Uděláme pro to maximum.

Jak vidíte svoji další budoucnost ve fotbalu? Láká vás profesionální kariéra trenéra?

Posledních šest let jsem prošel od přípravek, přes žáčky, dorost a dospělé různých úrovní, naposledy jako asistent trenéra ve Viktorii Žižkov u prvního mužstva, takže nějaké trenérské zkušenosti mám. Vedu individuální tréninky, dělám fotbalové kempy. Momentálně na úrovni žákovské a dorostenecké kategorie.

Sledujete své bývalé kluby?

Když budu brát pouze ty prvoligové, ve kterých jsem působil (Bohemians, Jablonec, turecký Malatyaspor, Slavia, norský Stabaek, Baník Ostrava – pozn. red.), všeobecně sleduji všechna mužstva, ve kterých jsem působil. Nejvíc pozornosti má ale jednoznačně Slavia, kde jsem zažil nejhezčí momenty své kariéry - dva ligové tituly, účast a dva góly v Lize mistrů. Mám rád Jablonec, kterému taktéž fandím a sleduji ho. Zažil jsem tam pod trenérem Radou krásné tři roky, které mi pomohly k zahraničnímu angažmá.

Jak tedy i s odstupem času bolí zářez Slavie v Dánsku v předkole LM?

Na ten zápas neříkám vůbec nic. Nebylo na něm nic zvláštního až na jeden dokola propíraný moment. Slavia vedla a dá se říct, že měla zápas pod kontrolou a byla blízko postupu. To, co si dovolil sudí Skomina na úrovni Ligy mistrů, to byl jeho osobní zápas, který se ale hrál na úplně "jiném hřišti".

Jak byste zvládal jako profesionální hráč dobu koronaviru, která momentálně hýbe světem?

Nic příjemného to pro hráče asi nebude. Nejde ani tak o samotné testovaní každý týden nebo 14 dnů, ale připravujete se například celý týden na zápas a pak ani nevíte, jestli ho budete hrát. Moc si to neumím představit. Už jenom při pohledu na prázdné tribuny by pro mě jako hráče zápas ztrácel náboj a další a další věci kolem. To určitě fotbalistům a celému realizačnímu týmu nepřidá mentálně. Do toho spekulace mužstev ohrožených sestupem a podobně. Těžko odhadnout, kdy to vše skončí…

Jaký je váš pohled na koronavirus?

Samozřejmě nerad bych něco zlehčoval v tomto ohledu. Epidemiolog nejsem. Upřímně je mi nejvíc líto starších lidí a dětí ve školách. Toho omezení je strašně moc. Zahýbalo to sportem, kulturou, vztahy mezi lidmi… Věřím ale, že se situace brzo napraví a zase se začne hrát před plnými tribunami a celkově se společenské dění uklidní.