„V Calgary nejsou soutěže jako u nás, byl to spíš sranda fotbal. Na zápasech ale byli rozhodčí, všechno. Nějak jsem se udržoval, ale nebylo to na pravidelné bázi,“ říká třiatřicetiletý záložník Hluku.

Do severní Ameriky zamířil hlavně kvůli přítelkyni. „Dodělávala si tam občanství, takže jsme si tam jeli koupit čas,“ přiznává s úsměvem bývalý hráč Břeclavi, Šardic, Strání či Hulína. „Ona je Slovenka, ale v Kanadě žila již tři roky předtím. Věděli jsme, že pokud se tam na rok a půl vrátíme, dostane kanadské občanství, čehož jsme před covidem využili,“ líčí.

Crla se do Kanady poprvé podíval před deseti lety, takže návrat do Calgary již tolik neprožíval. „Pro mě to nebylo nic nového. Vracel jsem se do známého prostředí,“ připomíná.

I když měl čas i na zábavu a dostal se třeba na zápas NHL, než dostal pracovní povolení, chvíli se protloukal. „Měl jsem různé brigády, dělal manuálně. Prostřídal jsem spoustu zaměstnání, vyzkoušel jsem toho opravdu hodně,“ upozorňuje.

Rodák z Uherského Hradiště dělal hlavně venkovní práce, což vzhledem ke klimatu v dějišti olympijských her není zrovna optimální. „V Kanadě to tak ale je. Tam nemůžete nic nedělat. Náklady jsou tam obrovské. Tím, že nevystudujete přímo v Kanadě, máte docela problém, protože oni neuznávají školy a tituly z jiných zemí, takže se ve firmách musíte propracovávat na vyšší pozice. Spousta Čechů a Slováků tam dělá manuální práci,“ říká.

Fotbalisté Hluku (modré dresy) zdolali v sobotním zápase 19. kola krajské I. A třídy skupiny B Nivnici 3:2 a upevnili si druhé místo v tabulce.
Podívejte se: neukázněný Bumbalík a zahozené šance. Nivnice u tvrze smolně padla

Až po tom, co obdržel oficiální pracovní povolení, dělal manažera skladů. „V tu chvíli jsme už ale měli syna a navíc věděli, že se vracíme domů,“ uvedl.

I když se Crlovi v největším městě provincie Alberta líbilo, trvale by žít v Calgary nechtěl. „Hlavně náklady na bydlení jsou tam strašně vysoké. Člověk musí mít i dvě práce, aby se uživil, měl dobře,“ tvrdí.

Ani počasí není ideální. „Šest měsíců v roce je tam zima, což nám moc nevyhovovalo,“ přiznává. „Mrznout začíná v říjnu a přestává někdy v dubnu nebo až v květnu. Život je tam trošku těžší. My navíc máme rádi lidi, takže nám chyběla rodina, kamarádi. I kvůli nim jsme se vrátili do Česka,“ říká.

I proto s partnerkou plánovali, že se vrátí do Evropy, kde se usadí. „I když tady všichni nadáváme, máme se zde velice dobře,“ má jasno.

Ani mu nevadí, že pořádnou práci po návratu domů stále nesehnal. „Už na tom pracuji, snad do létě něco najdu,“ culí se otec pětiměsíčního synka Mattea.

Kromě přítelkyně a potomkovi se věnuje fotbalu. I když měl po návratu na Moravu několik nabídek z vyšších soutěží, dohodl se v Hluku, kterému pomáhá k postupu do krajského přeboru.

„Jelikož bydlím v Uherském Hradišti, mám to za komínem. Všichni soupeři jsou v okruhu dvaceti kilometrů. Ambice klubu v tom sehrály taky nějakou roli. Doma mám navíc malého syna, takže mám i povinnosti. Takto mi to vyhovuje,“ tvrdí.

Zkušený fotbalista sehrál důležitou roli i v sobotním utkání s Nivnicí. Crla se blýskl gólem hlavou na 2:1, pak ale zavinil penaltu, když zahrál v šestnáctce rukou.

Nakonec ale děkoval kamarádu Sopůškovi, jenž vystřelil Spartaku výhru 3:2.

„Věděli jsme, že je to derby, že k nám Nivnice přijede natěšená. Každý mi říkal o tom, že to nedostaneme zadarmo. Soupeř je pátý, má svoji kvalitu. Navíc zápasy s ním jsou vždycky vyhrocené,“ ví dobře.

Hlučané ale začali dobře a brzy vedli 1:0. „Prvních třicet minut jsme hráli to, co jsme chtěli. Paradoxně nám ublížil vedoucí gól. Po něm jsme se stáhli, já osobně byl moc mezi stopery. Byli jsme pasivní a zbytečně jsme se bránili, z čehož vyplynul vyrovnávací gól,“ říká.

Fotbalisté Kunovic (modré dresy) i přes snaživý výkon doma podlehli Bojkovicím 1:2.
Podívejte se: Kunovice zase zahazovaly šance, výhru braly Bojkovice

Posledních deset minut první půle bylo z domácí strany fakt špatných, Nivnice klidně mohla výsledek otočit ve svůj prospěch, v koncovce se ale soužila. „O poločase jsme si to ale vyříkali a ve druhé půli byli zase víc aktivní, ofenzivní a brzy dali branku na 2:1,“ líčí.

Byl to právě Crla, kdo po standardní situaci Šimoníka hlavou poslal míč do sítě. „Moc hlavičkář nejsem, ale v Rakousku jsem hrál v útoku, takže jsem trošku otrkaný odtud,“ usmívá se.

Zkušený středopolař, jenž po zraněný obránce Horáka dohrával zápas na stoperu, měl pak na hlavě další branku, ale hostující gólman Hladiš výtečně zasáhl.

„Nechápu, jak to chytil. Už jsem to viděl v bráně,“ kroutil hlavou.

Nivnice sice přišla o vyloučeného Bumbalíka, ale z penalty i v deseti skóre srovnala. Hosty přiblížil bodu Radim Straňák, který potrestal ruku Crly. „Soupeř do mě ve výskoku trochu žduchl. Koordinace pohybu byla špatná a ruku jsem tam nechal. Penalta oprávněná, hrál jsem si na Maradonu,“ přiznává s úsměvem.

Crla i za stavu 2:2 věřil, že to favorit zvládne a okresního rivala na konci střetnutí zlomí. „Pořád jsme měli dvacet minut. Navíc šance si vždycky vytvoříme. Jde ale poznat, že nám teď chybí Tomáš Martiš. Klid v koncovce tam někdy není. Ale Sopůchovi (Sopůšek – pozn. red.) jsem říkal, ať to vezme na sebe. Jsem rád, že to udělal a máme tři body,“ zakončil povídání.


Načítám výsledky ...

Načítám tabulku ...