Prošel Vršavou, ve zlínském dorostu nastupoval po boku Hellebranda, Koláře či Cedidly, proti nim stáli další současní ligoví fotbalisté, jako jsou Ladislav Krejčí mladší, Mojmír Chytil či Ondřej Lingr.
Zatímco zmiňovaní borci to dotáhli až do nejvyšší soutěže, třiadvacetiletý Radim Tkadlec pracuje v areálu Svitu v malé strojírenské firmě a coby seřizovač a obsluha CNC strojů chodí na dvě směny, takže je vždy jeden týden bez tréninku.
„Kvůli Regions' Cupu jsem si musel vybrat spoustu dovolené a něco si i nadělat, ale vůbec toho nelituji. Rozhodně to stálo za to!“ říká krajní obránce Slušovic, který krajskému výběru Zlínska pomohl na amatérské mistrovství Evropy.
Jak jste vlastně Regions' Cup na začátku vnímal? Věděl jste do čeho jdete?
Vůbec jsem nevěděl, že něco takového je. Na začátku jsem to bral jako takové odreagování, že si pojedu zahrát fotbal a alespoň zjistím, jaká je kvalita v jiných krajích. (úsměv) Takže mě vůbec nenapadlo, že bychom to mohli dotáhnout tak daleko. Asi se budu opakovat, ale parta si fakt dost sedla, což byl hlavní důvod úspěchu. Důležité bylo, že na zápasy jsme jezdili furt ve stejném složení. Postupem času jsme na hřišti i mimo něj poznávali čím dál víc. Už po výhře na Středočechy a postupu na kvalifikaci jsme dostávali spoustu gratulací jak od rodiny, tak i od přátel, takže v červnu nás čeká velká odměna.
Jak jste si užil kvalifikační turnaj v Belfastu?
V Belfastu to bylo super. Realizační tým se o nás výborně postaral. Vše bylo perfektně zařízené, někdy jsme si připadali jako skutečná reprezentace, takže v Severním Irsku jsme si fakt neměli na co stěžovat. Určitě budu mít na co vzpomínat. Zážitků je spousty. V hlavě mi nejvíce zůstaly oslavy po vyhraných zápasech, ale ty k tomu taky patří. (úsměv)
Dotazník
1. Nejhezčí fotbalové zážitky? Triumf v Regions' Cupu a kvalifikace na EURO amatérů
2. Oblíbený klub, hráč? Ve světě FC Barcelona a v Česku Sparta Praha, hráč Lionel Messi.
3. Oblíbený trenér? Pep Guardiola, Luis Enrique
4. Fotbalový sen? Získávat tituly s klubem a vyhrát mistrovství Evropy amatérů
5. Kolik přátel máte na facebooku? Hodně (smích)
6. Největší fotbalový kamarád? Je jich víc.
7. Nejhezčí místo na Zlínsku? ZOO Lešná.
Byla výhoda, že vás ve výběru bylo ze Slušovic víc?
Pro aklimatizaci mezi kluky to byla výhoda. Jsem rád, že jsme ve výběru byli ze Slušovic hned tři. I další kluky jsem ale většinou od vidění znal, protože jsme proti sobě dříve nastupovali. Když jsem byl ve Zlíně, někteří působili ve Slovácku. Ale s těmi, co jsem neznal, tak jsme se rychle seznámili. (úsměv)
Jakou úroveň měly zápasy? Byl to oproti krajskému přeboru velký fofr?
Úroveň byla slušná. Srovnal bych to tak s třetí ligou. Utkání určitě byly rychlejší a takticky vyspělejší než v krajském přeboru. Já hraji levého beka, kde se cítím asi nejlépe. V minulosti jsem nastupoval i na jiných postech. Krajský výběr ale nastupoval v jiném rozestavení, než na jaké jsem zvyklý z klubu, byla to pro mě trošku změna, ale nic velkého. Rychle jsme si na to zvykli.
Přejděme k vám. Prošel jste mládeží Zlína. Jak na působení na Vršavě vzpomínáte?
Moc rád. I na Vršavě jsem měl štěstí na super partu a skvělé kluky ročníku 1999. Ve Zlíně mě vedla spousta výborných trenérů, ale nejraději vzpomínám na Marka Hábla, Kubu Řiháka a Honzu Jelínka. Byl jsem tam vlastně od kategorie U15. Ještě v žácích mě tam přivedl Marcel Frajt. Na Vršavě jsem prošel všemi kategoriemi a rok jsem si při škole zahrál i za zlínskou juniorku. I tam jsme měli opravdu výbornou partu kluků ročníků 1998 a 1999. Na ten poslední rok vzpomínám asi nejraději. Měl jsem možnost si zahrát s kluky, co teď kopou ligu. Když budu jmenovat, jde o Hellebranda, Koláře nebo Cedidlu. Proti nám nastupovali Láďa Krejčí, Mojmír Chytil, Ondra Lingr a další kluci.
Zatímco oni to dotáhli až do nejvyšší soutěže, fotbalem se živí, vy působíte ve Slušovicích, hrajete zadarmo. Jste tam spokojený?
Moc! Hlavně kvůli partě, co tam máme. Když nad tím tak přemýšlím, vždy jsem měl štěstí na dobrou partu a kabinu. A to je podle mě vždy základ. I výsledkově se nám se Slušovicemi celkem daří, ale mým snem je vyhrát krajský přebor a postoupit do divize. Ale uvidíme, jak to všechno dopadne. Museli bychom pak asi začít víc trénovat… Ale na to, jak málo se scházíme, jsem celkem překvapený z toho, jak vysoko hrajeme. Tak doufám, že nám to vydrží. Osobně by mě vyšší soutěž lákala, ale jelikož momentálně pracuji na směny, mám to s tréninky horší. I proto jsem rád, že mi ve Slušovicích vycházející vstříc a nevadí jim, když jeden týden vůbec nepřijdu a kluky vidím až na zápase.
Pohledem trenéra Lukáše Motala
„Až do minulého roku jsem jej příliš neznal. Do výběru jsme na kraj obrany či zálohy hledali nějakého typického leváka. Na Radima jsem dostal tip od Lukáše Železníka, který s ním minulou sezonu hrával ve Slušovicích. Tak jsme jej pozvali na nominační trénink do Hulína, kde se nám velmi líbil. Je to mladý a snaživý kluk s výbornou levačkou. I když nepatřil do základní sestavy, přijal svoji roli v týmu a když nastoupil, pokaždé odvedl to, co měl. Pomohl nám. V těžkých zápasech sbíral cenné zkušenosti. Myslím, že účast v Regions' Cupu mu velmi prospěje. Pokud by trénoval ještě víc, klidně by mohl hrát vyšší soutěž. Potenciál i předpoklady na to má.“
Co vlastně děláte?
Pracuji ve firmě Geniczech, což je malá strojírenská firma, která se nachází v areálu Svitu. Dělám na dvě směny. Mám ranní a odpolední. Jsem seřizovač a obsluha CNC soustruhu. Pracovat tam jsem začal hned po maturitě. Sice jsem vystudoval zlínskou průmyslovku, ale na vysokou se mi nechtělo, takže jsem šel do práce a chodím tam stále. (smích) Když mám odpolední, musím se připravovat individuálně, takže je to trošku náročnější. Kdybych měl jenom ranní, bylo by to lepší.
Pocházíte z Veselé. Jak vzpomínáte na začátky v klubu? Nelákají vás kamarádi zpátky?
K fotbalu mě přivedl děda, který mě na Veselé od malička vodil na tréninky. Pocházím z fotbalové rodiny, všichni bratranci a brácha taky hráli nebo hrají na Veselé, takže se tam vždycky rád přijdou podívat a kluky povzbudit. Po konci ve Zlíně jsem se určitě měl možnost vrátit domů, ale kluci ve Slušovicích mi byli věkově blíž, tak jsem se rozhodl jít tam. Navíc je tam vyšší soutěž. Ale určitě někdy, až budu starší, se chci na Veselou vrátit. Kariéru ukončím tam, kde jsem s fotbalem začínal.
