Mladý kouč přípravek Ficek: Incidenty byly, ale nyní už mě rodiče respektují

Jednoduchá otázka na úvod. Jakou vlastníte licenci?
Momentálně jsem držitelem UEFA B licence, ale do budoucna bych se v této oblasti chtěl posunout co možná nejvýše.

V kolika letech jste začal trénovat?
První trenérské krůčky jsem udělal již v patnácti letech v mých rodných Polešovicích, kde jsem začal navštěvovat tréninky místní přípravky. K trénování jsem se dostal sám, ale protože v té době hrál můj mladší bratr právě v Polešovicích a chtěl jsem mu co nejvíce pomoci, popostrčilo mě to kupředu, a začal jsem zrovna jej s celou jeho kategorií trénovat.

Kdo vám ze začátku nejvíce pomohl?
Rozhodně nemůžu opomenout mé trenéry, kteří mě měli ve svých rukách v mládeži, protože byli mou velikou inspirací a rozhodně oni ve mně vzbudili určitou touhu a motivaci se v této činnosti realizovat, za což bych jim chtěl velice poděkovat.

Maradona byl výjimečný zjev. Ruku už jsem mu odpustil, říká Komňacký

Co všechno máte ve Starém Městě na starosti?
Ve Starém Městě právě teď působím na pozici šéftrenéra přípravek, tato pozice obnáší jak trénování své kategorie U10 a U11, tak zaštiťování veškerých organizačních činností pro všechny ostatní kategorie přípravek. Díky této pozici mám pod sebou na Jiskře momentálně zhruba sedmdesát hráčů. Od července působím také jako trenér mládeže v prvoligovém klubu 1. FC Slovácko, kde sbírám nové zkušenosti. Mimo tyto aktivity se s některými hráči potkávám na individuálních trénincích, kde zdokonalujeme herní činnosti jednotlivých hráčů.

Nemáte kvůli svému věku občas problémy s některými ambiciózními rodiči? Jak vás vnímají starší kolegové?
Ze začátku kariéry jsem měl určité incidenty právě s těmito typy rodičů, ovšem postupem času jsem udělal značný pokrok a myslím, že mě rodiče nyní plně respektují a s některými jsme dokonce v kontaktu dodnes, i přesto, že jejich ratolesti už nekoučuji. To víte, začátky nikdy být úplně růžové nemůžou, ale teď už by se nenašel nikdo, kdo by mě nebral jako rovného.

Jaké máte trenérské vzory? Kdo vám nejvíce pomáhá, radí?
Mým trenérským vzorem je Josep „Pep“ Guardiola, jehož styl je naprosto neuvěřitelný a zcela se s ním ztotožňuji. Trenérské povolání je však neustálý proces učení se novým trendům, proto se snažím získávat nejrůznější informace z odborné literatury, časopisů, ale také i videí. Navíc mnoho zkušeností získávám právě od svých kolegů. Nejvíce rad do trenéřiny mi předal můj kolega Roman Abrhám, který mě dovedl do Starého Města, kdy zrovna on mi nabídl možnost mít svůj ročník. Od začátku mi pomáhal úplně se vším a za tu dobu se z nás stali výborní kamarádi i mimo hřiště, za což jsem rozhodně rád a velmi si toho vážím.

Byl jste třeba i někde na stáži? Láká vás navštívil velký klub?
Měl jsem možnost navštívit pár trenérů, kteří také pracují s hráči individuálně, ale bohužel stáž jako takovou jsem ještě neabsolvoval. Pokud se ale někdy v budoucnu naskytne nějaká příležitost, tak bych určitě souhlasil.

„Farář“ Bobčík zachránil Zajícovu kariéru: Věděl jsem, že v sobě cosi má

Kam až to chcete v kariéře dotáhnout?
Mým největším snem je trénovat londýnskou Chelsea, jejímž fanouškem jsem již od dětství. Určitě bych chtěl zkusit nějaké zahraniční angažmá, kde bych měl možnost porovnat naši práci s tou zahraniční. Mimo tento sen je mým cílem zlepšit každého hráče co nejvíce a také chci, aby kluci odcházeli z tréninků znavení, ale s úsměvem.

Chceš trénovat jenom mládež, nebo vás láká vést také muže?
Svoji práci směřuji převážně k trénování mládeže, ovšem poslední dobou začínám přemýšlet také o starších kategoriích, prozatím bych to ale nechal otevřené. Uvidíme, kam má cesta povede.

Kromě trénování hrajete i za Polešovice? Jak vycházíte s kolegou ze Slovácka a známým trenérem Hlahůlkem?
V Polešovicích se sešla super parta jak hráčů, tak všech lidí okolo klubu, což jde vidět i na umístění v tabulce. Trenér Hlahůlek týmu dodal určitý drajv, díky kterému do sebe všechno zapadlo. Myslím, že máme podobný styl vnímání fotbalu, a proto se mi pod jeho vedením pracuje dobře. (úsměv) Momentálně hraji na postu stopera, což mi díky mým dovednostem zcela vyhovuje. Zatím je ještě brzy bavit se o postupu. Pokud by se nám ale podařilo navázat na formu, kterou jsme měli před covidovou pauzou, tak osobně bych určitě rád postoupil. První B třída by Polešovicím slušela.

Kníže Habanec: Když se vyhrávalo, fanoušci si brali dovolenou

Má u vás nyní přednost trénování nebo hraní?
Již od mých šestnácti let všem říkám, že přednost má trénování. Jsem rád, že mi v tomto ohledu všechny kluby vyhověly.

Jak moc vás mrzí, že všechny soutěže byly přerušené a nemohlo se ani trénovat?
Velmi mě to mrzí. Tato nepříjemná situace nás zastihla už podruhé, ale já doufám, že nyní už se bude situace vyvíjet jen k lepšímu. Nejvíc mě to mrzí za kluky, kteří ztratili další měsíce trénování a nemohli se tolik zlepšovat. V kontaktu jsme pořád. Posílal jsem jim různá videa, podle kterých měli doma trénovat. Každopádně v současné době se pomalu začínáme vracet na trávník, sice ve skupinkách po šesti, ale přece. Jsem za to rád, protože jsem se na kluky už nesmírně těšil.