Labancz oceňuje práci kouče Motala: Byla to výborná volba. Ještě o něm uslyšíme!

Co pro vás osobně postup na amatérské mistrovství Evropy znamená? Přebije to i všechny dosavadní klubové úspěchy v Holešově?
Ve fotbalové rovině to nejde srovnávat, jsou to dvě rozdílné věci. Úspěch v klubovém fotbale měřím v tom, na jaké úrovni jsme schopní s klubem pracovat, co všechno jsme s předsedou Milanem Roubalíkem za patnáct let dokázali vybudovat, jaké jsme dokázali vytvořit zázemí, kolektiv trenérů a spolupracovníků kolem sebe, na což jsem v Holešově velmi pyšný. Ale úspěch v Belfastu je z jiné kategorie, když vlastně v každém ze sedmi zápasů, abyste se dostal dál, musíte uspět. Jsou tam jiné emoce a prožíváte to jinak, jelikož v klubovém fotbale po pokaženém zápase máte na nápravu další zápas za týden, po nevydařeném podzimu máte před sebou jaro, tady to neplatí.

Kolik gratulací vám přišlo?
Ohlasy byly skvělé, všichni to vnímají jako obrovský úspěch a gratulací mi přišlo opravdu hodně. Jak z fotbalového prostředí, tak i z okruhu kamarádů, známých, rodiny …

Držel jste při oslavách s hráči krok, nebo jste šel raději spát?
To musí říct oni, jestli jsem s nimi držel krok (úsměv). Ale teď vážně. Smekám klobouk před kolektivem, jak přistoupil k celému výjezdu. Například po vítězném zápase nad Göteborgem jsme se jeli s Lukášem Motalem a Alešem Zlínským podívat na zápas Severský Irsko – Wales. Klukům jsme dali volno do půlnoci a příjemně nás překvapilo, že to všichni dodrželi. Ba co víc, celý tým byl na jednom místě, což taky svědčí o nastavení mančaftu. Za celých osm dnů jsme neměli ani jeden problém, který bychom s hráči museli řešit!

Co podle vás rozhodlo o úspěchu krajského výběru?
Velkou zásluhu má na tom realizační tým. V začátcích nám pomohl se sledováním hráčů Roman Kolenič, Aleš Zlínský se ujal technických a administrativních věcí a já se musím neskromně pochválit za výběr trenéra (úsměv). Pak už jsme kádr ladili společně ve čtyřech. Před zápasem s Moravskoslezským krajem se mi povedlo prosadit předzápasové soustředění v Holešově, s čím jsme se asi odlišili od zbytku Česka a dali najevo, že to myslíme vážně. Kádr se nám od prvního zápasu lišil minimálně, kluci chtěli vyhrávat a hlavně reprezentaci kraje vzali vážně. Vrátím se ještě k trenérovi Lukášovi Motalovi. Měl jsem ho v hlavě od začátku a teď se ukázalo, jak výborná volba to byla. Jeho přístup, přirozená autorita a umění připravit mužstvo na každý zápas je na vysoké úrovni. Jsem přesvědčený, že o Lukášovi jako trenérovi ještě v budoucnu uslyšíme z vyšších soutěží.

Jak jste si užil kvalifikační turnaj UEFA Regions' Cup v Severním Irsku?
Navážu na to co, jsem uvedl výše. Z klubového divizního prostředí se posunete někam jinam, dá se říct do jiného fotbalového světa. Organizace je na vysoké úrovni, péče o mužstvo, zajištění dopravy, hotel, tréninkové hřiště, všechno je jiné. V amatérském fotbale je ME Regions' Cup nejvíc, co můžete hrát a v neposlední řadě je to neskutečná prezentace samotného kraje. Nevybavuji si totiž žádný jiný sport, kde by reprezentace z jednoho kraje reprezentovala svůj kraj na úrovni mistrovství Evropy.

Zahozená penalta nevadila. Horňák s parťáky po postupu na EURO nešel spát

Jak moc jste zápasy prožíval?
Při našich zápasech jsme celý mančaft i s realizačním týmem sledovali ze střídačky a i vzhledem tomu, jak se nám vyvíjely zápasy s Walesem a Severním Irskem, kdy jsme prohrávali, tak ty emoce byly hodně znát a to sladší pak byly pocity, když jsme to dotáhli do vítězného konce, respektive remízy se zajištěným postupem (úsměv). Kromě našich zápasů jsme byli podívat i na soupeře. Viděli jsme i duel Severní Irsko – Wales. Jinak všechny ostatní utkání, včetně našich, jsme rozebírali na videu.

Co mimofotbalový program? Vydržel byste v Belfastu žít?
S ničím negativním jsem se nesetkal, ale musím říct, že jsme víceméně žili v bublině, takže kromě několika procházek po centru a výletu po stopách seriálu Hra o trůny jsme toho moc neviděli. Pro dokreslení úrovně kvalifikace bych jen uvedl, že hotel, kde jsme bydleli, se pyšnil hvězdnými návštěvníky, jako jsou například Bill Clinton, Elton John, David Beckham, U2 a mnoho dalších.

Kolik času a energie vám UEFA Regions' Cup sebral?
To tady uvádět nebudu, ať mi to nevyčtou doma, v klubu nebo v práci (úsměv). Ale vzhledem k přípravám, jak na samotnou českou kvalifikaci, tak i kvalifikaci a pak i příprava do Belfastu, tak mi to zabralo docela dost času příprav, cestování. Jen závěrečná kvalifikace trvala osm dnů, kdy jsem byl mimo domov. Musím všem poděkovat, jak realizáku, tak samotným hráčům za přístup, jelikož si musíme uvědomit, že jsme amatérská reprezentace, tak si na kvalifikační zápasy si všichni brali dovolenou, do Belfastu někdo i neplacené volno, ten přístup je fantastický!

Pořád platí, že UEFA Regions' Cup je v zahraničí vnímaný úplně jinak než v Česku?
Uvedl bych příklad. Na oficiální večeři byl přítomen i předseda fotbalového svazu Severního Irska a místopředseda waleského svazu, což myslím úplně stačí (úsměv). Hrálo se na prvoligových stadionech, po celou dobu jsme měli k dispozici průvodce, takže ano, pro nás to bylo opravdu na vysoké úrovni.

Má tento tým na to, aby vyhrál EURO?
Stát se může pochopitelně cokoliv, ale popravdě opět půjdeme do zápasů, kde o soupeři nevíme nic, se vší vážností. Jak jsme si řekli s hráči na letišti v Praze před odletem do Dublinu, jedeme vyhrát a postoupit! Na druhé straně bereme s pokorou možnosti našeho kraje, kde žije asi 580 tisíc obyvatel. Představte si, že za Německo postoupilo Bavorsko se čtrnácti miliony obyvatel, nebo Galície ze Španělska s 2,7 miliony obyvatel.

Budete se ucházet o pořadatelství, nebo byste radši s kluky zase někam vyrazili?
To vůbec neovlivníme. Akci takového rázu pořádají národní svazy, to není v silách žádné KFS. A jelikož vím, že Česká Republika pořádá začátkem července finále Konferenční ligy v Praze, nemyslím si, že by měla kapacity na uspořádání akce tohoto rozsahu.